poster

Hamlet

  • anglický

    Hamlet

  • slovenský

    Hamlet

Drama

Velká Británie, 1948, 155 min

  • C0r0ner
    *

    Mínusy: Postavy se vyjadřují jako mistr Yoda. Nuda. K tomu melou totální sračky. Nuda. Má to dvě a půl hodiny. Nuda. Neexistuje děj. Nuda. Herci tragicky přehrávají a pitvoří se až běda (ano, chápu, že to je záměr). Nuda. Realistické to je jako mírová smlouva USA a KLDR. Nuda, kurva! Plusy: Už to skončilo. Ne, já prostě nepochopím, co na takových příšerných škvárech dnes lidi vidí, protože mě sledování Hamleta přišlo stejně strašné jako hodina chemie na téma benzenové jádro (a to je kurevsky vysoká laťka). Omlouvám se všem šprtům a rádoby kritikům, ale tohle je prostě průser. Ani nevím, proč to není ve výsledku odpad! 10%(22.8.2018)

  • bogu
    ***

    Zajímalo by mě, jestli to fantastické hodnocení má Olivierův film za to, že v něm skutečně tolik lidí objevilo strhující a nepřekonatelnou verzi Hamleta, nebo za to, že to je film nejslavnějšího shakespearovského herce adaptujícího nejslavnější hru nejslavnějšího světového dramatika. Za sebe musím říct, že Olivierův Hamlet mě nejen neuchvátil, ale vím nejméně o dvou plnokrevných filmových adaptacích, které mu mohou směle konkurovat (Kozincevova – 1964 a Branaghova – 1996). Tenhle Hamlet sice není vyloženě špatný a jako průkopnický počin si zaslouží uznání, ale také mu můžeme leccos vytýkat: za prvé, i přes to, že Olivier v zájmu tempa vyškrtl Fortinbrase a spolu s ním celou historicko-politickou rovinu hry, Rosencrantze s Guildensternem (tehdy ovšem ještě tihle dva nebyli tak slavní) a některé další vedlejší postavy, sto padesát pět minut, do kterých vměstnal to, co zbylo, se někdy nepříjemně vleče; za druhé, i když Olivierovi teče verš od úst skutečně krásně, jeho Hamletovi chybí drzost a humor a já jsem měl pocit, že se dívám na koncertní výkon profesionálního pianisty, který se ovšem nikdy nedostal dál než za romantiky; za třetí, z ostatních herců mě vlastně nikdo nezaujal, ani plochý Král, ani mdlý Laertes, ani spanilá a dutá Ofelie; za čtvrté, oidipovský výklad téhle tragedie mi vždycky připadal přinejmenším problematický a Olivier na něj podle mě občas spoléhá až přespříliš – nota bene Eileen Herlie (Gertruda) je o deset let mladší než on a spíš by mohla být Hamletovou mladší sestřičkou, než matkou. Někteří na tomhle filmu oceňují kameru; jiným už dnes může přijít, že to s těmi dramatickými výkruty a výstupy Olivier přehání. To, co se mu ovšem podařilo, je navození přiměřeně pochmurné, lyrické atmosféry, která mi ostatně při vší té mlze a ponurosti několikrát připoměla Macbetha Orsona Wellese. Poněkud zvláštní žánrový mix balady o zasmušilém princi a psychologické sondy do nitra jednoho patologicky nedospělého člověka funguje většinou poměrně dobře a nebýt nevýrazných vedlejších rolí, mohl by film mít Hamletův vnější konflikt stejně zajímavý, jako ten vnitřní. Na tak omezeném prostoru, jaký Olivier lidem v Hamletově okolí přisoudil, se ale nejspíš žádné komplexní společenské drama ani rozehrát nedá. // LEPŠÍ VERZE: Komu se líbí Hamlet v zadumané černobílé, ten nechť neprodleně vyhledá Hamleta Grigorije Kozinceva; pro diváky, kteří mají rádi ve svém Shakespearovi více akce, je tu sice nevyrovnaná, ale přesto ohromně zajímavá adaptace od Kennetha Branagha. Ty, kteří si libují v travestiích, zase mohu odkázat k vynikající filmové adaptaci Rosencrantz and Guildenstern are Dead Toma Stopparda.(3.1.2009)

  • MikO_NR_1909
    ****

    Olivierov adaptačný Hamlet pôsobí mimoriadne konzistentným dojmom. Samotná divadelná úspornosť tu naraz ani nie je poriadne cítiť, pretože sa každému momentu tejto scenáristickej skladačky venuje dostatok času a neskĺzne v umelú gibsonovskú naťahovačku (1990). Možno v druhej polovičke trošičku ustrne, ale byť tých poctivých stavebných základov, ktoré Laurence vytvoril, nemá zmysel toto ďalej rozpitvávať. Myslím, že rozhodujúcim faktorom bolo, ako sa počas natáčania (Olivier a jeho súputníci) vyrovnajú s formálnou stránkou, ktorá by musela byť pútačom č. 2, aby sa pozornosť divákov upriamila viacerými prúdmi. A to im bezozvyšku vyšlo, pretože zarosené hmlisté podnebie v prostredí ďalekého stredovekého a mysticky zladeného Dánska je unikátne a umne dopĺňa dejovú linku (myslené tie konkrétne scenérie z vonkajšku). V tomto ohľade takmer rovnako pôsobivé ako Kurosawove spracovanie Macbethovej tematiky - Krvavý trón; avšak všetko podstatné sa odohrávalo medzi štyrmi stenami, kde priestor pre vizuálne blaho je predsa len obmedzenejší... Zvuky protagonistov sú cez nočné hradby počuť hlasito, vari až k bráne duchov z nebies; fantastické dobové kostýmy a atmosféra kráľovskej rezidencie, kde sa v rodinnom klane uchovávajú tajomstvá tých najstrašnejších skutkov ma ako sledovateľa lákajú a rovnako lákajú aj ich odhaľovať, hoci danú tému mám samozrejme ako povinnú látku naštudovanú. V podstate veľmi kvalitné, nie dokonalé, ale v rámci autorových sfilmovaných adaptácií - jedným z topov.(25.10.2015)

  • ripo

    Vynikající anglický divadelní a filmový herec a režisér Laurence Olivier přijal pro své filmové zpracování „Hamleta" tradiční názor na smysl a poslání této Shakespearovy tragedie. Proto klade jako předznamenání filmu slova: „Toto jest tragedie člověka, který se nedovedl rozhodnout!" Slova, která určují koncepci Olivierova díla. Ostrým a přitom nesmírně citlivým pohledem filmové kamery přibližuje divákovi nešťastného dánského prince, jeho rozbolavěné nitro, jeho něžnou duši naplněnou vášnivou obrazotvorností, duši, kterou povaha a vychování činí citlivější nežli ostatní, duši, ne vladaře ani bojovníka, ale básníka, který jest stvořen nikoliv aby jednal, nýbrž aby snil... — Nucen zkrátit obšírný děj divadelního dramatu do doby pro filmové dílo únosné, vypustil Olivier vše, co přímo nesouvisí s vnitřní problematikou Hamleta — člověka. Vypustil celé zahraničně-politické zarámování příběhu a všechny postavy, jejichž působení je čistě dějové a nemá vlivu na utváření vnitřní problematiky tragedie (dvořané Voltimand, Kornelius, Rosencrantz a Guildenstern, Poloniův služebník Reynaldo a jeden z hrobníků). Je jisté, že tyto změny v klasickém dramatu neprovedl s lehkým srdcem. Dobře si uvědomoval, jak každým sebemenším škrtem Shakespearova hra ztrácí. Proto sám nepovažuje svůj film za „zkrácenou versi Shakespearova dramatu", nýbrž spíše za jakousi „essay o Hamletovi". — Po filmové stránce je to dílo mistrovské, od scénáře, který umně a s nesmírným, smyslem pro logičnost spojuje jednotlivé scény a záběry, aniž v nejmenším porušuje křehkou stavbu básníkova díla, přes vynikající režijní zpracování, podporované hloubkovou kamerou, až k mistrovskému výkonu herců a zejména samotného Oliviera v titulní roli. — Našim divákům, kterým je jen velmi zřídka dopřáno zhlédnout toto vrcholné Shakespearovo drama na jevišti, a zejména těm mladším a nejmladším, kteří je v divadelní formě dosud vůbec nepoznali, dá Olivierův film nesmírně silný a hluboký zážitek, hodný nesmrtelného díla Shakespearova. A v tom vidíme jeho význam a poslání pro naše filmové diváky. Filmový přehled 41/1954(3.6.2009)

  • Frajer42
    **

    Přibližně druhá polovina snímku je výrazně lepší než ta první, neboť u té první se mi hned dvakrát zadařilo usnout. Příběh je samozřejmě těžce omletý a snad každý ho již měl možnost vidět ve 42 různých adaptacích. Tuhle bych zařadil mezi ty vydařenější. Přesto, pro Shakespearea vyloženou slabost nemám. Spíše jej vnímám jako takovou moji povinnost, nežli radost. Pozitivně oceňuji, že bylo dílo zkráceno na nezbytné minimum, jinak bych si pospal o dost více. Na rok 1948 a zisk 21. Oscárka to bylo rozhodně luxusní dílko. Podařilo se dokonce i dokonale přenést divadelní atmosféru na filmové plátno. Především monology stojí za poslech a samozřejmě závěrečné rozuzlení je kouzelné. Vše tomu předcházející, je záživné výrazně méně, skoro až vůbec. Za mě zhruba za dvě.(22.2.2016)

  • - Stanley Holloway, představitel hrobníka, měl na rozhodnutí, zda vzít roli, jen 11 hodin poté, co původně obsazený herec náhle zemřel. (CrypzzXD)

  • - Hamlet byl prvním filmem, ve kterém získal herec Oscara za roli, ve které sám sebe režíroval. Stejné ocenění se pak podařilo získat až Robertu Benignimu za snímek Život je krásný (1997). (CrypzzXD)

  • - Laurence Olivier se nezúčastnil předávání Oscarů, protože v ten samý večer měl divadelní představení v Londýně po boku své ženy Vivien Leigh. (CrypzzXD)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace