Jarmark marnosti

Příběh o ctižádostivé ženě, která žije ve světě, kde bohatství znamená vše a pravda neznamená nic. A tak se rozhodne vystoupat po společenském žebříčku co nejvýše... Postav je tu poměrně hodně a díky tomu mi příběh přišel dost nepřehledný. Jako celek je to navíc zbytečně zdlouhavé a vlastně i nezajímavé. Reese svojí postavu zahrála sice dobře, výprava a především kostýmy jsou výborné, ale pro tento typ filmu je to žalostně málo. Ženská část publika možná bude mít jiný názor. (05.06.2009)

Ona je cílevědomá, afektovaná, strojená i vyzývavá - navlas stejná jako její příběh, neboť autoři na ni (i na něj) shlíží odněkud z emancipovaných a maličko přezíravých výšin jedenadvacátého století ... nedokáží se dívat starosvětskýma očima její doby, aby jí (i jemu) mohli upravit na míru dnešní poněkud neomalené způsoby. Z čehož vyplývá, že název je převelice výstižný, jen jeho význam se trochu posouvá. (23.01.2018)

Nazvala bych to spíš Jarmark zmaru. Ambiciozní čubka jde přes mrtvoly, aby se dostala na nejvyšší stupeň společnosti a nechává za sebou jen zkázu. Chladnokrevná Reese je tady skvělá a arogantní floutek Jonathan neméně. Mám ten film ráda. Chvílemi je sladký, chvílemi arogantně hořký a chvílemi velmi smutný. Nabitý skvělými herci a krásnou výpravou. Aneb jak strmý vzestup následuje ještě strmější pád. (12.09.2016)

Tento film opravdu není červená knihovna, jak se tu někteří snaží naznačit, William Makepeace Thackeray byl satirik a humorista, jeho tvorba pak převážně společensko- kritická, to už by k červené knihovně měla blíže Jane Austenová, nebýt tolik sofistikovaná. To, že tvůrci Jarmarku marnosti promrhali všechny své trumfy, je ale smutné a do očí bijící, a to posuzuji skutečně jen film, protože Thackeryho objemný román jsem v rukou nedržela přes dvacet let a v dohledné době na tom nemíním nic měnit. Za bohatou výpravou a okázale dekadentní barevností cítím prázdnotu, kterou nezachránilo ani zajímavé herecké obsazení většiny postav. Gabriel Byrne je zde trestuhodně nevyužitý, a Rebecca Reese Withersponeové v mých očích postrádá vnitřní inteligenci a integritu, která se mi na ní tolik líbila v „Pravé blondýně“ a ve „Walk the Line“. Jediní, proti komu bych asi neměla větší výhrady, tak zůstávají Jonathan Rhys Meyers, který zajímavost svede propůjčit každé roli a James Purefoy... Tomu, kdo by snad chtěl vidět, jak by takový příběh také mohl vypadat, mohu doporučit minisérii televize BBC z roku 1998. (30.09.2008)

(Ne)veselá sonda do prohnilé společnosti. To vše pod rouškou jakési bláznivé romantické komedie, která ovšem trpí přílišnou délkou a zbytečným množstvím postav (což je ovšem pochopitelné, když původní novela měla podtitul Příběh bez hrdiny, avšak zde možná autor odkazoval na protagonistky Becky a Amelii, hrdinKy). Pokud ovšem tohle všechno překousnete, dostane se vám zajímavého příběhu plného korupce, podvodníků a klepů a bůhví, čeho ještě. Poměrně zdařilá adaptace, jen škoda kvapného konce, Becky v knížce měla v rukávu ještě jeden podvodnický trik, tentokráte na Jose v Indii. Absence jakékoliv památné scény či dialogu bohužel zřejmě dokazuje, že tento film nebyl příliš pamětihodný. Srovnání s Barry Lyndonem si doplním co nevidět (ideálně již dnes). (29.05.2010)