Půlnoční expres

Jo, v base není sranda. A když je to v Turecku, tak to musí být ještě o stupeň lepší zážitek. Dobře natočený film, líbil se mi. I když utíkání z basy není zrovna nejoriginálnější téma na film, co měl chudák Parker dělat, když se to tak doopravdy stalo? Pohrával jsem si s myšlenkou, jestli bych tam Billyho nenechal, když byl takovej vůl, ale jak vidno, zvládnul to sám. (12.04.2014)

Půlnočí expres je všechno jen ne politicky korektní film. Všichni Turci do jednoho jsou vyobrazení jako nemožná sadistická prasata, Turecké vězení je zhmotněním pekla a v neposlední řadě Hayesův přečin je postupně zlehčován na mladickou nerozvážnost a omlouván rasistickými výroky... Jak už to bývá u některých "true-story hollywoodských filmů", z velké většiny jde o fikci, která ve sprintu za efektnějším vyzněním trhá mnohé rekordy. Není divu, že turecká vláda proti uvedení filmu tak vehementně protestovala a až do r. 1992 byl v Turecku v podstatě zakázan. Nicméně Parkerovi se musí přiznat, že přes všechno to přehánění a efektní fabulační křivky se mu povedlo natočit sugestivní film, který vězeňské téma posouvá někam jinam, než např. hojně zde zmiňovaný o šestnáct let mladší Shawshank. Řečeno tou nejbanálnější mluvou - "atmosféra" snímku je to nej, co nám film nabízí. V interesantních kulisách Fort St. Elmo zalitých pálivým tureckým (pardon - vlastně maltským) sluncem se odehrává každodenní boj vězňů se svými dozorci i vězňů mezi sebou samými, během něhož postupně sledujeme změnu hlavního hrdiny z optimistického mladíka v trosku, jež je schopna jedinou návštěvu po iks letech věznění strávit poněkud bizarně... ;-) Půlnoční expres je velmi velmi podařený film.. Vskutku FILM - naprosto reálně natočená fikce... (21.02.2009)

Tenhle film jsem naposledy viděl asi před 10 léty a jen tak se na takový příběh nezapomíná. Už od začátku jsem byl vtažen do děje a doslova jsem nedýchal, takovou hned úvodní scéna má atmosféru. Co se potom děje ve špinavým Tureckým vězení je fakt zážitek, který utkví navždy v hlavě. Děj filmu začíná po smrti Janis Joplin, tedy začátkem 70. lét. Billiho zatknou na letišti za pašování hašiše, šoupnou ho do vězení, kde vládne charistmatickej, sadistickej, teploušskej šmejd v podobě Paula L. Smitha. (Šimon a Matouš jedou na riviéru, nebo kultovní horor Pieces). Tady je fakt nechutnej buldočí ksicht! Vůbec celé herecké obsazení je geniální a Brad Davis měl získat Oscara, jeho přeměna v šílenou trosku byla ohromující, stejně tak i scéna u soudu, kde měl řeč proti Istanbulskému soudu v jednom záběru! Hltal jsem každý záběr a každého herce (Otec, soudce,spoluvězni, prostě všichni!). Nezapomenutelné dvě scény, když Billy chytne totálního rapla a poddá si největšího šmejda ve vezení Rifkiho (ten byl teda fakt nechutnej hajzl!) a rozmlátí celou koupelnovou místnost a posléze Rifkimu vykousne jazyk!! To je síla!!! A druhá, když už je v sekci 13 pro nepříčetné delikventy a přijde za ním do vězení jeho přítelkyně a následné vyhonění...ufff!! Těch scén je tam více, kdo film ještě neviděl, opravdu doporučuju!! Nemá chybu!! Výborný ústřední hudební motiv zůstane na dlouho v hlavě. Scénář podle skutečné události napsal Oliver Stone. Celý film jsem hodně cítil s hlavním hrdinou a doslova si s ním prožíval to hrozný peklo. Strašnej mazec byla sekce 13 a ti zmagoření blázni, uffff!!! Ještě je výborný, že Istanbulští policajti a dozorci mluví svojí řečí, která není přeložena, takže stejně jako hlavní hrdina nevíte, co říkají...To je dost deprimující. Slovo Půlnoční expres má ve filmu hodně velký význam a dozvíte se, co znamená. (12.01.2012)

Všechny filmy Alana Parkera jsou politikum, nejinak je tomu i u Půlnočního expresu. Mají-li ale jeho ostatní filmy politické opodstatnění, pak tady se Parker zřejmě dal do služeb studené války. Půlnoční expres zavání propagandou na sto honů. Nepochybuji o tom, že turecké vězení, zvlášť v 70. letech, bylo peklem na Zemi, ale natočit film o příčinách a pobytu v něm takhle tendenčně, za tím je patrný zřejmý ideologický záměr - vykreslit Turecko coby prohnilou totalitu a amerického ,,hrdinu" coby nevinou oběť. Ani jeden jediný Turek v celém filmu není normální, slušný, charakterní; relativizuje se vina, jako by pašování drogy bylo vlastně něco normálního; věci, které se běžně dějí i v amerických věznicích a existují z podstaty této instituce (viz třeba jen o dva roky mladší Brubaker), jsou připisovány charakteru turecké reality (drsný bachař zneužívající své moci, násilí, homosexualita...); navíc mne uzemnila americká arogance a nerespektování tradic a místních zvyků (řeč u odvolacího soudu; Američanka jde navštívit hlavního hrdinu do vězení, navíc v 70. letech, bez podprsenky jen v bílé průsvitné halence, u soudu zase sedí v minisukni...verbální odsuzování homosexuálních praktik mezi tureckými vězni je pak korunováno romanticky inscenovanou milostnou scénou mezi americkým a skandinávským vězněm...což je pointováno něžným! odmítnutím). Oceňuji atmosféru snímku i profesní kvality (úvodní scéna má grády), navíc sám film je legenda, etalon subžánru vězeňských dramat, ale při jeho zhlédnutí mi bylo smutno spíš z jeho podstaty, než z osudů v něm zobrazených, teprve po přesunu do ,,sekce 13" jsem začal mít pocit, že míra viny mladého arogantního Američana není adekvátní míře trestu. (24.05.2015)

Precizně odvedená filmařina, jako vždy skvělý vizuál doprovázený výtečnou zvukovou složkou. Mimořádně enervující jsou scény doprovázené tlukotem srdce. Od prvního momentu setkání Billyho s tureckou justicí rámuje Parker obraz stále tísnivěji. I přes zřejmou Stonovu snahu vykřičet do světa nacionalistické poselství o nadřazenosti amerického národa se Parkerovi podařilo přesunout problém do zevšeobecňující polohy. Turecko symbolizuje země, které jsou znechuceny americkou zahraniční politikou. Vyhlásit však USA válku by bylo nadmíru hloupé, minimálně kdyby ta válka byla zcela otevřená. Ovšem najít si obětního beránka v podobě jednoho amerického pitomce, který pašuje pár kilo hašiše, aby ho pak prodal se ziskem kamarádům, to je jiná. Turci vyhlašují Americe válku, dobře skrytou zrakům okolního světa. Billy se stává pěšákem ve válce, o níž ani netuší, že byla vyhlášena, pěšákem, který může být klidně obětován. Dostává trest naprosto nepřiměřený závažnosti svého zločinu. Amerika mlčí, bez skrupulí pozbyde svého pěšáčka, který má tím pádem jedinou šanci na přežití. Tou šancí je ta jediná osoba, na kterou se může spolehnout, tedy on sám. Když přijdou na řadu mocenské zájmy, cena lidského života rapidně klesá. (27.11.2018)