Pat Garret a Billy the Kid
Pat Garrett & Billy the Kid
Pat Garrett & Billy the Kid
Režie:
Sam PeckinpahScénář:
Rudy WurlitzerKamera:
John CoquillonHudba:
Bob DylanHrají:
James Coburn, Kris Kristofferson, Richard Jaeckel, Katy Jurado, Chill Wills, Barry Sullivan, Jason Robards, Bob Dylan, R.G. Armstrong, Luke Askew, John Beck (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Dva legendární zločinci Divokého západu, které rozdělil zákon... Píše se rok 1881 a v městečku Old Fort Sumner, v Novém Mexiku pořádá známý psanec Billy Kid se svými kumpány závody ve střílení. Nečekaně se tu objeví jeho bývalý parťák a přítel Pat Garrett, tentokrát ve funkci nového šerifa města Lincoln. Pat Garrett vyzve Billyho, aby rychle opustil kraj, jinak ho musí zabít. Od této chvíle tak nastává nelítostná válka, honička na život a na smrt. Přitom však mezi oběma muži stále velkou roli hraje jejich bývalé přátelství... Působivý, baladicky laděný western režiséra Sama Peckinpaha zaujme příběhem s řadou drsných, syrových i básnivých scén, stejně jako napjatou atmosférou a působivými hereckými výkony. Film přitom nepřináší příliš lichotivý pohled na obě známé legendy Divokého západu. Hlavní role vytvořily dvě nepřehlédnutelné osobnosti americké kinematografie. Jednak je to James Coburn, který se zapsal do divácké paměti jako představitel tvrdých mužů ve filmech různých žánrů. Druhým je Kris Kristofferson, jehož původní kariéra autora a zpěváka písniček country jej postupně přivedla na hereckou dráhu. Jednu z vedlejších postav příběhu, vrhače nožů Aliase, ztvárnil dnes již legendární hudebník a písničkář Bob Dylan, jenž rovněž napsal hudbu, dotvářející zádumčivou náladu filmu. (Česká televize)
(více)Recenze (219)
Hodně reálný pohled na divoký západ, kde lidský život nestojí víc než flaška whiskey a pro kulku nebo znásilnění se opravdu daleko netřeba vydávat. Na tomto místě a v této době je největší hodnotou, krom peněz, chlastu a kurev překvapivě přátelství a respekt. Peckinpah právě toto zachytil asi nejlépe, jak jsem prozatím viděl. Když si k tomu přidáte teskný soundtrack Boba Dylana, který jakoby vyhlíží umírněnější dobu, pak není pochyb o překrásném kousku filmového umění. ()
Po špičkách. Za baletem letu kulek. No tak dík za dýku do tepu, " tepla" toho ledabylého býlí. ()
Takový velmi "rozložitý" western. Kromě hlavního příběhu (který samotný má velmi zvlášní strukturu) se soustředí na mnoho vedlejších linií a postav, za účelem vyjádření celkové nostalgie po tom co nikdy vlastně vůbec nebylo. Každopádně film který doplňuje triumvirát Peckinpahových nej westernů (spolu s WB a RtHC). Je zajímavé jak jsou tyto tři snímky odlišné. Už se těším jak ho znovu uvidím na velkém plátně v Projektu 100. ()
Výborný western s přesvědčivými herci a úžasnou muzikou Boba Dylana. Chvilkama je to teda až moc rozkouskovaný na na sebe nenavazující scény, které jen dál dokreslují již dost jasné charaktery postav, ale jinak je to pohodička od začátku do konce, na kterou se příjemně dívá. ()
Výborný, smutný, velmi pomalu vyprávěný, skličující, syrový western, bez jakéhokoliv přikrášlování. Atmosféry je tu tolik, že by se mohla rozdávat. Přispívá k ní i dobrý soundtrack Boba Dylana. Skvělý James Coburn a Kris Kristofferson. Dva přátelé, jejichž cesty se rozdělili. ()
Tahle střílečka vás chytne ze třech důvodů. za 1. Kristofferson s Coburnem nejdřív střílí,než se ptají. za 2. když střílí-vždycky někdo umírá a za 3. Když někdo umírá,dělá to stylově za doprovodu Dylanovi kytary.... hodně JINY westoš, kde tyto tři důvody naštěstí přebíjí ostatní průšvihy (uměle svítící krev, dlouhé pomlky, nesmysluplné jednání aktérů,atd.) ()
Těžko popisovat, tohle se musí zažít, tedy vidět. Western plný násilí, protkán poetikou přátelství, přírody... Scéna umírání za zvuků Knocking on Heaven´s Door je nezapomenutelná. ()
Zatmenie pištoľníckeho mýtu. ()
[Druhé zhlédnutí] Já nevím, Pat Garrett a Billy Kid můžete považovat za jeden z nejnudnějších filmů všech dob, ale zároveň je to oslava melancholie, impresionismu a náladotvorby jako nikdy předtím. Vše co máme na Samovi Peckinpahovi rádi tu je, s ženami se jedná jak s hadrem a celkově je film určen pouze mužům. Pouze vybrané skupině mužů. Vlastně pouze speciální vybrané skupině jistých mužů. A já naštěstí mezi ně patřím. Btw: Bob Dylan v asi v nejvíce westernové wtf scéně všech dob - když předčítá názvy etiket z konzerv na poličce. 85 % ()
Bezskrupulózní western. Chybí mu pompéznost a epičnost Leoneho majstrštyků, což z něj dělá ještě autentičtější zážitek. Výstřely tu padají ledabyle, jakoby mimochodem (včetně toho závěrečného). Od hudebního doprovodu Boba Dylana jsem měl větší očekávání, naopak mě mile překvapila jeho nikoli bezvýznamná role, týpek jak z jiného světa, němý svědek všech těch bizarních hrůz. ()
Antiwestern existenciální. Všichni smutní. Tak to má být, jak ví Sam. ()
Skvělý western s velmi nakažlivou kliďáckou náladou "proč se stresovat, stejně všichni jednou umřeme". Tento klid dokresluje skvělá hudba (scéna, kdy chlapík s prostřeleným břichem hledí na západ slunce a k tomu hraje Knockin' on heaven's door je úžasná), výborní herci a dobře udělané přestřelky (velmi oceňuji, že si tvůrci dali tu práci, aby to vypadalo, že kulka vždy do vybraného nešťastníka nejen vlétne, ale i druhou stranou vyletí). Když to shrnu, vychází mi z toho jeden z nejnezaměnitelnějších westernů vůbec. ()
Tenhle film mě vážně dostal, drsné, depresivní, syrové. Jakoby každá část ukazovala na blížící se konec, ať už života hlavních protagonistů nebo starého divokého západu. Podkreslení Dylanovou hudbou tento pocit ještě zvětšuje. Toto vůbec není klasický western, nejsou zde hrdinové a padouši, nikdo není jednoduše černobílý a rozdělení na hodný a zlý zde prostě nefunguje. Dále je zajímavé že ženy v tomto snímku nehrají žádnou výraznou roli a kdyby se čas od času neodhalily, tak bysme si jich možná ani nevšinli(=. Nemám co říct, jasných 5*. podle mého nedoceněný film. ()
Poněkud zklamání. Čekal jsem pořádný duel mezi hlavníma hrdinama, ale ono nic. ()
Nemyslel som si, že western môže byť taký pomalý, bezdejový, a že obraz môže byť podmazom k hudbe. Ale ani hudba Boba Dylana ma neoslovuje, takže som sa len nudil. ()
Začínáme v Mexiku v roce 1881 střelbou na slepice a pokračujeme až v roce 1909. Co se změní, když se z kamaráda Patta stane šerif? „Proč ho neodpráskneš?“ „To nejde, je to kámoš.“ Barvy filmu jsou krásně tlumené, pískové, suché, vyprahlé, spálené. Jen ta krev je stále stejně červená. „Hodlám zbohatnout, zestárnout, zešedivět.“ V oprátce se dá i houpat, myslím děti při hře… Kdo asi dal tu zbraň na záchod? Fakt je, že si Bill ve vězení dlouho neposeděl. Když pro nic jiného, tak pro Dylanův zpěv, nezaměnitelný hlas a v neposlední řadě i jeho herecký výkon. Občasný záběr kamery na jeho jakoby pobavený obličej stál za všechny ostatní. Doma u Garretta: „Mohls říct, že mne rád vidíš, byl jsi pryč přes tejden.“ Domácí ovzduší vřelostí neoplývalo. Jako obvykle v podobných filmech, za vším moc, peníze, pozemky. Od dob klasických westernů se toho moc nezměnilo. Když vezmu děj filmu ad absurdum, tak šerif nechá všech svých povinností a vydá se stíhat jediného člověka. Mimochodem, tehdy ještě Roswell nebyl zjevně centrem záhadologů. Jinak drsná doba, drsní chlapi, drsné způsoby. A pod vším Dylanova podmanivá foukací harmonika. Na jediný protest se nakonec zmohl malý kluk, když hodil po šerifovi kámen. Ostatně, pokud jste pozorně sledovali letopočty, dožil se Garrett poměrně vysokého věku. ()
Za pomocí božské Dylanovi hudby, která padne k filmu jako pověstná prdel na hrnec, se daří budovat perfektní, pěkně zaprášenou atmosféru. Nemalý podíl na tom má také velmi dobře obsazené ústřední duo, dobře vyskládaný scénář, kde nikdo vlastně není klaďák ani záporák, ale všichni sou pěkný kurvy :) Člověk by skoro po shlédnutí řekl, že na divokém západě byly jenom samí vandráci, pobudové, štetky a pistolníci. A ještě musím zmínit parádní úvodní titulky (opět za nemalé pomoci skvělé ústřední melodie). ()
Vlieklo sa to ako zlá nemoc, potešila hudba Bob Dylana, spomienky na staré časy - Knocking On Heaven's Door a hneď som si pustil aj novšiu verziu od Guns N' Roses ()
Moje první setkání se Samem Peckinpahem. Do té doby šlo pro mě pouze o film, kde hraje Bob Dylan a zazní "Klepání na nebeskou bránu." Narazil jsem na to náhodně na čt2 (výjimečně mi naše veřejnoprávní medium udělalo radost) a tohle spojení klasického westernu, krvavého násilí, zpomalených záběrů a hudby Boba Dylana mě zcela podmanilo. Coburn je kovboj tělem i duší a starého drsňáka by uhrál i na smrtelném lůžku, Kristofferson je mladý, oholený a má výhodu, že jako Billy si vlastně může dělat, co chce. Ostatní herci jsou jen šedivé pozadí (což je např. pro Boba záchrana, protože on opravdu hrát neumí), které pouze tvoří publikum pro souboj dvou hlavních charakterů. Peckinpah má velký smysl pro obraz a hlavně se nespokojuje s nějakými prvoplánovitými lacinými obrázky, takže každý střelecký souboj vypadá svěle a díky režisérkým schopnostem mu nechybí gradace. Škoda Same, že si se uchlastal k smrti tak brzo. Filmů jako si točil ty, bylo vždy málo, ne vždy se ti podařili na výbornou, ale pokaždé to stálo za to a Pat vs. Billy je tvé absolutorium... 100% ()
Sam Peckinpah mě ani druhým filmem, který jsem od něj viděl, neoslovil. Na můj vkus je to příliš pomalé a bezdějové. Ovšem chyba v tomto případě bude i na mé straně, když k takovému filmu usedám dost unavený a ospalý, navíc se jedná o zkrácenou verzi a ještě to mám s dabingem a rumunskými titulky na MGM. Takže zatím 3 hvězdičky, ale někdy tomu musím dát druhou šanci - čilý, v originálním znění s titulky a restaurovanou pnou verzí z roku 1988. Co ovšem zůstane stále naprosto skvělé, je hudba Boba Dylana, která pasuje k filmu nevídaným způsobem. ()
Související novinky
Projekt 100 / 2007
Již 13. rokem se můžeme těšit laskavé péči organizátorů putovní filmové přehlídky Projektu 100, AČFK. Ti kažodorčně dbají o pravidelný přísun deseti mimořádně kvalitních filmů na stříbrná plátna po… (více)