Konec velkých prázdnin

Trochu mimo mísu mi to připomnělo rodinnou historku, když se nám v Jugoslávii zadřel motor a než nám opravili auto, potřebovali jsme prodloužit tzv. výjezdní doložku o pár dní. Já jsem z toho tenkrát ještě neměl moc rozum, ale mí rodiče mají dodnes traumatizující zážitek z jednání s tehdejším československým konzulem ve Splitu (ing. Tužil). Konec velkých prázdnin jsem při premiéře dost hltal, s překvapením časem trochu pozapomněl a po letech rád zopakoval. Výbornej scénář, skoro neuvěřitelná snůška lidí s různými pohnutkami, které osud svede dohromady často proti jejich vůli. Tady jsem se poprvé setkal s Jaromírem Dulavou, nevadili mi ani herci, kteří mi jinak vadí dost (Táňa Fischerová) nebo kteří podle mě v dramatickém žánru celkem nemají co dělat (Sabina Laurinová). Rozhodně bych to pouštěl všem těm chytrákům, co vykřikujou, že tenkrát bylo líp a že je potřeba zase uzavřít hranice. (04.07.2019)

Viděl jsem několik dílů v roce 1994, kdy mi unikala podstata a nedokázal jsem pochopit pocity hlavních protagonistů. Pořád to nedokážu pochopit, ale umím si to alespoň představit. Osud několika utečenců před tehdejším režimem, setkání se se zahraniční realitou a jak se s tím srovnat? Každý po svém, někdo to nerozchodil, jinému se povedlo postavit se na cizokrajné nohy. Samotné zpracování seriálu není nijak perfektní, ale jedná se o unikátní dílo k němuž nenaleznete velkou konkurenci, proto lze hodnocení lehce nadzvednout. Sjeli jsme to s ženou během pár týdnů a jsme rádi, že jsme se v té době nenarodili a nemuseli řešit podobná dilemata. (03.10.2016)

Osudy emigrantů zpočátku 80. let líčí v šesti dílech seriál zkušeného slovenského režiséra Miloslava Luthera. Podařilo se angažovat poměrně schopné herce, kterým se dá uvěřit (samozřejmě, že byli hrozní, ale co mám psát) jejich čekání na azyl i následný pobyt v utečeneckém táboře i mimo něj. Byli však i tací, kteří měli v zahraničí kontakty nebo shodou náhod a okolností se jim vedlo lépe. Seriál překvapivě není natočen kvalitně, respektive s hroznou kamerou, nehodící se epickou hudbou, chabou režií nebo technicky slabým zázemím seriálu, jsem spokojený nebyl. Oproti tomu herecké obsazení českými a slovenskými herci je poměrně pestré a jejich osudy sice trpěly zkresleností a nepravděpodobným vývojem, ale nedá se napsat, že byly vyloženě blbé. Mně přišlo divné, že osoby, co měly hovořit německy, mluvily plynou češtinou nahrazující titulky. Stěžovat si nechci, protože čtení titulek by mě opravdu nebavilo a němčina u našich herců trpí rušivým přízvukem. Mně ten seriál přišel dost umělý. Nevím, jak to přesně definovat, ale ty naaranžované situace moc přesvědčivě nevypadaly. Za normálních okolností bych tomu dal 40%, ale když česká televize to nazývá mimořádně zdařilým projektem, hodnocení zvedám na 60%, a jen se arogantně povznáším nad blbostí a pokrytectvím přisluhovačů televize, kteří by nepohanili nic z její produkce, i když tam už roky nevzniklo nic kloudného. (27.05.2012)

Seriál nám pútavým spôsobom ukazuje, že nie všetci pohraničníci boli svine, nie všetci emigranti boli Mirkovia Dušíni, nie všetci utekajúci za železnú oponu mali reálnu predstavu o tom čo ich tam čaká, nie všetci Rakúšania vítali prebehlíkov s otvorenou náručou a nie každý charakter zostane pod tlakom udalostí rovný. Bambuľke sa najskôr nechce von, následne sa bráni návratu. Udatný strážca hraníc najprv hodí flintu do žita, aby potom vbehol pred hlavne bývalých kolegov. Klavírnej virtuózke namiesto koncertov v rešpektovaných sálach ponúknu hranie v bare. Kúzelník zistí že zaspal dobu a ani s babami mu to už nejde ako kedysi. Lokálna herecká hviezda skončí na čas pri lopate. Nie všetky postavy konajú logicky, vo vypätých situáciách sa to asi stáva každému, ale podaktoré konce prinútili zdvihnúť obočie. Čo bol asi zámer. Oceňujem vykreslenie pomerov prostredie utečeneckého tábora, jednačiek s úradmi na oboch stranách opony, odpor a povýšenecké správanie domácich k emigrantom, aj hovadné chovanie niektorých našincov za hranicami. Slušný počin. (15.05.2020)

První díl je jednoznačně nejlepší, pro mě hlavně kvůli Pavlu "Čmaňovi" Zedníčkovi. A vůbec je tu ukázáno několik více či méně kreativních způsobů jak utéci z naší socialistické vlasti. Tento film bych někdy pustil těm, co si dnes myslí, jak jsme se v té době měli hezky. 40 let socialismu = nic horšího není. (29.07.2009)