Zítra vstanu a opařím se čajem

Dnes již klasický český sci-fi film s poněkud dlouhým názvem Zítra vstanu a opařím se čajem jsem viděl v průběhu těch let, co uplynuly od jeho natočení v roce 1977 už několikrát a nikdy jsem nebyl zklamán či znuděn. Možná moje nadšení plynulo zejména z toho důvodu, že ve filmu hrál důležitou roli faktor cestování časem, což bylo vždycky moje nejoblíbenější filmové téma. Už od dětství mne lákala představa, že když člověk udělal nějakou chybu, dostal zanedlouho šanci ji napravit, uvést vše do pořádku a vést tak život podle svých představ, pokud možno bez následků. Ne vždy se totiž našinec i cizinec v životě rozhodne správně a události jej pak semelou a vedou jiným směrem, i když si myslím, že do určitého bodu člověk dojde vždy a tyto body jsou jasně předem dané, jen je otázka, kterou stranou a za jakou cenu se tak stane. Snímek Zítra vstanu a opařím se čajem pojal takovou možnost lehce komediální formou a podle mne se tak stal ve filmovém průmyslu legendou a jedním z nejlepších počinů žánru cestování časem, tedy alespoň určitě v tom československém měřítku. Později jsem si film dokonce koupil na DVD a snad potřetí či počtvrté jsem se na něj zase podíval. Od té doby uplynulo pár let a taky abych o něm napsal zasvěcený komentář a případně změnil své nejvyšší ohodnocení, tak jsem si jej pustil doma znovu. Svého činu jsem nijak nelitoval a opět se dobře pobavil, i když námět filmu kromě komediálního žánru určitě stojí i za zamyšlení. Děj filmu s množstvím neobyčejných zápletek se odehrával v nedaleké budoucnosti, kdy bylo možné cestovat časem do minulosti, čehož využila česká cestovní kancelář Univerzum, která pořádala pro turisty lety strojem času, který je podle jejich historických zálib dopravil do zvoleného data v minulosti. Služeb kanceláře chtěli zneužít tři staří nacisté, kteří díky užívání tabletek proti stárnutí vypadali o 30 let mladší. Tyto tři negativní postavy si střihli legendární herci Jiří Sovák alias bývalý nacistický důstojník Klaus Abard, Vladimír Menšík alias poskok Kraus a Vlastimil Brodský jako inženýr Bauer, jenž měl na starosti naplánování celé akce. Trojice uplatila jednoho z pilotů rakety, kterou se létalo za dinosaury, jímž byl Karel Bureš. Toho si zahrál skvělý Petr Kostka, jenž zároveň ztvárnil Karlova bratra jménem Jan. I když to byli dvojčata na pohled k nerozeznání, charakterově se velmi lišili. Zatím co pilot časoprostorového korábu Karel byl úplatný opilec a svůdník žen, konstruktér Jan byl svědomitý a čestný muž, který často za svého bratra urovnává maléry a před lety stál za zrodem celého programu. V úvodní scéně kdesi v Jižní Americe jsme se seznámili s důvodem letu do minulosti zmíněné trojice, která se chtěla v raketě přistát v roce 1944, aby Adolfu Hitlerovi dodali vodíkovou bombu a změnili tak dějiny. Zaplatili Karlu Burešovi, koupili lístky do rakety jen pro sebe a pak vše začalo legendárními scénami na letišti. Mezitím ráno Jan nachystal jako vždy snídani pro sebe i Karla a chystal se do práce. Když odešel do koupelny, Karel se udusil rohlíkem a nepomohla ani brzká asistence doktora Kryla (Ota Sklenčka), který jej prohlásil za mrtvého. Jan dostal nápad, jak si opět zalétat v raketě a také získat pro sebe Karlovu atraktivní dívku Evu Kroupovou (Zuzana Ondrouchová), členku cirkusové rodiny, ve které házel noži artista a Evin bratr (Vladimír Kratina), principálem byl tatínek (Jiří Větrovec) a rodinu vedla maminka (Slávka Budínová). A tak se také stalo a Jan namísto mrtvého Karla odjel na letiště, kde na vlastní kůži poznal důsledky bratrova arogantního chování. Vynadáno dostal od šéfa letového provozu Rouska (Josef Bláha), namláceno do šéf pilota Roberta Nola (František Peterka), pusu od jeho manželky Markéty (Marie Drahokoupilová) a konečně povolení ke startu od velitele řízení provozu (Miroslav Moravec). Nikdo však nepočítal s tím, že se do rakety vetře i postarší manželská dvojice Whiteových z USA (Otto Šimánek a Marie Rosůlková. Když vyletěl Jan Bureš se svou asistentkou Helenou (Valerie Chmelová) do vesmíru a měli se přesunout do minulosti, trojice nacistů pochopila, že se Karlem něco stalo a unesla násilím raketu do roku 1944. Po přistání na planině u lesa unesla automobil admirála Wolfa (Štěpán Bulejko), kterým odjela do bunkru, kde se konala válečná porada vedení nacistického Německa. Trojice se v pevnosti setkala se samotným Hitlerem (František Vicena), Josephem Goebbelsem (Horst Giese), Heinrichem Himmlerem (Jan Sedliský), říšským maršálem Hermannem Göringem (Jiří Hanák), příslušníkem SS Schmidtem (Jan Pohan), příslušníkem SS Steibergerem (Karel Hábl), Joachimem Brauem (Svatopluk Beneš) a dalšími. Jenže vzápětí byla trojice z budoucnosti zatčena, když Hitler odmítl jejich pomoc, protože omylem přistáli o tři roky dříve 8. prosince 1941, tedy v čase úspěšných tažení a vstupu spojeneckého Japonska do války. Pouze Kraus, Bauer a Bureš uprchli a unikli tak popravě. Vrátili se zpět do doby krátce před startem a tak všichni účastníci cesty byli znovu živí a tři navrátilci měli navíc své dvojníky. Všichni tak měli novou šanci provést svůj úmysl ještě jednou a pořádně. Jan mohl zachránit svého bratra a nacisté úspěšně předat bombu ve správný čas. Když jsem viděl film poprvé, byl jsem zvědav, jak to celé dopadne a kdo vyhraje, i když to nebylo těžké uhádnout. Jen proto musel Jan cestovat dvakrát do minulosti, svést se v nákladním autě s řidičem (Jan Nárožný) a vést podivný rozhovor po telefonu, než se dva Janové dali dohromady s artistkou Evou a ten druhý s pilotkou Helenou. Vše dobře dopadlo a já byl po 90 minutách zase spokojený. Lepší československý film o cestování časem jsem fakt neviděl a tak jsem neměl důvod ani měnit své původní hodnocení. Suma sumárum, vtipná a bláznivá komedie Zítra vstanu a opařím se čajem ode mne po právu získala pět opařených hvězdiček *****. (21.11.2019) (méně) (více)