Chicago

Nie som fanúšik muzikálov, asi preto som Chicago videla až v roku 2018, keď som si už povedala, že patrí ku "klasickému filmovému vzdelaniu" ;-) Ale akokoľvek môžem byť zaujatá, tie 4* si zaslúži. Scény, kostýmy či bezchybné tanečné čísla, tie sú v každom muzikále dokonalé. Mňa zaujala otvorená a bohato dávkovaná satira. Pobavila som sa takpovediac aj proti svojej vôli :-) (10.10.2018)

Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. (02.11.2008)

Mrtvý film. Relikvie vytažená z minulosti, jejíž oceněním Akademie ukázala, že hledí víc dozadu, než aby zvládla pochytávat to nejnovější. Chicago má styl, slušně zrežírované hudební výstupy a jako ozvěna éry klasických divadelních muzikálů (s oddělenými dialogy od zpěvu a okázalými přechody na divadelní prkna) rozhodně neurazí, jeho vznik by šlo ovšem klidně datovat o třicet let nazpátek. Energie schází, vítězí naškrobená elegance a krotký cynismus. Už po šesti letech vyšeptalý oscarový triumfátor. (02.01.2009)

Do Chicaga som sa nepúšťal dlho, hlavne z dôvodu miernej nedôverčivosti voči muzikálom. Asi som ešte nevidel tie lepšie kúsky. Rob Marshall ma ale presvedčil, že jeho dielko určite patrí k muzikálovému nebu. Okúzľujúce herecky spievajúce trio, očarujúce farby, texty a hlavne osviežujúca nádielka humorne ladenej kriminálky počas letnej páľavy. Spomedzi cca 10tich piesní mi nesadli asi len dve a to je riadny úspech. To, pomalší stred filmu a ešte pár pomerne trapnejších scén je všetko, čo môžem filmu vytknúť. 85%. (18.07.2007)

No sice jsem čekal trochu více, (hlavně po 6 Oscarech, z nichž jeden byl za Nejlepší film), ale i tak zdařilá komedie-muzikál. Pak se ke mně přiblížil můj naštvanej manžel a naběhl mi na nůž. A takhle to udělal ještě 10krát. Hrůza. Ale překvapuje mě, že Gere nebyl ani nominován na Oscara, za roli právníka a scénu, kdy je René jeho loutka, by si to zasloužil. (21.02.2008)