Szarlatan
Šarlatán
Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Marek EpsteinKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrají:
Ivan Trojan, Josef Trojan, Juraj Loj, Jaroslava Pokorná, Martin Myšička, Miroslav Hanuš, Jiří Černý, Tomáš Jeřábek, Jan Budař, Melika Yildiz, Martin Sitta (více)Obsahy(1)
Strhující životopisné drama výjimečného muže obdařeného léčitelskými schopnostmi na pozadí dobových událostí. Příběh je inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, na kterého se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Mikolášek je člověk bez odborného lékařského vzdělání, ale s nevšedním a nevysvětlitelným nadáním diagnostikovat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevědí rady. Jeho mimořádné schopnosti jsou však vykoupeny bojem s vlastními démony. Léčitelství je jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým… (CinemArt)
(více)Recenze (619)
Šarlatán je na první pohled dokonalým filmem, který však po odchodu ze sálu budí rozporuplné pocity. A "dojíždí" hlavně na svou délku... Některé z důležitých motivů se totiž nedaří na tak krátkém prostoru uspokojivě vykreslit. Kdyby byla stopáž minimálně o půl hodiny delší, nic by nestalo. Takhle jsou (hlavně) temné stránky Mikoláškovy osobnosti dost osekány a divákovi asi nebudou dávat smysl. Marek Epstein je sice ve scénáři zkouší propojit za pomoci záběrů na minulost, ale moc mu to nefunguje. Právě střípky z minulosti jsou totiž hlavně střípky... Něco se stane, ale vy pořádně netušíte proč, a jak to vlastně charakter hlavního protagonisty ovlivnilo. Což se projevuje právě v minulosti, kde Mikolášek udělá hned několik zásadních rozhodnutí, kterým už ve zbytku filmu není věnována vůbec žádná pozornost. A to je problém, vezmeme-li v úvahu, že zbytek snímku funguje takřka bez chybičky. Od hereckých výkonů, přes dobovou atmosféru až k osobitému soundtracku. ()
Místy doslovné, místy zbytečně uhlazené. Polský klenot Agnieszka Holland si udělala další (události po upálení Jana Palacha) výlet do naší historie. Protřepal lahvičkou s močí a léčil miliony lidí, mezi jeho klientelu patřila kupříkladu i Olga Scheinpflugová, Max Švabinský nebo prezident Antonín Zápotocký, jeho profesi ovšem utnul vykonstruovaný proces, kdy se stal jednou z mnoha obětí komunistického režimu. Bylinkář, podvodník, prodavač usušených rostlin, léčitel? Vnímáme jeho bolest, chladné reakce, pečlivost a důslednost, válečné šrámy, důkazy o nečekané agresi, křesťanském přesvědčení i intimní náklonost ke svému asistentovi (jeho povahový kontrast). Tak či onak, je především mužem, který chce stůj co stůj plnit své životní poslání v podobě léčení lidí. Velká poklona hercům, Trojanům především. Ivan je opět výborný, přesný, vrstevnatý. Možná těžší part měl pak jeho syn Josef, který k mnoha situacím přistupoval s kamennou grimasou, přesto divák vnímá, jak intenzivně se to v něm bije. Své negativní projevy ještě neuměl ovládat, svým odhodláním (nátlak na bylinkářku, kterou hraje skvěle Jaroslava Pokorná) si uzavřel cestu nejen ke své rodině. Tady očekávám Českého lva za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Stejně jako u jeho otce v hlavní kategorii. Rozhodně bych ovšem celkově přivítal přitlačení na emocionální pilu. A scénárista Epstein měl být v několika situacích nápaditější. ()
"Agnieszka" ma voľakedy neskutočne nasrala zohavením postavy Jánošíka. Potom svoju reputáciu napravila absolútnou, historickou delikatesou: "Hořící keř", ktorý sa zaoberal nie len samotnou dobou, ale aj dopadom na spoločnosť po Palachovom skutku (upálil sa na protest proti okupácii CCCP). "Šarlatán" je opätovne príbeh z čias socializmu, kedy to určití ľudia proste nemali ľahké (vlastne rovnako, ako dnes, akurát systém sa zmenil). Je to výborne herecky obsadené, ešte lepšie zahraté, čo ťahá kvalitu snímku rapídne nahor. Príbeh je uveriteľný, čiže nadpriemer. ()
Stejně jako Pan Jones, předchozí film Agnieszky Holland, by asi ani Šarlatán nebyl na čistočistých pět hvězdiček... Nebýt Ivana Trojana. Já vím, že je skvělý herec, ale tím, co předvádí tady, pod taktovkou světové režisérky, překonává sám sebe. Dlouho jsem pátral v paměti, kdy mě naposledy tak moc oslovil výkon českého herce v českém filmu, a skončil jsem až u Bolka Polívky v Zapomenutém světle. Ivan Trojan tu předvádí neskutečné herectví kalibru Rudolfa Hrušínského či Miroslava Macháčka a není Trojanem, nýbrž Mikoláškem, kterého střídavě obdivujete a nenávidíte. Velmi dobrý je ale také Josef Trojan, jehož obsazení zdaleka nespočívá jen v podobě otci, a líbil se mi nepřeplácaný scénář a tomu úměrná střídmá režie. Z konce mi bylo hnusně a vůbec nezáleží na tom, že byl vymyšlený. Chápal jsem, proč se stalo, co se stalo, a proč kdo udělal, co udělal, nicméně nijak mi to ten drasťák neulehčilo. ()
Cožpak o to, snímek je to kvalitní, ale zůstává otázka nad tím, jak vůbec přistupovat k tomu, když se jedná o příběh "inspirovaný" skutečnou osobou. Je to vlastně podobný případ jako film Amadeus, ale tam jsou dva rozdíly. Za prvé je Mozart (případně Salieri) světoznámou celebritou a je celkem jednoduché zjistit, jak to ve skutečnosti bylo, zadruhé je od toho podstatně větší časový odstup. Zjišťoval jsem si o Janu Mikoláškovi nějaké informace a vyjel jsem si i články, které o něm vznikly předtím, než se vůbec začlo uvažovat o nějakém filmu. Ale ony v podstatě skoro žádné nejsou! Takže tohoto pána takřka nikdo neznal. A ani já ne, a to moje babička pracovala přesně v tom stejném baráku v Jenštejně, ve kterém Mikolášek pracoval v době filmu, dokonce tam i nakonec umřela (dnes se jedná o domov seniorů) a od samotného Mikuláška si vyslechla v 50. letech, že do roka její manžel (můj děda) umře (jaksi to nevyšlo o 50 let) a od táty vím, že se o Mikuláškově homosexualitě "tak nějak vědělo" a dokonce mi i řekl konkrétní jméno milence. Přesto snímek fabuluje takovým způsobem, že to pana Mikoláška značným způsobem poškozuje v celé řadě jiných věcí a naprosto 100% by se mu výsledný film zajídal. Šarlatán přidává linky, které jsou buď zcela jistě či (v jiných případech) pravděpodobně vymyšlené. Má být umění úplně zbaveno hrozby "trestného činu pro pomluvu"? Sám nedokážu říct. Laicky bych ale řekl, že za jakýchkoliv jiných okolností by to skutkovou podstatu splňovalo. Můžu natočit film, ve kterém bude postava jménem Václav Klaus, dokonale ztvárněná Martinem Myšičkou, co já vím, znásilňovat malé děti a já u toho napíšu "že se jedná o příběh inspirovaný životem bývalého prezidenta"? Prošlo by to? Podle mě už ne. Ale Hollandové a Epsteinovi něco podobného v případě Šarlatána prošlo. Na jednu stranu úžasná práce v podobě výborně načrtnutého a zahraného nejednoznačného charakteru, ale na druhou mám s tímto filmem etický problém, kdy jsem se musel hodně sebezapřít, aby se mi to do hodnocení neprojevilo více, než jako pouhopouhé zaokrouhlení. ()
Nechám uležet, více později. ()
Na film, v němž se snad polovinu stopáže koukají postavy do moči, jsem až překvapivě spokojen. Vlastně jsem spokojen docela dost. Snímky Agnieszky Holland sice občas bývají ošidnou sázkou do loterie, polská režisérka ovšem po Hořícím keři opět potvrzuje, že česká půda a tuzemské neveselé příběhy jí hodně sednou. Její Šarlatán je natočen prakticky bez zaváhání, naprosto jistou rukou, a po řemeslné, vizuální a výpravné stránce se film řadí mezi tuzemskou špičku. Nejvíce silná je však novinka v osobním boji a zejména rozporu Jana Mikoláška. Jeho rozpolcenost, kdy chce plnit své životní poslaní a za všech okolností či režimů zachraňovat pacienty, ale zároveň je v osobní rovině občas solidní parchant, je zde napsána a zobrazena opravdu skvěle a je jedním z hnacích motorů celého snímku. A divák nebude mnohdy vědět, zda mu má fandit, nebo ho spíš nenávidět. Čemuž samozřejmě pomáhá také bez překvapení bezchybný Ivan Trojan, ale i zbytek obsazení. Zejména pro mě prakticky neznámý Jaraj Loj byl pro mě hodně sympatickým zjevením. V některých pasážích, zejména v závěrečné třetině, se sice mohlo přidat na tempu a ubrat malinko na chladnosti, jinak je však Šarlatán sebevědomým dílem, které se rozhodně neztratí ani (minimálně) v evropské konkurenci. ()
Na Šarlatána som sa tešil, počkal som si na tv premiéru a dočkal som sa deň po slovenskej premiére Jozefa Maka a tak to boli 2 veľmi kvalitné filmy po sebe. Hollandová filmy vie robiť, atmosféra bola výborná, tie temné časy ožili, všetko klapalo na výbornú. Príbeh skvelý, takéto píše život a určite ich dejiny schovávajú stovky. Ivan Trojan je stávka na istotu, no veľmi pozitívne ma prekvapil Juraj Loj. Kameraman M. Štrba, ktorý sa nedávno stal členom Akadémie filmových umení a vied sa nedávno vyjadril, že práve J. Loj je podľa neho herec, ktorý môže výrazne preraziť. Po tomto filme, tomu začínam veriť. Súhlasím s priateľom Big Bearom, že homosexuálne scény filmu skôr uškodili, dnes je to však moderné. Práve preto chýbajú filmu silnejšie emócie, pretože sa bežný divák nedokáže naladiť na ich vlnu. Silné priateľstvo by filmu prospelo podstatne viac, zvlášť keď sa v historických prameňoch nepíše o tom, že by Mikolášek bol homosexuál. Možno áno , možno nie, no filmu to uškodilo. Páčila sa mi scéna identifikácie močových vzoriek na gestape, ak toto fakt dokázal , tak je to pán DOKTOR. Mikoláškova malá zrada na súde so mnou trochu zamávala, no František sa nedal, pretože vedel lepšie ako Mikolášek, že komunisti už dávno rozhodli. Film sa od reality líši, Mikolášek nebol odsúdený na smrť, no v závere mi strašne chýbala scéna, v ktorej by dvojica kráčala smerom k šibenici, alebo niečo podobné, nemám na mysli práve popravu. Tu by pohľad do očí dokázal vytlačiť emócie, ktoré filmu tak chýbajú. Napriek tomu veľmi dobrý film, ktorý znesie aj tie prísnejšie merítka a môže robiť dobré meno i v zahraničí. Moc takých filmov u nás nevznikne. 80%. ()
Trojan v dalším hnusně temném příběhu z bývalého Československa. Ten herec si v tom evidentně libuje. Nicméně podává tak skvělý výkon, že minimálně kvůli němu stojí film vidět, i přesto mě tedy téma moc nesedlo. Nečekal jsem že se herci do svých rolí až tak položí. 70% ()
Když vyprávíš něčí příběh, bylo by fajn dbát větší důraz na souvislosti a podkres událostí. Šarlatán je v některých chvílích doslovný jak hospodští vysvětlovači stupidních anekdot a v jiných naopak nechává proběhnout (nebo nedoběhnout) vyhrocené cosi, u čeho vám v hlavě svítí WTF (a běžíte googlit, co se vlastně stalo). Řemeslná stránka s atmosférou super + Trojanovic rodinný klan předvádí svůj herecký (nad)standard. Mám ovšem pocit, že za týden nebudu vědět, na co jsem dnes koukal. ()
Nedotažené, nepovedené a zbytečné ()
Ne, Šarlatán není biografií Andreje Babiše! Autor námětu Martin Šulc se inspiroval životem svého vzdáleného příbuzného- léčitele Jana Mikoláška. Za scénářem poté stojí Marek Epstein (scenárista bravurních televizních filmů Osmy nebo Klece) a režii si vzala polská režisérka Agnieszka Holland, která se ale sama označuje za tak trochu za češku a už v roce 2013 byla strůjkyní parádní minisérie Hořící keř. A vzhledem k tomu, že je Holland režisérka, která se dostala i do Hollywoodu se jedná o jednu z nejzajímavějších evropských tvůrkyní a podobně jako u Hořícího keře se dá říct, že je Šarlatán velmi výrazným dílem současné evropské filmové tvorby, které má slušnou šanci se na zahraničních trzích neztratit a snad se nejlepším českým filmem (nejen) letošního roku. Důležitý je ten fakt, že nikdo neví jestli měl Jan Mikolášek skutečně nějaké nadpřirozené lékařské schopnosti nebo jestli šlo opravdu o šarlatána a velmi pravděpodobně odpověď nikdy nedostaneme. A díkybohu se u Šarlatána nepracuje reálně ani s jednou variantou a ve finále je tak na divákovi jaký bude mít k Mikoláškové zmíněnému speciálnímu nadání vztah. Díkybohu se ale povedlo z Jana Mikoláška udělat zajímavou a komplexní postavu, na kterou si vlastně uděláte názor těžko, protože je několikrát strůjcem velmi dobrých skutků a někdy zase velmi špatných skutků. Mikolášek opravdu není vyloženě sympatickým protagonistou, o to více je ale Mikolášek zajímavý a rozhodně ne černobílý. Ivan Trojan se vykupuje po tom filmu/věci zvané Bourák a opět dokazuje proč je brán za špičku mezi českými herci. Ivan Trojan rozhodně není člověkem bez charizmatu a i proto je jeho ztvárnění Mikoláška víceméně těžkým úkolem, přesto se mu ale povedlo Mikoláška naprosto bravurně ztvárnit a velmi snadno by mu člověk přál už jeho 7. Českého lva. Zatímco je ale Ivan víceméně sázka na jistotu, co se týče Josefa z rodu Trojanů jde o důkaz toho, že má Josef po tatínkovi talent zděděný hodně. Josef Trojan je výrazný vycházející český talent, který se rozhodně nemusí trápit tím, že by nadále musel žít ve stínu svého otce a srovnatelně jsou oba Trojanové naprosto parádní. Velmi dobře je poté obsazen také Mikoláškův asistent a milenec v podání Juraje Loje, pro kterého velmi pravděpodobně půjde o zlomovou roli a uvedl se velmi dobře a především se mu povedlo neztratit vedle Trojana. Mezi Trojanem a Lojem je poté vidět věrohodná homosexuální chemie a jde o jeden z těch životopisných snímků, který se s homosexualitou jeho protagonisty nedrží zkrátka a především se tedy skutečně nebojí dotknout se i drsnějších témat Mikoláškova života. Především ale opravdu platí, že díky účasti Agnieszky Holland vznikla ze Šarlatána velmi povedená, skvěle vypadající a dramaturgicky povedená záležitost, která velmi vyčuhuje oproti většině své lokální konkurence. Od Hořícího keře si Holland přivedla kameramana Martina Štrbu, který udělal ze Šarlatána vyloženě vizuálně nádherný snímek a celkově když si člověk projede i zbytek Štrbovy filmografie jako snímky Babí léto nebo Občanský průkaz tak jde za mně jasně o jednoho z nejlepších současných českých kameramanů společně s legendárním Vladimírem Smutným. Zároveň dorazil i dvorní skladatel Holland Antoni Komasa- Łazarkiewicz, jehož hudba sice není kdovíjak revoluční a ve finále její vlastně i celkem málo, přesto ale skvěle padne do libovolných částí a Łazarkiewicz rozhodně patří mezi nejzajímavější evropské hudební skladatele. Po dramaturgické stránce jde o opravdu téměř bezchybné dílo, protože film zvládne velmi bohatě pokrýt většinu zásadních události většina Mikoláškova života a nemá vyloženě hluchá a nesmyslná místa. Epsteinův scénář sice není doslovným přepisem Mikoláškova života (postava Juraje Loje vůbec neexistovala), přesto ale dle mně vznikl opravdu svižný a chvílemi dokonce skutečně vyloženě mrazivý. Všechny důležité pasáže Mikoláškova života film skutečně pokryje tak akorát: Jeho vztahy s rodinou, pobyt na vojně, vztah s jeho mentorkou, homosexuální vztah, následně se musí vyrovnávat s nacisty a následně poté s komunisty a i když je někdy Mikolášek ve filmu vyložené hovado tak se pořád ukáže, že má vlastně dobré srdce. Na komplexním charakteru tak byl vystavěn skutečně brilantně natočený životopis, který ukazuje, že i když je režisérce Holland 71 let tak jí to nebrání natočit svižný a na poměry lokální scény obrovský film, který je vizuálně naprosto parádní a zároveň není o moc slabší ani co se týče dramaturgické stránky. Šarlatán je pro mně osobně nejlepším českým filmem od Kober a užovek, jehož polská režisérka už podruhé za posledních 10 let vyzdvihla českou audiovizuální scénu víc než všichni Svěrákové, Hřebejkové a Slámové v uplynulé dekádě dohromady. Nejlepší možná ukázka lokální scény, které možná těsně před závěrem dojde dech, vynahrazuje si to ale vším před a po a to i především faktem, že krom Trojanů a Loje se v menších rolích dokáže předvést třeba také takový Miroslav Hanuš nebo také Tomáš Jeřábek a Václav Kopta ve vážnějších rolích než je u nich člověk zvyklý. Holland prostě po Hořícím keři opět zaskórovala a natočila jeden z nejpůsobivějších filmů roku, který by se dle mého názoru neztratil ani v normálnější nabitější filmové sezóně. A i když to dělám nerad, tak ve srovnání s Havlem je smutný fakt, že se člověk, který je výrazně méně známý než Havel (a většina z lidu o něm pravděpodobně do oznámení projektu neslyšela) se dočká lepšího životopisu. A zároveň zamrzí, že známějšího Havla tak pochopitelně uvidí více diváků i když je co se týče kvalit vítěz jasný.... Šarlatán je ten nejlepší možný pohled do duše vyšinutého a velmi komplikovaného člověka, který možná udělal ve svém životě chyby (a neudělal jich málo), rozhodně se ale pokoušel léčit životy. A je ve finále opravdu jedno jestli šlo skutečně o zázračného člověka šarlatána. Fakt, že to tento film opravdu totiž divákovi neubere zážitek z nejlepšího českého životopisu od Jára Cimrman, ležící, spící! A těžko se dá věřit tomu, že by do konce roku dorazil lepší český film, který by měl právem ovládnout nadcházející České lvy...... () (méně) (více)
,,Zázraky lidi neodpouštěj... ! '' --- O ,,šarlatánovi'' Mikoláškovi jsem slyšel až v souvislosti s novým filmem Agnieszky Holland. O Janu Mikoláškovi jsem nikdy neslyšel a do návštěvy kina byl pro mne naprosto neznámou postavou. A byla to vskutku velmi zajímavá postava. A jako každá postava, která se nějak odlišovala od šedé hmoty poslušného stáda to neměla v bouřlivých válečných a poválečných letech vůbec lehké. Film je natočen řemeslně tak jak jsme u Hollandové zvyklí. Kameře nelze nikde nic vytknout, snad jen tu zbytečnou koncentraci šedých filtrů v padesátých letech oproti divoce barevným předválečným časům první republiky. Beru to za takové velmi laciné navozování atmošky a celkem mi to u současných historických filmů začíná vadit. Herecké obsazení bylo slušné, ale trochu už začínají unavovat takové ty typické role komunistů jak u Hanuše, tak u Novotného byť netvrdím, že jim komunisté nejdou ! :-). Kdo překvapil byl Ivan Trojan. Ten je schopen zahrát opravdu cokoliv a role ,,zvláštních lidí'' mu jdou opravdu dobře. Ovšem tady překvapil hlavně u těch homosexuálních scén. Jak říkám, on zahraje vše, nejsem si ale jist, zda je to v tomto případě dobře. Po filmu jsem si o Mikoláškovi dohledal informace a o jeho homosexualitě jsem se nikde nic nedočetl. Třeba se pletu a pak se omlouvám, ale trochu se mi zdá, že scénář se snažil trochu svézt na trendy vlně a když může duhovou vlajku vyvěsit Ikea, proč by s ní nemohli mávat filmaři že... Ale já tohle beru za další lacinost, která v mých očích filmu uškodila. A v poslední řadě je naprostá absence jakéhokoli napětí a vlastně emocí vůbec. Měl jsem vlastně dojem, že sleduji pěkně natočený dokument o zajímavé postavě tu a tam retrospektivně přeskakující vyprávění s pěkně rekonstruovanými důležitými momenty ze života tohoto bylinkáře a léčitele. A přitom kolik jen vypjatých momentů sebou nesla respektive mohla nést okupace, nástup komunistů a zatčení Mikoláška. I přes to všechno si moc cením toho, že Hollandová nepřestává holdovat našim luhům a hájům. Co mi nesedlo byla hudba - tedy kromě Dvořáka. Dávám tedy za 4 lahvičky s močí. * * * * ()
Čůrolog bez portfeje a bez titulu, který je v době traktorářského režimu v prd**, teda v Loji. Celou dobu jsem se bohužel nemohl uhlídat, abych film vnímal vážně, protože se mi na mysli neustále vtíral jeden joke Zdeňka Izera na dané téma. Zcela subjektivně se pak na mém hodnocení podepisuje osobní postoj k léčitelům, naopak ryze objektivně hodnotím film nízko proto, že se na můj vkus až moc očividně snaží o dobytí Českých lvů. Samotná osobnost léčitele Mikoláška a jeho osud mě nechal umrznout, vášnivé gay scény mě donutily odvrátit zrak a konstatovat, že herec tvrdý chleba má. Účinek filmu byl oproti očekáváním velmi unylý a nijaký. Ani jedna scéna mě nedostala do kolen. Celý to bylo divný, fakt divně natočený, bez snahy diváka roztrhat na cucko fleky. Díky za Mirka Hanuše, toho si užívám v každé roli. ()
Zpočátku se to všechno pomalu rozhýbává, retrospektivní vsuvky zdánlivě jen tempo zdržují. Tepre později se všechno rozbíhá do zajímavosti ()
Není bez zajímavosti douška, že v roce 2020 mají premiéru hned dva filmy, jejichž těžiště spadá do období padesátých let minulého století - Šarlatán Agnieszky Hollandové a Herec Petera Bebjaka, oba navíc vyrobené v zahraničních koprodukcích. Oba filmy disponují silnými a ambiciózními antihrdiny, kteří se musejí potýkat se sebou samými, a oba velmi volným způsobem vycházejí z reálných událostí. Oba též mají velmi přesvědčivou dobovou atmosféru a fantastické zpracování. Vlastně ani nevím, který film je lepší. Šarlatán je hereckým koncertem Ivana a Josefa Trojanových. Bez tohoto hereckého ztvárnění by postava léčitele Jana Mikoláška nebyla věrohodná a sotva bychom chápali, proč byl Mikolášek pro zoufalé lidi hotový spasitel. Ano, jeho "léčitelské metody" jsou samozřejmě velmi pochybné a vpravdě šarlatánské, ale pokud se na Šarlatána díváte s mírným skepticismem, určitě nebudete mít pocit, že by Agnieszka Hollandová a Marek Epstein Mikoláška přehnaně glorifikovali. Což je určitě dobře, ale názor si musí udělat každý sám. Za sebe s tímto pojetím nemám žádný větší problém. Pokud jde o Mikuláškovu homosexuální orientaci a jeho vztah s asistentem Františkem Palkem, tak určitě není podstatné, zda byl tento vztah reálný. Důležité je, že tato druhá podstata Mikoláškovy osobnosti je zpracována nejen naprosto fantasticky a citlivě, ale také velmi esteticky. Základem je přesný casting Palkova představitele Juraje Loje. Juraj Loj je herecky určitě také výborný, ale mě upoutal hlavně svým nádherným tělem a ve vší kráse. Nepopírám, že se mi na něj moc hezky koukalo. Kromě jiného musím ocenit i jeho nádherný zadek. Jeden z nejestetičtějších okamžiků, který mi udělal upřímnou radost. Celý Šarlatán je výbornou podívanou, veškerá ocenění mu náleží právem, ale Českého lva za hlavní roli bych stejně raději dal Janu Cinovi. Jednoznačně doporučuji. ()
Pozoruhodný príbeh rozporuplného liečiteľa Jana Mikoláška, ktorý mal okrem uzdravovania obrovského množstva pacientov aj svoje tienisté stránky. Stvárnenie Ivana Trojana stálo skutočne za to. Miestami budete jeho postave fandiť a inokedy vo vás vyvolá znechutenie. Zdatne Trojanovi sekundoval aj Juraj Loj a čo sa hercov týka, nemám asi žiadnu výtku. Kritiku by som však chcel smerovať k scenáru. Niektoré scény (predovšetkým s Jurajom Lojom) mi prišli zbytočné, iné tvorcovia príliš oklieštili (súdny proces, pri ktorom som čakal výraznejšie zakončenie). Retrospektívne zábery nám ukázali mladého Mikoláška, jeho trápenia a svojskú povahu, ale nejak bližšie neupresnili, čo sa dialo v jeho vnútri. Isteže, našli by sa viaceré udalosti, ktoré ho mohli ovplyvniť, ale jednoducho som sa túžil o jeho správaní a následnom vykonštruovanom procese dozvedieť viac. ()
Tak se přiznám, že chcankologa pana Mikoláška jsem vůbec neznal. Ale jeho pohnuté osudy jsou tu vytrojaněné moc pěkně. Tento rok řvou Levi ve správné kleci. ()
No dobře no. Sice to od pravdy má tím koncem celkem dost daleko, ale jinak paní Agniezka opět ukázala že je světová filmařska aže můžeme být rádi za to, že kašle na Polsko a radeji točí u nás. Kvalitní biják. ()
Související novinky
Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)
Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi
Letos se v obou Těšínech budou slavit prázdniny s filmem. Na přelomu července a srpna se po pandemické přestávce diváci setkají naživo v rámci filmové přehlídky „Kino na hranici”. Co je čeká? „Loňský… (více)
Šarlatán má 10 nominací na polské Orly
Polská filmová akademie zveřejnila kompletní seznam nominací pro Polské filmové ceny - Orly v rámci jejich 31. ročníku. Akademici letos vybírali ze seznamu celkem 130 děl, z čehož bylo 31… (více)
Nominace na Oscara zveřejněny
Dnes ve 13:15 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací pro 93. ročník Cen americké Akademie filmového umění a věd, během nějž manželský pár Priyanka Chopra Jonas a Nick Jonas… (více)
Ve jménu otce, syna, a moči svaté, 'Šarlatán' Agnieszky Holland je zcela beze srandy esteticky opojný cinefilní žeraso, který je čistější než panenská blána báby kořenářky, u který se Mikolášek tehdá učil.... A není to tím, že režisérka Holland iniciovala velkoformátovou mezinárodní produkci jen tak pro nic za nic. 'Šarlatán' je totiž počin, který na poli tuzemský kinematografie žalostně chybí – a lze hojně polemizovat, jestli je to tím, že jde o silně prozaicky pojatý příběh, který rámuje velmi sugestivní vývoj charakteru Jana Mikoláška - člověka, který dokázal léčit jen za pomoci bylin a lahviček na moč, jehož ztvárnění se ctižádostivě chopili otec a syn Trojanovi, kteří zde předvádí naprosto nevídaný herecký koncert, a působí jako velký ryby v malým rybníce. Anebo je to kupříkladu tím, že Agnieszka Holland využila širokou škálu svých režijních kompetencí - protože přesně tohle dělá z 'Šarlatána' poctivý nekonvenční řemeslo. Čímž samozřejmě nechci bagatelizovat herecký vlohy dua Trojan & Trojan, byť na jejich výkonech jistá tvůrčí meta taky stojí, ale určitě ne celá výjimečnost snímku. Ať už vezmu v potaz takový stylistický prvky jako kontinuální jízdy či mnohdy kinetický pohyb kamery pod taktovkou Martina Štrby, jímavý vizuální styl který disponuje podmanivou kompozicí barev, monotonní hudební doprovod jenž umocňují ony gradační tenze příběhu, nedokážu dostatečně vynachválit, jak moc je 'Šarlatán' formálně sofistikovaným dílem. Krom oněch zmíněných hereckých výkonů jsou ale echt devízou zejména příběhové retrospekce, které se s dvěma paralelními liniemi pod vzájemnou syntézou efektivně prolínají a - jak už je u žánru historických filmů zvykem - jsou zajímavě lemované různými dějinnými událostmi, specificky prvorepublikovými reáliemi. A ač je příběh fragmentován převážně řetězově, nikterak neztrácí na jedinečným puncu poutavosti...... Nějaký ty neduhy by se ale taky našly. Snímek např. implicitně koketuje s queer tématikou, kterou avšak využije velice sporadicky a nezkoumá ji do hLoUBkY. To samý víceméně platí i o tajích alternativní medicíny, o nichž se nedozvíme krom pár náznaků zhola nic, což se chtě nechtě týká i jiných paralelních narativních distinkcí. Agnieszka totiž stoicky lamentuje na povrchu a nepokouší se rozvíjet vnitřní komplexitu fikčního mikrosvěta, což zamrzí. A právě proto mý finální hodnocení na pětikvalt prostě nevytáhnu, páč těch vypravěčských disproporcí a konfabulací bylo hafo...... To ale nic nemění na faktu, že 'Šarlatán' je velice nadstandardní událostí nejen v rámci žánru fiktivních biografických dramat. O to víc mě sere, že těsně nezískal nominaci na cenu Akademie v kategorii cizojazyčných snímků. A tohle doopravdy neberte na lehkou váhu – Agnieszka Holland bezpochyby zažehla plamínek naděje, který symbolizuje a předvídá lepší zítřky pro československou kinematografii - krom 'Nabarveného ptáčete' zde za dvě dekády skutečně nevznikl počin, který by s takovou vervou boural veškerá tabu českého filmu...... // VERDIKT: 8,4 močoměřičů z 10 // () (méně) (více)