K2

Filmů o lezení zas tolik neni a tomuhle jsem se docela dlouho vyhýbal, protože jsem nějak nabyl dojmu, že to bude něco jako Smrtelná kravina. Naštěstí vůbec! Neni to žádnej lacinej akčňák ani uslzený drama, primárně je to fakt film o lezení. Lezecký scény samy o sobě jsou obstojný, exteriéry parádní a horolezectví jako takový je tu zobrazený celkem uvěřitelně. A kdo si myslí, že v takovejch podmínkách neni možný spustit na laně kámoše se zlomenou nohou o pár vejškovejch kiláků dolů - think again!. (80%) (21.10.2018)

Moje amatérské horolezectví spočívá ve sledování filmů z velehor, jsou TAK nádherné...ale možná je to jen zástěrka pro skrytý sadismus, protože v těchto filmech vždycky někdo útrpně umře. VŽDYCKY! A většinou u toho předtím dost hnusně promrzne. Velmi často si taky nějak nešťastně poláme haxnu, někdy dokonce i obě! Nepohrdnu ani všemi těmi komplikacemi v zoně smrti, edémy mozku, krvácení z tělních otvorů, chcrchlání krve, ztráty vědomí, halucinace..no a do toho ještě většinou ti lidé hrozně zhubnou, vyčerpají se, ztratí, nebo je zavalí lavina, někam spadnou a když už vůbec nic, tak všechno dokáží zkomplikovat pákistánští cikáni, co vám najednou mrdnou z bagáží do sněhu a že dál nejdou. To jednoho taky nasere, když tu expedici plánujete deset let. No potíž na potíž, to prostě musí každého škodolibého diváka bavit! (09.10.2012)

"Seš tak blbej, že ti realita nebrání v úspěchu." A nové motto "horolezeckých" filmů je na světě. Bůh ví, že dívat se na tohle tak brzy po smrti Standy Šilhána opravdu nebyl nejchytřejší nápad, jaký jsem kdy dostala, ale díky jeho pomyslné přítomnosti po mém boku (Standy, Bůh by to se mnou nevydržel) odpadlo nutné rvaní vlasů při zástupu obvyklých kiksů, protože to bych díky všem těm odvázaným prohlášením "lezu bez jištění" (načež v následujícím záběru vidíte jištění v celé kráse), vedení konverzace s odhaleným hrudníkem nad hranicí věčného sněhu, veselému pobíhání ve výškách, kde i trénovaný člověk zpravidla dělá všechno pro to, aby si šetřil dech, a komentování odchodu nosičů slovy, že bez vybavení nás teď už nic nebude zdržovat, protože potřebujeme především sami sebe, byla plešatá ještě předtím, než se celý film aspoň trochu rozjel. Jak říkám, šlo to, protože takhle se i křiklavý pokus dokazovat, že parta, která by svorně nedokázala zdolat ani Kunětickou horu, se vysápe na druhý nejvyšší vrchol světa, neškodně rozmázl o představu, kterak Vagón krotí tu sebranku, která co chvíli vykřikuje něco o týmovém duchu, přičemž má o týmovosti asi stejnou představu jako já o konstrukci vesmírných lodí, jediným pohledem a větou: "Děcka, teď jděte pěkně domů a až dospějete, tak se vraťte," tudíž jsem neroztřískala nic v dosahu a spíš se tiše bavila. Jenže na blbost scénáristickou jsou i ti nejlepší z nás krátcí a na zkrocení sebranky scénáristické, které už tolik let prochází rvaní stále stejných typů, situací a proslovů do stále stejných, jen jinak se jmenujících filmů, je zkrátka zapotřebí někoho jiného, jen netuším koho. Vedle rvačky s manželkami beze změny papouškujícími "buď já nebo hory/koně/práce/ona/cokoli," sobeckými šmejdy, kteří se tváří v tvář drsné síle přírody obrodí ve fajn kluky, a kamarády, kteří věrně visí na svých druzích, kteří na nich celoživotně štípou ne dříví, ale žulu, totiž zápolení s Čhogori, která si pro sebe jen za letošní rok vybrala jedenáctiživotovou daň, vypadá jako neškodná legrace. P.S. Není náhodou dehydratace potenciálně smrtelná kdykoli a kdekoli, nejen nad šest tisíc metrů? (27.11.2008)

Čtvrtá hvězdička za mého někdejšího oblíbence Michaela Biehna a verzi filmu v původním znění. Jinak jde o lehounce nadprůměrné drama z horolezeckého prostředí, oproti mladšímu bratříčkovi "Vertical limit" je to střízlivější, komornější a ne tak třeskutě hollyshitské... chci říct hollywoodské, efekty takřka nulové a tedy jaksi bližší realitě. Pozornost je kromě zdolávání vrcholů věnována především lidským charakterům - přátelství správného chlapa, průměrného horolezce, se schopnějším, ovšem sebestředným šmejdem. 70% (objektivně tak 60%, ale nikdo mě nenutí být objektivní - nebo jo?) (13.10.2010)

Ještě že u nás začali topit, z toho filmu mi v deštivém počasí byla trochu zima. Pamatuju si, že se mi jako malé udělalo špatně při pohledu na omrzlého fousáče se zlomenou nohou. Dnes už mi to tak nechutné nepřipadá, věřím, že v té době to musela být úžasná podívaná, při záběru na zasněžené hory a bezva příběh, ale já už jsem trochu zhýčkaná dnešními filmy (a taky filmy typu Přejezd Kassandra), takže dávám 3 hvězdičky. (20.09.2013)