Ve jménu otce

Poutavé drama s vynikajícím Danielem Day - Lewisem o jednom neskutečném případu, připomínajícím hon na čarodějnice. Film má hodně silných a nezapomenutelných scén. Jenom ta věznice, kde se odehrává poslední třetina filmu, mi přišla až moc zidealizovaná. Respektive, kdybych já měl jít do vězení, tak chci jedině tam. Gerry Conlon a jeho rodina byli opravdoví hrdinové a jsem rád, že Jim Sheridan měl odvahu to natočit. Pro anglický právní systém to není moc lichotivá vizitka. (10.08.2009)

Je spousta filmů o IRA a vůbec o celé situaci v Irsku. Jen málo z nich ale dokáže diváka skutečně vtáhnout do děje a přinutit jej k sympatizování s tou či onou znesvářenou stranou. Tenhle film je mezi "irskými" filmy jasně na špici. Není to jen zásluha hlavních postav, které jedinečným a nezapomenutelným způsobem ztvárnili Daniel Day-Lewis a Pete Postlethwaite. Je to hlavně a především zásluhou onoho strhujícího příběhu, který se skutečně stal. Člověk před takovýmto ztvárněním může jen užasle a s obdivem smeknout. (24.08.2002)

Ve jménu všech otců, synů i duchů, které znám, přísahám, že neznám uhrančivějšího hereckého čaroděje než toho jménem Daniel Day-Lewis, a zapřísahám vás, abyste při slovech "vězeňské drama o nespravedlivě odsouzeném" zapomněli na Shawshank i Monte Crista (ani to nejmenší proti nim, obojí mám moc ráda), a spíš si vzpomněli na dílo krajana Jima Sheridana, jistého Oscara Wildea, Baladu o žaláři v Readingu, protože ten syrově úzkostný a autentický pocit toho, kdo sice není ani svatý ani anděl, ale nezaslouží si dívat se na vězeňské mříže z té horší strany (případně něco ještě horšího), je v obou případech stejně intenzivní. A už jen nesměle poprosím o to, abyste věnovali tichou vzpomínku všem, v kterých křižácké tažení jakéhokoli hnutí našlo obětní beránky. Nemusí vůbec obsahovat slova "ve jménu otce," říct "ve jménu lidskosti, naděje a nejobyčejnější slušnosti a úcty k tomu druhému, kéž se nám podaří jednou dosáhnout toho, abychom na podobné příběhy vzpomínali už jen jako na smutnou minulost," úplně postačí. (06.04.2008)

Tomuhle dramatu hodně napomáhá téma politické zvůle, která vede až k justičnímu zločinu. Proti němu není imunní žádný systém včetně rozvinuté demokracie s dlouhou tradicí. Tam, kde je politická objednávka daná požadavkem veřejnosti najít viníka za každou cenu, tam i právníci a policisté překroutí pravdu tak, aby vyhovovala vrchnosti. Bylo celkem zbytečné dělat z hlavní postavy většího hrdinu a sympaťáka, než tomu bylo ve skutečnosti. V tomhle snímku má charakter bezmála intelektuála a a výjimečné osobanosti, zatímco v reálu šlo o malého zlodějíčka, kterého spolu s jeho rodinou a známými semlely dějiny a instituce. I pachatel může být někdy oběť a to v případě hlavního hrdiny platí beze zbytku. Kauza Guilfordské čtyřky, kdy byla skupina nevinných 15 let vězněná, i když se dlouhá léta vědělo o skutečných pachatelích zločinu připomínala např. francouzskou Dreyfussovu aféru a mnohé jističní zločiny z našich nedávných dějin. Jinak film trpí dlouhou stopáží, kdy si umím představit sestříhání o nějakých 25 minut, a z toho vyplývajícím pomalým tempem. Celkový dojem: 75 %. (13.05.2011)

Všeobecně mám ráda filmy podle skutečných událostí, protože v nich často chybí přeslazený happyend. Ani v tomto filmu se závěr nedá označit za šťastný konec - vždyť justiční "omyl" zničil život větší skupině lidí, sebral jim roky života, které se nedají vrátit. A proč? Aby si vláda a policie udělala další úspěšný "zářez na pažbě" v boji proti terorismu. To se i bezúhonný člověk začne cítit velmi ohrožený, když vidí křivé obvinění, manipulaci s důkazy a skutečně slepou spravedlnost, co krutě semele i nevinné. V tomto případě mě víc dojaly osudy těch lidí, kteří se k obvinění dostali skutečně jako slepí k houslím - prostě byli jen příbuzní s obviněným člověkem (otec, teta a její synové). Postava Gerryho mi nebyla kdovíjak sympatická, rozežraný feťák, zlodějíček, squatter neuznávající žádná pravidla, dlouhou dobu pohrdající svým otcem pro jeho nadměrně vyvinutý smysl pro fair play, pro jeho poctivost a zásadovost. Snad proto mě film neuchvátil tolik, abych byla nadšená a hodnotila výše: nejsem zkrátka zabouchnutá do D.Day-Lewise (uznávám, hrát umí) a s Gerrym se mi špatně ztotožňovalo. Potěšilo mě, že nejen britská vládní a justiční moc, ale ani IRA nebyla zobrazena nijak idealizovaně. Kromě toho mě na snímku vůbec nic nepřekvapilo, byl předvídatelný od začátku do konce. 75% (10.08.2009)