Invaze lupičů těl

Temné, znepokojivé a depresivní. A po pravdě řečeno, ani konec mě moc neuklidnil. Vedle neskutečné atmosféry, která houstne po solidně velkých kapkách, mi je celkem fuk, jakou krizi západního bílého muže Jack Finney prožíval, když knížku psal. Protože tento příběh mě vzal, hodil do ždímačky a 80 minut ze mě ždímal a ždímal veškerý dobrý pocit, náladu, radost i emoce. A když mě nakonec vyplivl zpět, chtělo to dvě cigára na balkoně, než jsem se dostal k psaní tohoto komentáře. Ano, zapůsobilo to na mě. Jasně, samotný úvod je lehce naivní, druhá polovina je spíš nervy drásající akce než hrůza a tajemno, ale určité konkrétní děsivé scény podbarvené jednoduchou, ale sugestivní hudbou dopadají jako rány kladivem na kovadlinu. Nakonec, u kolika filmů z 50. let se vám stane, že byste cítili příjemné mrazení v zádech snad polovinu filmu? Já vím o jen jednom. O tomhle. (28.03.2014)

Když jednou začnete pochybovat… Jako kdyby se deziluze filmů-noir přesunula z velkoměst na předměstí. Stejně jako poválečná americká společnost, preventivně strašená špiony z východu a atomovou bombou. Společnost konzumní a unifikovaná. První větší kritický úspěch Peckinpahova mentora Dona Siegela je až sadisticky zneklidňující tím, že nic nevysvětluje. Zachycení nálady ve společnosti nevyužívá k průhledné proti-komunistické agitaci. Nevinné, tehdejším Američanům jistě povědomé situace typu společného zahradního opékání, zasazuje do úmyslně nečitelného kontextu a nutí diváky, aby si sami zodpověděli, co je v nepořádku. Co je s nimi v nepořádku. Racionální vysvětlení, o které zprvu usilují postavy, je vyloučené. Zkuste vysvětlit strach. Kde jedince nevyléčí psycholog, tam společnosti nepomůže žádná instituce. Jedou v tom všichni, a kdo zkusí vybočit, bude za blázna. Na stísňující atmosféře se podílí kamera, pronikající do osobního prostoru postav, a využití lokací, jež minimalizují šanci na únik (koridory, zužující se ulice). Občasná naivita a polopatičnost dnes pobaví, ale není tak častá a výrazná, aby negativně ovlivnila úžasný spád filmu, tvořeného zhruba ze třetiny nepolevujícím útěkem před tím, v čem tehdy lidé žili. A vlastně – nejen tehdy. 85% Zajímavý komentář: Marigold (19.06.2016)

Aj keď pomerne predvídateľné a miestami klišoidné, predsa len inteligentné a strhujúce sci-fičko, ktoré dosť vyniká z pomedzi desiatok žánrových kúskov zo zlatého veku amerického sci-fi. Striedma minutáž dopomáha k tomu, aby divák nemal tendenciu nudiť sa a tak si snímok udržiava dravj po celý čas. Len ten záver pôsobí dosť naivne a preplácane, utnúť to tak o 2 minútky skôr, film by vyznel oveľa hrozivejšie. (07.03.2013)

Také jsem tenhle padesát let starý snímek viděl kdysi v dětství. Dodnes jsem ho měl v hlavě. Mám slabost pro tyto starší horory, zejména Invaze lupičů těl dokáže vzbudit opravdu silné emoce určitého typu strachu, ale vůbec by nevadilo příběh více rozvyprávět a prodloužit stopáž. Osmdesát minut uteče hodně rychle, no pro mě je tato délka spíše mínusem. Rád bych tu pátou hvězdu dal. Dnešní Hollywoodské srajdy se stokrát větším rozpočtem si mohou o takové atmosféře svých hororů a sci-fi nechat jen zdát. 80% [říjen 2006] (18.10.2006)

Klasické sci-fi natočené podle slavné knižní předlohy. Film se od ní liší zejména v závěru, který ovšem vyznívá podobně. Děj se dá vyložit několika způsoby, a Amerika vypsychlá z existence Sovětského svazu, který si drze existoval hned vedle na druhé straně Pacifiku, si pochopitelně vybrala hrozbu indoktrinace společnosti cizí mocností. Naštěstí jsme dnes mnohem inteligentnější, takže chápeme, že je to kravina. Atmosféře to ovšem neublížilo. Je hutná jako sirup, což u starších sci-fi rozhodně nebývá pravidlem. (09.04.2023)