Režie:
Jaroslav SoukupScénář:
Jaroslav SoukupKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Zdeněk BartákHrají:
Jiří Bartoška, Ivan Vyskočil, Ladislav Potměšil, Zdeněk Maryška, Marcel Vašinka, Jan Řeřicha, Jiří Lábus, Josef Nechutný, Jan Kraus, Miroslav Zounar (více)Obsahy(1)
Začínající režisér Jaroslav Soukup se pokusil manévrovat v úzce vytyčených politických mantinelech. Na jedné straně se podřizuje režimním skazkám o nutné obraně státních hranic před pronikáním nepřátel, současně se však s téměř dokumentární hodnověrností snaží postihnout tvrdé podmínky, v nichž pohraničníci museli v těsně poválečném období žít... Záběry drsné přírody, ustavičně prověřující lidskou výdrž, vytvářejí vcelku důvěryhodné zakotvení celého příběhu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (88)
Ochrana státní hranice byla v nedávné době zase in a tzv. Schengenský prostor se rozplynul jako protilátky po druhé dávce očkování, a tak jsem si připomenul pro dnešní mládež už neznámé povolání, tedy dříve tak nepostradatelného a hrdinného pohraničníka. Jméno režiséra sice trochu děsilo, ale major Maisner (dej mu pámbu věčnou slávu) tu ještě žádné opičky nedělá a byť to nejsou ani žádné Pěsti ve tmě, tak ani velký průser. Samozřejmě je třeba si odmyslet tehdy neodmyslitelnou režimní poplatnost, která však zrovna tady není něčím nesnesitelným. V některých případech je to i spíš k pobavení, třeba scéna s vysíláním Svobodné Evropy, kde hlas a tón moderátora připomíná slavné proslovy páně Urválka. Až polodokumentární styl vyprávění, kde si k žádné postavě nelze budovat příliš osobní vztah, snad s výjimkou dějové linie kolem Ivana Vyskočila, pak podobnému tématu svědčí a z mého pohledu na český film i nebývale chytlavá hudba Zdeňka Bartáka rovněž potěšila. Na druhou stranu, ač tu zahyne celá řádka i hlavních postav, bez emocí to tak úplně přece jen nefunguje a ústřední Bartoškův studený psí čumák hrdinného asexuála byl po celou dobu zkrátka a jednoduše otravný. Tři dávky, rozkaz zněl jasně, nesmí projít... ()
Film o těžkých začátcích naší Pohraniční stráže v době, kdy nebyla ještě kádrově ani materiálně dobře vybavena a kdy pouze se samopaly v rukou střežili naši pohraničníci čáru na Západ, z něhož se vraceli do svých domovů Sudeťáci, aby pobrali ukrytý majetek, a kudy procházeli lidé, kteří s námi nechtěli sdílet a budovat společnou republiku nebo pouze toužili po dobrodružství. Děj je vcelku jednoduchý a průhledný, vadily mi některé nesrovnalosti, např. sníh na počátku října, ale zvláště ti zarostlí pohraničníci, takové máničky, jaké měli Bartoška, Potměšil a jiní, tehdy nebyly. Nenudil jsem se, ale čekal jsem víc. ()
Drsní muži na drsných planinách chrání čáru poválečného Československa před Banderovci, diverzanty a vrahy. A co Jirka Bartoška? Jo, je jedním z nich.. Pohraničnické humoresky, všímající si šikany kuchtíka Lábuse, co neumí vařit knedlíky a které jsou tu a tam rozčeřené dramatickou vsuvkou vždy po hříchu zkalenou zcela nevhodnou hudbou připomínající filmy o Sedmé rotě. Soukupovi se musí nechat, že vnucující se tendenčnost není zas až tak prvoplánová, ale i tak se žádný zázrak nekoná. Ten přišel až s Vildou "Rocky" Jakubem a pak pan režisér dobačoval.. ()
Taková light verze Krále Šumavy- dokud wervolfové chodí přes čáru jako do práce a pozornost se soustředí na Jirku, Ivana a Láďu, je dobře. Jakmile ale přijde "vítězný Únor", les je plný kopečkářů a diverzantů s parabelami v aktovkách a za hrdinu je jen Jirka s věrným psíkem Rexem, je zle. Chvíli jsem si fakt myslel, že pohraničníci poslouchají nepřátelskou vysílačku...hned se však ukáže, že pouze v rámci politického školení. Za pozornost stojí ústřední hudební téma (Z.Barták). ()
Takhle nějak si představuju normalizační blockbuster. Západní škrtiči, ďábelské rádiové vysílání z NSR a nikdy neutuchající proud čáru přebíhajících kriminálních živlů, do kterých to Bartoška s Vyskočilem kropí hlava nehlava, protože „v Praze to začalo bejt vostrý“. V případě, že se oprostíme od ideologického nánosu, dostaneme adrenalinovou akci plnou nečekaných zvratů (romantická linka, smrt hlavních charakterů) a tunu polidšťování neživotných postav (starej, manželka), které se nejčastěji odehrává prostřednictvím šikany zmateného Lábuse. Hnusně vylhanej film, ale musím uznat, že jsem se u něj nechutně bavil. ()
Galerie (7)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (5)
- Natáčelo se na zámku Broumov, v Boru u Tachova, Plzni, v obci Domaslov a Kořen na Tachovsku, v Michalových horách a Předním Žďáru. (M.B)
- Werwolfové byli němečtí záškodníci, kteří prováděli svoji činnost na konci druhé světové války a bezprostředně po ní. (ArthasKarfa)
- Do staničnej krčmy priviezli tvorcovia nábytok zo skutočných pohostinstiev. (Raccoon.city)
Reklama