Drsná Planina

Pozoruhodně a až nečekaně dobrý film, jehož děj nás zavádí na západní hranici Československa nedlouho po II. světové válce. Kvalitní herecké obsazení, dobré herecké výkony, reálný děj ... to vše přispívá k tomu, že se divák nechá rád vtáhnout do děje. Vysoce hodnotím, že se i v tak vážném filmu podařilo najít místo na několik úsměvných scén, které přirozenou cestou odlehčovaly jinak ponurý děj. Řada klíčových scén se dala předvídat. Zejména pak pro ty, kteří znají film Král Šumavy; http://www.csfd.cz/film/4955-kral-sumavy/, případně ti, kteří měli možnost vidět seriál 30 případů majora Zemana; http://www.csfd.cz/film/71550-30-pripadu-majora-zemana/. (05.08.2010)

Jako malý kluk jsem tento film obdivoval a vždy jsem byl zahleděn do statečnosti pohraničníků, jako symbolu odvahy a jakéhosi sebeobětování mužů, stojících v přední linii. Po letech jsem si film zakoupil a byl jsem překvapen, jak rychle zmizelo kouzlo tohoto snímku, přesto, že toto téma mám velmi rád. Film se mi zdá naivní a opět zaneřáděný ideologickými exkrementy. Nelíbí se mi ani hudba, která se v některých částech vůbec nehodí k poválečné atmosféře na hranici. Přesto myslím, že Drsná planina patří k nejlepšímu filmu režiséra Soukupa, jehož tvorba v poslední době spíše dokazuje, jak hluboko může česká kinematografie klesnout. Největší bolestí filmů tohoto druhu však stále zůstává to, že síla a určitá poetičnost je vždy pošpiněna komunistickou propagandou. (25.11.2011)

S velkým zájmem jsem se, po více než dvou desetiletích, podíval na film, který ve mně v dětství vzbudil touhu stát se pohraničníkem. (Tímto děkuji několika pohraničníkům, kterým jsem se cestou vlakem z Domažlic se svým přáním svěřil a kteří mně se slovy "Chceš vidět lampasáka?" ukázali svého velitele v kupé). Televize, která film nyní uváděla, měla v popisu, že se režisér snažil o vybalancování filmu tak, aby se z něj nestal nástroj propagandy. Bohužel se mu to nepovedlo. Drsná planina je velmi nechutný nástroj propagandy. Počínaje činností Werwolferů, kteří nemají po válce co dělat, tak přelézají střežené hranice a škrtí stařenky a zamilované slečny ocelovou strunou, za vše zdá se může zahraniční rádio, které k tomu nabádá (tím nechci bagatelizovat činnost záškodníků, která však byla zaměřena převážně na útoky proti vojenským a policejním oddílům). Film je příběhově a scenáristicky velmi roztříštěný, v podstatě působí jako několik epizod, citově prvoplánovitý až vyděračský (i díky tomu si ho však po letech pamatuji), prostě špatný. (21.05.2012)

Těžko hodnotit takový film. Pohledem dnešního diváka, který má možnost nahlédnout do historie krvavých poúnorových let, je pohled na Bartošku, co by pohraničníka pálícího ze samopalu po agentech ze západu, kteří se snažili bojovat proti komunismu v ČSR, poněkud bolestný. Ano, film je to jinak nadmíru po všech stránkách kvalitní, ale hodnotit jej je velice težké. Z filmového hlediska za čtyri hvězdy ale z toho historického jako příbuzný komunisty popraveného kurýra zahraničního odboje házím film do odpadu. Za dvě hvězdičky. A i ty jsou moc. (26.06.2008)

Film je spíš takovou mozaikou ze života pohraničníků, od formování jednotky těsně po válce až někam do padesátých let, přičemž je vše nasvíceno "správnou" režimní optikou. Lze ocenit snahu o plastické zobrazení nesnadných podmínek v pohraničí, humorných i tragických stránek při ostraze hranic, které se neustále střídají. Na druhou stranu jde jen o poměrně povrchní zachycení postav a drobných příběhů, aniž by si divák vytvořil k nějaké postavě hlubší emoční vztah.  Ideologický nátěr filmu není nějak přehnaný a je ve své době vcelku pochopitelný. Dnes se tato doba zobrazuje opačnou optikou, ovšem také s příslušným ideologickým nátěrem - každému jak libo. (30.10.2022)