Dámský gambit

Dávám dceru na šachy (21.12.2020)

Bylo neskutečně fajn sledovat seriál o něčem, co neumím hrát, neznám názvosloví ani taktiku a celkově vlastně nevím, jak to je :D Tudíž i kdyby tam byly znázorněné chyby - já to nepoznám :D Prostředí a atmosféra, který ale seriál má - to jsem dlouho nezažila :) Bavila mě skupinka "mladých" hráčů a rozporuplnost hlavní hrdinky :) Doporučuji :) Shlédnete to, ani nevíte jak :D (16.01.2021)

Byly pro vás někdy šachy sexy? Ne? Tak si koukejte pustit tenhle seriál! Anya Taylor-Joy doposud kolem mě jen proplouvala a tady jsem jí a jejím velkým očím naprosto propadla. Dlouho mě nějaké drama natolik nebavilo, že bych od něj nebyla schopná odtrhnout oči a chtěla to celé vidět v jeden den. Navíc doba 50. je tu krásně vyobrazena a fakt dobře se na to celé kouká. Zážitek ve mně zůstane ještě dlouho. (19.01.2021)

Je až zarážející, že jsem musel na nejlepší originální seriál tohoto roku čekat až do listopadu. Každopádně tohle člověka smete svou chytrostí a šarmem jedna dvě. Mám pravidlo, jeden díl každý den, abych se na této parádě nějaký čas nesl, ale není to lehké. Myslím, že mám v hlavě stejnou myšlenku jako mnozí z vás, je čas oprášit figurky a dát hru. Fenomenální věc, která přišla z čistajasna, bravo. ... Malý dodatek po dokoukání: mistrovské dílo, a tak krásné a lidské. Tohle mi nemůže nikdo vnutit, že tohle je fikce, je to tak věrohodné. Nepamatuju se, že by mě něco takhle rozebralo, abych si stanovil na každý den jeden díl (abych to nesfoukl za den a měl po zázraku) a dokoukával seriál o půl druhé ráno jak když jsem byl puberták. Tak jak nevinně začala kariéra Beth Harmon ve sklepě tak tak nevinně a opatrně začalo sledování, ale člověk zkrátka pozná bleskorychle, když po letech narazí na něco, co je neohrané. Každá postava je poklad, a nesmírně klíčová pro děj, i pro Beth, každou musíte milovat, pro mě je o to kouzelnější, že se hrálo proti sovětům, jelikož jsem teď na ruském studiu - no a jak jsem se bál, že stupínky se posouvají víš a víš a na konci musí být automatické přemrštěné očekávání, tak právě naopak. Finále, střed, začátek - všechno sfouknu znovu, věřím tomu. Beth ve mně zažehla starou vášeň z dob, kdy moji předkové šachy vyráběli, a já, jelikož nejsem takový pán jako pan Seibel hraji online, a upřímně tratím né minuty, ale hodiny hraním hry, která ničí kulturní předsudky, jazyk, společenské postavení ... spojuje nás .................... сыграем (05.11.2020)

Děcka, no tak neblbněte přece s tím přepáleným hodnocením. Ty brďo (vado též), dyk, to jste nikdy neviděli hrát někoho šachy? Je to natolik nadpozemská podívaná, že výjev soustředěných šachistů je přímo fantaskní záležitost jako sledovat monumentální obraz v umění, či v přírodě chcete-li? Ano, je to pěkně zahrané a pěkně se na to dívá, ale to jsou dneska tucty takových seriálů. Takže z mého skromného pohledu, tento vybočuje snad jen svým šachovým zasazením. Zkouknul jsem to, ale bylo to přímočaré s jasně vítězným koncem. První díly se mě příliš nelíbily a nechce se mě příliš souhlasit s tím, že když se u šachů chlastá a bere prášky (drogy), že zázračně vyhráváte. Mé zkušenosti s hraním šachů a konzumací alkoholických nápojů (zejména piva či kořalky) hovoří o opaku. Soustředěnost odchází s každým dalším vypitým kusem a později člověk snáze přehlídne a udělá chybičku. Načež je pak lepší se věnovat jednomu či druhému. V životě jsem odehrál stovky, né-li tisíce partiček šachu, ale i to, že by mistři táhli jeden tah za druhým při nejdůležitějších utkáních na mě nepůsobilo nejdůvěryhodnějším dojmem. Jasně, v koncovkách to tak může být. Jinak o hře jako takové se příliš nedozvíme a prakticky není moc možné partie nastudovat - co, proč a jak. Nezbývá než zamáčknout hodiny, zapsat poslední tah a těšit se, že to snad jindy výjde o něco lépe u jiného filmu či seriálu.________________________________ ♖♘♗♔♕♗♘♖___________________________________________________________________________________ ♙♙♙♙♙♙♙♙___________________________________________________________________________________ ▭◼▭◼▭◼▭◼____________________________________________________________________________________ ◼▭◼▭◼▭◼▭____________________________________________________________________________________ ▭◼▭◼▭◼▭◼____________________________________________________________________________________ ◼▭◼▭◼▭◼▭____________________________________________________________________________________ ♟♟♟♟♟♟♟♟___________________________________________________________________________________ ♜♞♝♚♛♝♞♜___________________________________________________________________________________ (06.11.2020)

to, že mám rád dobré filmy a že od malinka miluji šachy se o mně asi ví a tohle byla pro mne naprosto dokonalá jízda. Jediné dvě věci, které mi trochu vadily byly tyto: za prvé nesmyslná notace (možná špatný překlad) a to, že se do partiáře nezapisovalo podle pravidel: https://www.usk-sachy.cz/2009/02/pravidla-sachu-ohledne-zapisovani-tahu/, ale to jsou malé věci, jinak opravdu skvost. (13.11.2020)

Na Tvzone jsem si přečetla, že prý má být Dámský gambit "geniální" minisérií. Není. Ano, je nadprůměrný, především ve svém Zahájení a Koncovce, ale byla bych daleka toho, označit jej za geniální. Není v ničem revoluční, ani ve způsobu vyprávění, ani v hereckých výkonech, ani v ději (jak už tu někdo psal tkzv. "from zero to hero" model, který jsme viděli stokrát), je pouze originální v tom, že pojednává o šachách, tedy o filmařsky zatím příliš neprobádané látce. Silně autistická hlavní hrdinka bez pocitů a citů, která se jako zázrakem v poslední epizodě "polidští", mě rovněž příliš nebrala a epizody uprostřed byly poněkud zdlouhavé a nudné. Navíc nevím, jestli je seriál zajímavý i pro ty, kteří nikdy nehráli šachy. Podle zdejšího hodnocení jdu ale zase proti proudu, když místo autistického sirotka, jehož jediným zájmem v životě jsou šachy, dám z minisérií z poslední doby vždycky raději přednost Watchmenům (2019), Vojně a míru (2016) nebo Wolf Hall (2015). Skutečně revolučním seriálům, ať už v precizním způsobu vyprávění (Watchmen), v neprvoplánovosti a ve skvělém vylíčení historie (Walf Hall), či ve famózním zpodobnění literární klasiky se skvělými hereckými výkony (Vojna a mír). Slabší 3*. (15.11.2020)

Scott Frank (všichni povinně kouknout na westernovou pecku Godless, která je skvělá) výborně adaptoval knihu od Waltera Tevise a natočil poutavý příběh o jedné velmi talentované hráčce šach. Obrovská spokojenost. O seriálu jsem si nic nezjišťoval a šel jsem do toho jako nepolíbený divák. A tohle samé bych doporučil každému. Je to totiž úžasný pocit, když vás něco dokáže neustále něčím překvapovat. Tohle se v dnešní době moc často nestává a o to je to cennější. Scott Frank je výborný režisér a scénárista. Celý seriál drží pěvně v rukou, ví, co chce vyprávět a jakým způsobem to chce vyprávět. A funguje to. Ať už jde technickou stránku, precizně zvolenou hudbu, kterou doplňují staré písničky nebo herecké výkony. Jsem moc rád, že Frank natočil šachové partie velmi dynamicky, okázale a skoro po každé jinak. Krásně si zde vyhrál se střihem, montážemi a následnou gradací. Šachy jsou v jeho podaní hodně sexy a cool. Jelikož si Frank napsal scénář, tak moc dobře ví, jakým směrem chce příběh vést a jak prodat postavy a co upřednostnit a co ne. Díky tomu na mě celý seriál působil mnohem komplexněji, uceleně a taky přehledně. Což jistě nebylo jednoduché, když si vezmu kolik je zde postav. Frank může být sebelepší režisér, ale pokud nebude mít dobré herec, tak to k ničemu nebude. Zde je naštěstí má a oni podávají životní výkony. Anya Taylor-Joy je zde skvělá a krade si skoro každý okamžik pro sebe. Je velmi přesvědčivá, přirozená, dokáže svou postavu parádně prodat a taky je svůdná a inteligentní. Což je nebezpečná kombinace. Hodně se mi líbil výkon Marielle Heller, která odvádí velmi dobrý výkon. Určitě nesmí zapomenout na trio mužů (Thomas Brodie-Sangster - Harry Melling - Jacob Fortune-Lloyd), kteří jsou pro hlavní hrdinku osudový, ale každý jiným způsobem. Všichni herci se s rolí poprali hodně dobře a bavilo mě je sledovat. A je vidět, že herecky vyrostly. Jedinou výtku, jenž k seriálu mám, je to, že to hlavní hrdinka zvládá "až moc v pohodě". Chtěl bych více překážek nebo morální dilemata či naznačit, že je sice geniální, ale jako člověk není bezchybná a je těžké s ní vyjít a nebo s ní přátelit. Tohle jsou menší výtky a určitě mi nekazili zážitek ze sledovaní. A pokud teď nemáte na co koukat, tak je The Queen's Gambit jasná volba. 8,5-9/10 (01.12.2020)

Šmrncovně odvyprávěné dětství, dospívání a hledání se krásné geniální šachistky je natočené s naprostým přehledem, dobovým stylem a citem pro brilantně ztvárněnou hlavní postavu, která je v perfektním podání nadané Anyi Taylor-Joy okouzlující a pochopitelná i ve svých práškových či alkoholových excesech. Filmařsky vybroušená dramatická minisérie postrádá slabá místa, i když záměrně se nedotýká nejtemnějších hlubin skutečné závislosti, samoty nebo nepřizpůsobivosti, praktická hrdinka se škatulce asociálního excentrika jen blíží. Mistrovsky odehraná partie od zahájení do vítězné koncovky. (01.06.2021)

Poutavý seriál. Sonda do duše alkoholiků, kterým neřest postupně bere vůli a inteligenci. Ve hře jako šachy je to obzvlášť vidět. Hrdinka měla kruté dětsví.Má obrovský talent a v celém seriálu je chladná jako led. Snad díky tomu konec tak zahřál na duši. Šachy jsem nehrál hodně dlouho. Skoro jsem na tu hru zapoměl. Možná je čas to zase zkusit. (12.08.2021)

Šachy jsou prý nejnudnější a nejméně akční sport a ke všemu s představou vizáže typickou pro šachistu, jímž je obrýlený hubený nudný muž s ulízaným účesem a mrtvolným zrakem. Tevis, Frank a Scott to napravili a stvořili nejuhrančivější šachovou partii jaká kdy o této hře byla zahrána. Museli ovšem řádně zabrat, aby čtenář, ale hlavně divák přisednul k seriálu o hře v šach. Seriál musel totiž oslovit jak mladší generace, tak diváky, co maximálně tuší, že to je ta divná černobílá hra. Příběh byl vsazen do období šedesátých let, které je mnohem těžší přesněji a detailně zobrazit pro svoji rozmanitost, než strohý středověk. Šedesátá léta jsou boomem ve stylu, designu, účesech, oblečení, autech, spotřebičích, společnosti. A mnoho fanoušků má tyto retro léta načtený i víc z jiných filmů. Tvůrci se tedy rozhodli okouzlit diváka nekompromisní dobovou stylizací jaká pravděpodobně jen tak nebude překonána. V první řadě to jsou kostýmky Beth, které jsou takřka v každém přestřihu jiné! Tím jak vydělává za výhry víc a víc peněz, tak jsou její šaty salónovější. Celý seriál je v podstatě komplexní katalog dobové módy a věřím, že tak jak holky začly nosit ve své době šaty podle Audrey Hepburn z jejich filmů, tak i ty dnešní se inspirovaly výborným vkusem šachistky Beth (a hlavně kostýmních návrhářů). Takže divák u seriálu o šachách má obrovský bonus být unesen do nejúžasnější doby. Teď se musí diváka ještě získat příběhem, hlavní postavou. Příběh je sice o šachistce, což je jistě lepší než o šachistovi, ale je třeba, aby holka byla taková jiná, divná, tajemná a protože je to šachistka, tak i geniální. A postava Beth je opravdu geniální! Nevzpomínám si, kdy jsem byl úplně paf z takto napsané role a takto zahrané postavy. Beth Harmonová je prostě bez výjimky natolik charismatickou, dojemnou, uvěřitelnou, lidskou, ženskou, sveřepou, křehkou, ledovou bílou královnou, že pokud by nehrála šachy, tak by nebyla tak sexy. Největším trumfem The Queen's Gambit je Anya Josephine Marie Taylor-Joy. Přiznám se, že mám úchylku na krásné ženské oči. A možná i většina hereček je díky nadprůměrné okatosti právě proto mými nejoblíbenějšími herečkami. Anya mě zcela uhranula a taky to byl důvod konečně si pustit seriál o šachách, takže se to tvůrcům fakt povedlo - dostat lidi k seriálu o holce, co hraje docela dobře šachy. Kamera se zde přímo mazlí s její tváří, pohledem, pohybem. Psychologie její osobnosti, osobitosti, jemné nuance a řeč těla (vyhrává-li partii má ruce šibalsky pod bradou, je-li v úzkých drží se za krk). Procházení životní etapou, kdy zná veškeré šachové strategie, ale neví si rady se svým dívčím tělem až po finální pokoření svého vlastního gambitu. The Queen's Gambit je mistrovským dílem, které mě donutilo k slzám a překopat svůj Top Hereček za celou dekádu. (16.11.2021)

Šachy mě naučil můj děda, když jsem byla hodně malá. Nejsem žádný přeborník, ale chápu podstatu a smysl hry. A The Queen's Gambit to dokázal skvěle vystihnout. Anyu jsem si díky letošní Emmě oblíbila a tady je výborná. 100% Seriál roku 2020. ♟️♟️♟️ (24.10.2020)

Smekám! Takhle výbornou minisérii o šachistce jsem teda nečekal. (30.10.2020)

Skvěle napsaná a výborně zrežírovaná záležitost s výbornými herci a v áčkovém hávu. The Queen's Gambit je v letošní chudé sezoně jedno z nejzajímavějších televizních zpestření. Snad jen ta linka s matkou vyznívá do ztracena, jinak ale skvělá záležitost. 9/10 (11.11.2020)

Jsem v rozpacích. Ano, seriál má úžasné scény, kostýmy a barevně je naprosto skvěle sladěný, jenže děj by se vešel do stopáže filmu a místy podivně skřípe až skoro pokulhává. Zjednodušeně řečeno Dámský gambit je jako designový kabát,  který vás v zimě nezahřeje. (12.11.2020)

Nádherné a inspirující... (13.11.2020)

Hlavná herečka zahrala presvedčivo a bola pôvabná. Len ten divný účes čo mala asi tri epizódy. Pomerne vydarený seriál od netflixu, aj keď, dobre nadhodnotený. A určite nie v topke seriálov na takej lichotivej priečke. Sedem dielov tak akurát. No ale milovníci šachu si ešte prihodia jednu hviezdičku. 4* (15.11.2020)

Normálně bych se rozhodoval asi mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Seriál má naprosto vynikající momenty, jak filmařské, tak emocionální, ale někdy i trochu hluchá místa. Z pečlivě připravených partií moc nemáte, u některých dějových liní jsem si říkal, že vyšuměly do ztracena. Nicméně to, co je na seriálu vůbec nejlepší, je to, kolik lidí přivede k šachu. Stačí si projít diskuze na Youtube a budou to stovky, možná tisíce lidí, kteří si koupili šachové sety a učí se pravidla. A to je nezanedbatelný osvětový počin. Tedy společně s poselstvím, že drogy a chlast jsou špatné, áno. (17.11.2020)

Poctivý sentimentální a parádně natočený Hollywood. (23.11.2020)

Občas jsem skeptik, přiznávám. Už jenom proto ,že soudím knihu podle obalu. A dle sympatií herečky vůči mé osobě s dřívějšími pracemi a vzhledem. Jsme povrchní stvoření. Zvlášť, když mě Taylor-Joy uhrane na prvních dvaceti minutách, co se v seriálu objeví. Ano, je pravda, že šachy asi vůbec nemusíte chápat jak fungují. Asi jen lépe na jednu stranu, když by tu byli nějací Bobby Fišerové. Je celkem na škodu, že je to celé pojato i jako drogový příběh, který ale není nijak tlačený dopředu. V tom jsem přeci jen trochu asi čekal menšího Patricka Melrose, ale nemohu mít vše. Muselo mi stačit poctivé filmové řemeslo. Přesně jasná a výstižná režie, který ví, kam sáhnout a scénář, který nenudí a potěší dává dohromady další eso v rukávu pro Netflix, který si nejedním letošním průser napravuje opět reputaci a opět je v sedle. Na letošní rok vskutku dobré. Postupem času sice člověk asi ztratí pozornost, ale nejde ani tolik o katastrofu jako přirozený vývin. Ve výsledku jsem tento seriál sjel na skoro první dobrou najednou. To si nepamatuji, kdy bylo naposledy. Na konci asi chybí nějaké obecné vyvrcholení v rámci vztahů postav a menší femine-propagace, které se celou dobu samotná hlavní postava snaží ignorovat a stranit se, ale pak se to na to stejně nějak uhraje. A já se ptám? Musíme vytvářet fiktivní příběhy o silných ženách? Copak žádné neexistují? (13.12.2020)