Soumrak bohů

Jedovaté, nemocné a zvrácené... Náckové, násilí, sexuální deviace, ztráta lidství - jedno jde s druhým. Zlo plodí zlo. Za zmínku stojí úžasná práce s barvami. Geniální je rovněž kamera, jejíž povolný pohyb od detailů, k celkům, z detailů na detaily, nebo celků na detaily atd. mě dováděl k šílenství. A pokud někdo má problém s homosexualitou Viscontiho a myslí si, že se to projevuje na jeho nechuti k filmu, tak by možná bylo fér, kdyby se jedinec upřímně zamyslel nad vlastní orientací :) (23.08.2010)

Skvélý příběh o intrikánství a touze po moci, který je strašně srážen nevěrohodnými a dlouhými scénami typu chlastání členů SA a na můj vkus přehnanou úchylností hlavní postavy (Martin von Essenbeck). Ta měla diváka ASI šokovat, ale na mne působila příliš extrémně až nedůvěryhodně. K tomu přispěl i nepříliš kvalitní výkon Helmuta Bergera v roli Martina. (07.07.2005)

Opět Viscontiho opojení přepichem, tentokrát se na to ale podíval kritičtějším okem. Ona dekadentnost mi tam moc neseděla, nebo abych byl přesnější, nedokázal ji Visconti až tak dobře kriticky podat jako to uměl ve svých filmech Buñuel, který k tomu nepotřeboval "závratné" stopáže a často dost rozvleklé scény. Nicméně i tak patří tento film k mým oblíbeným. (24.11.2006)

Podľa vyjadrenia L. Viscontiho samotného, bolo zámerom filmu poukázať, kam až je schopná zájsť ľudská prehnitosť a skazenosť - v tomto prípade slúži za príklad jedna bohatá šľachtická rodina, v časoch rodiacej sa obludnej nacionálnej demokracie v predvojnovom Nemecku. Myslím, že sa mu to podarilo dokonale. Zo Sodomy a Gomory nezostal ani len ten prach a popol, toto bola totiž dráma, ku ktorej by sa hrdo prihlásil aj Sofokles. Samozrejme, nie všetko tu zodpovedalo realite - autor si trošku pozmenil históriu (napr. niektoré udalosti okolo Noci dlhých nožov), ale to sú len také maličké chybičky krásy, ktoré pôvodný a hlavný zámer nazretia do najtemnejších zákutí ľudskej duše vôbec neovplyvňujú. Toto bola trefa do čierneho, absolútny filmársky skvost. (18.05.2016)

Veľmi nepríjemný film, kde by ste niečo ako kladnú postavu hľadali márne. Dokonca tu postavy ani nie sú ambivalentné, ale určitú ambivalentnosť môžeme hľadať vlastne v ich negatívnosti. A možno ani nemajú na výber sa chovať iným spôsobom. Majú postavenie, žijú v ťažkej dobe a spoločnosť od nich niečo očakáva. To sú zomletí skôr, ako by mohlo dostať priestor ich svedomie. Ingrid Thulin tu hrá jednu z najdémonickejších silných žien kinematografie a Dick Bogard dokazuje svoje majstrovstvo okrem iného tým, že ak poznáte Smrť v Benátkach, tak ho nespoznáte. Ani typovo, ani vzhľadom. Na rozdiel od Geparda sa rozhodne nejedná o žiadnu snobskú nudu, dialógy a vzťahy sú neustále maximálne vyhrotené. Väčšina filmu sa odohráva v interiéroch a ak sa pozrieme von, odohráva sa tu vždy nejaká spoločenská udalosť. Pohreb, nacistické slávnosti, atď... (02.02.2016)