Morte a Venezia
Mort à Venise
Death in Venice
Smrť v Benátkach
Režie:
Luchino ViscontiKamera:
Pasqualino De SantisHrají:
Dirk Bogarde, Romolo Valli, Mark Burns, Nora Ricci, Marisa Berenson, Carole André, Björn Andrésen, Silvana Mangano, Franco Fabrizi, Marco Tulli (více)Obsahy(1)
Do italských Benátek přijíždí v roce 1911 hudební skladatel Gustav von Aschenbach. V noblesním prostředí hotelu a evropské smetánky se snaží zotavit, komponovat, najít vnitřní klid i odpovědi na velké otázky života a tvorby. Najde krásu – ztělesněnou polským chlapcem Tadziem, ale současně objeví i dosud skryté stránky sebe sama. Platonická vášeň, která ho k mladíkovi přitahuje, stárnoucímu skladateli na klidu nepřidá. Ale ani přes skutečnost, že mimo uzavřený svět hotelu řádí v Benátkách cholera, se Aschenbach nedokáže od chlapce odpoutat… Filmová adaptace novely Thomase Manna se odchýlila od předlohy, pokud jde o povolání hlavní postavy. Autor filmu Luchino Visconti viděl v Aschenbachovi hudebního skladatele Gustava Mahlera a ve snímku použil úryvky z jeho 3. a 5. symfonie, spolu s hudbou Lehára, Musorgského a Beethovena. Role hudby je pro Smrt v Benátkách nezastupitelná a spolu se scénářem, hereckými výkony a výtvarnou stylizací do doby odeznívající secese se podílí na jedinečném vyznění snímku. Odměnou za precizní zpracování získal film řadu nominací a cen – včetně nominace na Oscara pro autora kostýmů Piera Tosiho (nominován už za Geparda z roku 1963 a s Viscontim spolupracoval i na předcházejícím Soumraku bohů z roku 1969) a Jubilejní ceny pro režiséra na MFF v Cannes. Visconti za svou kariéru natočil řadu filmů podle literárních předloh: po Posedlosti (Cain: Pošťák vždycky zvoní dvakrát) a Natálii (Dostojevskij: Bílé noci) následoval výpravný Gepard (Tomasi di Lampedusa), pak Cizinec (Camus), a konečně Smrt v Benátkách. Tuto sérii uzavřel režisér těsně před svou smrtí dramatem Nevinný (D’Annunzio). (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Nějak jsem nepochopil nač ten člověk na konci umřel. Teče mu nějaká černá tekutina po hlavě. Ve městě měla být cholera, ale to asi není příčina jeho smrti, protože cholera je průjmové onemocnění a ta postava ani jednou nebyla na záchodě, takže tím to nebude. Jinak hudba je dobrá, ale moc se tam nemluví. Nic moc. ()
Pekná hudba. Krásna poľská mamička. To sú jediné plusy tohto filmu z môjho pohľadu. Zvrátený príbeh, dlhé nudné nič nehovoriace scény. Trápne opakujúce sa pohľady. Možno 5 rozhovorov za celý film. Proste pre mňa viac-menej 130 minút strateného času. ()
Umenie, láska, vnútorný boj. Dekadentne krásna a podmanivá obrazovo-hudobná kompozícia v hlavnej úlohe s Mahlerovym Adagiettom. Je to klišé, ale pravdivé: takéto filmy sa dnes už netočia. ()
Strašně smutný film. Ale zároveň krásný. Visconti nezapře náklonnost k opeře a opernímu vnímání (inscenování). A umění vůbec, samozřejmě. Přesto je výsledek ryze filmový. Rekviem za odcházejícím světem. Jako jeden z mála dokázal přiblížit život smetánky s hluboce lidským pochopením a citem pro krásu, přitom bez kamuflování či zastírání negativních aspektů. ()
Knížka byla k smrti nudná a film byl na tom podobně. ()
50% | 5/10 ()
Lyrický príbeh plný nálad s homosexuálnym pozadím. Napätie príbehu sa snaží dodať kulisa nákazy a lyrické rozjímanie nad krásou a zaľúbenosťou prerušujú spomienky na debaty s kolegom. Celkovo ma to nebavilo. Rozjímanie OK ale tá homosexualita mi pripadá strojená a debaty sú nudné a intelektuálne táraniny. ()
Další geniální dílo L.Viscontiho. Film není o ničem jiném než o pochopení krásy a její neuchopitelnosti a prchavosti. Stačí se zaměřit na scénu hádky dvou umělců a na závěrečnou scénu s Tadziem v moři - kam jeho ruka směřuje...Náročný film, který potřebuje několikeré zhédnutí, aby se alespoň trochu pochopil. Visconti je prostě machr! ()
Hodnotit nebudu (možná až ho uvidím podruhé), jen sem zkopíruji minirecenzi kolegy Bookra z Klubu Nenáročného Diváka: chci vsechny varovat pred hroznym dilem "smrt v benatkach" jehoz jsem vcera mel tu smulu kus videt. burzoazne-intelektualni pojeti starsiho pana, ktery "dava kukacku" na nactileteho chlapce mohlo zaujmout jen prave odpadliky ()
Je zajímavé se na film podívat, režisér odvedl dobrou práci, stejně tak jako hlavní hrdinové. Pomalý děj doplněný velmi vhodně hudbou ani tak nevadí, líbilo se mi zobrazení vyšší společnosti v luxusním hotelu s pláží. Celkově film ale na mě příliš nezapůsobil, takže 65% je možná i moc. 21.6.2012. ()
V pražských kinech se promítal od 28.3.1974 (Světozor) ()
Nejlepší film na světě. Jestli si myslíte něco jiného, pak dokažte, že nemám pravdu! ()
Je vždy těžké hodnotit umělecké filmy. Normálnímu divákovi tyto filmy moc neřeknou, jsou moc komplikované, psychologické. Já se ale považovala za někoho, kdo má rád artové staré filmy. Chyběly mi tam slova, propracovaný scénář. Muzika byla překrásná a záběry byly okulibé. ALe muzika a malebná krajina mají jen dokreslovat, né tvořit film. Herecké výkony byly velice dobré, hlavní hrdina prožívala peklo, vyčíst se dalo z jeho tváře a pohledu. Neříkal mnoho slov. Všudypřítomné zlo (nemoc) nebylo vidět, nebylo vykresleno. A děj ke knoci váznul na délku samotného filmu. Doporučuji při melanchodlické až depresivní náladě při přemýšlení o kráse a vášni. ()
Mistrovské dílo italské kinematografie. Film je mnovrstevnatý. Ukazuje úpadek starého světa (podobě jako v Gepardovi), je to sonda do mysli stárnoucího umělce, který je posedlý platonickou láskou k mladému chlapci, je to existenciální film, ve kterém hlavní hrdina trpělivě a poslušně čeká na smrt a nakonec je to esteticky laděný film, ve kterém hlavní hrdina hledá něco hezkého uprostřed chaosu, špíny, nemoci a zkázy. ()
Nudné, neskutečně nudné. Místy peoticky krásné, ovšem pouze pro opravdu trpělivé. ()
Jedno velké zklamání. Z původního příběhu byl zachován pouze rámec, von Aschenbach, Tazio i cela atmosfera Benátek ztratila pro mě na charakteru, který byl vytvořen Mannem. Hlavní témata knihy (dekadence, symbolika) byly nahrazeny dlouhými pohledy kamery kamsi, které měly pravděpodobně evokovat romantiku a jisté zamyšlení se. Hlavní představitel byl nalíčen tak, že už při prvním záběru bylo poznat, že mu do věku von Aschenbacha chybí minimálně 15let, Tazio svým "svůdným" pohledem naopak působil až moc dospěle. Hudba byla hezká, kostýmy však překrásné. Už při prvních 5min jsem chtěla film vypnout, to kostýmy mě zadržely a nakonec doslova donutily dokoukat film až do konce. Přesto jsem si však nemohla odpustit přeskakovat režisérem a scénáristou smyšlené "vzpomínky" von Aschenbacha na dřívější způsob života. Jako samostatný film by to pravděpodobně bylo pro mě něco nového, neokoukaného a zajímavého. Jako adaptace složité knihy si to zaslouží hvězdičku pouze jednu. A to za již zmiňované kostýmy. ()
Je mi to moc líto, ale jen slabomyslná existence může dát tomuto dechberoucímu filmu dvě hvězdičky. Naprosto geniální dílo, absolutní óda na krásu a smrt. Nezapomenutelný zážitek. Tento film mohu vidět x-krát za život a pokaždé mne uhrane. Naprosto dokonalé a brilantní. ()
Po formální stránce nepochybně úchvatné, byť místy až vyumělkované, a Bogardův soustředěný výkon je prvotřídní. Za krásnými kostýmy, elegatní ošuntělostí Benátek a melancholickými tóny Mahlerovy hudby je ovšem prázdno. Snad je to problém "nezfilmovatelnosti" Mannovy novely. U filmů mi absence příběhu prostě vadí. ()
Jeden z nejkrásnějších filmů všech dob. Vycizelovaný do posledního detailu. Strhující ve všech směrech. Kdo ho neuvidí, bude nesmírně ochuzen. Kdo mu dá méně než pět hvězd, ten musí být totální ignorant. ()
Dvě hodiny, během kterých není víc jak dvacet dialogů. Chtěl bych být překladatelem tohoto filmu. Divákem už asi znova ne. ()