Kladivo na čarodějnice

Hodně drsné a absurdní. V té době vlastně nic netypického. Celý film je pochmurný a depresivní. (23.11.2009)

Dle mého soudu nejlepší horor československé tvorby. (28.02.2011)

Kladivo na čarodějnice režiséra Otakara Vávry je temný film o ještě temnější době. Inkvizitor Boblig přijíždí na konci 17. století do města, aby zde, podle domnění místního kněze, vymýtil čarodějnictví mezi několika bábami. To je ale jen začátek dlouhé a kruté série procesů, jež zasáhnou každého, bez rozdílu bohatství a postavení. Boblig, v podání démonického Vladimíra Šmerala, je totiž ztělesněné zlo a udělá všechno, aby lidi zastrašil, přinutil, zlomil a dosáhl tak svého cíle. Při děsivých mučeních vytváří z lidí trosky, které přikývnou na všechno a ještě poděkují za vysvobození z bolesti smrtí. Náramně si užívá svou malou hru na boha, kterou nikdo nezastaví. Vždyť stačí vložit pár slov do úst obžalovaných a i ti nejvýše postavení si můžou obout španělskou botu. Jediný děkan Lautner (Elo Romančík) ze svého předem prohraného boje neustupuje a divák sám s ním cítí jeho bolest, zoufalství a zklamání z lidí z jeho okolí a jejich amorálního přijímání a podvolení se krutosti. Kvůli očividné paralele se situací v době vzniku filmu (1969) není divu, že se film brzy po svém zveřějnění přidal na seznam "trezorových" filmů. Kladivo na čarodějnice patří mezi klasiku českého filmu zaslouženě. Ať už jde o skvělou výpravu a kameru, výborné herecké výkony všech představitelů nebo naturalistické a chladné, ale o to působivější zobrazení inkvizičních procesů, vše je provedeno na jedničku. Kladivo na čarodějnice není pěkný nebo zábavný film a druhou projekci si nejspíš budete dlouho rozmýšlet, na rozdíl od Jména růže s podobnou tématikou. Je to film, který vás emočně vymačká a po kterém se nějakou dobu neusmějete. Ale je to film, který by měl každý vidět. (01.04.2012)

Opět, ve srovnání s knižní předlohou, nijak extrémně hluboký prožitek, ale hrůznosti, které se ve filmu dějí i tak stačí. Pro lepší a hlubší pochopení toho, co křivě obvinění prožívali doporučuji přečíst si knižní předlohu Václava Kaplického. Postavy inkvizitora Bobliga a jeho odporného sluhy jsou zpodobněním samotného zla. Verdikt: 4* a 80 %. (23.04.2012)

Velmi syrový film vyprávějící příběh moci, která zlem podrobuje dobro a přetváří ho na zlo aby se sama stala dobrem. Jak lépe vystihnout čarodějnické procesy, které vedli k vyvraždění a genocidě stovek nevinných žen i mužů. Asi by se hodně divili inkvizitoři kdyby nějaká pravá čarodějnice existovala a v tortuře probrala své magické schopnosti. Bohužel čarodějnice ani upíři ani vlkodlaci ve skutečnosti neexistují. Ale existuje čisté lidské zlo, které bylo velmi silně zosobněno právě v tomto snímku...není třeba o tom více mluvit. Protože je hanebné, že mezi lidmi existují monstra, která dokáží své zlé činy zaštítit dobrým úmyslem. (28.05.2012)

nejlepší film na téma inkvizice a jeden z nejlepších českých filmů vůbec.. člověku se svírá žaludek pokaždé když ho vidí (15.09.2012)

Historické drama o inkvizičních procesech v českých zemích ze 17.století patří mezi perly českého filmu (pro mě do TOP 10). Film velice realisticky nastiňuje bolest, utrpení a bezmoc odsouzených kteří díky touze vrchnosti a soudu po moci a bohatství, přicházejí nejen o majetek a svoji čest ale také o své životy. Vynikající ponurá atmosféra a stylizace tohoto díla ho řadí na vrchol těch českých filmů, jenž by se dali zařadit mezi světová díla. Úžasné zpracování v režii Otakara Vávry, jako téměř vždy. (05.12.2012)

Troufám si tvrdit, že to je nejlepší český film všech dob. Temné, brutální , depresivní , obsahem velice odvážné na svou dobu. (03.04.2014)

Další z několika málo posledních filmů v ČSFD TOP 100, který mi chyběl ke kompletaci. Je vidět, že i v této "prehistorické" době, se natáčely dobré filmy. Správná atmosféra beznaděje a nespravedlnosti, co víc by z tohoto snímku mělo sálat? (03.08.2014)

Jeden z filmů, u kterých vím, že se k druhé projekci nejspíše neodhodlám - něco takového totiž bohatě stačí vidět jednou. Tím ale nechci Kladivo na čarodějnice nijak shazovat, ba naopak. Tak depresivní a natolik dobře vystupňovanou atmosféru jsem totiž u československého filmu ještě nezažil. Takřka po celou dobu jsem napjatě sledoval nemilosrdné procesy a u některých scén dokonce musel odvracet zrak. Nepříliš příjemný, ale rozhodně silný zážitek. (14.09.2014)

Otakar Vávra jako tradiční režisér filmů, které se líbily, režimu udělal jednou změnu a to tímto trezorovým filmem, a na film se dá kupodivu konečně dívat. Myslím si, že tento film je opravdová lahůdka. (02.11.2014)

Řemeslně se jedná o světový a nadčasový film, kterých se (podobných) u nás mnoho nenatočilo. Profesionalita a zcela jasná vize sdělení z tohoto snímku vyzařuje každou minutou, herci neskutečně precizní - až odporní. Kamera a výprava hypnotické, zachycení doby na 100 %. Bohužel mi ale přece jen chybělo trošku těch emocí, které se díky příliš velké profesionalitě vytratily. Sugestivní scény s torturou vlezou málo pod kůži, i když chápu, že to byl záměr, aby se nejednalo o nic přehnaného. Tvůrci by se za podobný snímek nemuseli stydět ani dnes, vizuálně i sdělením film opravdu předběhl dobu a vnímavý divák postřehne i paralely směrem k politické době, ve které dílo vznikalo. Bohužel i přes všechny nesporné kvality jsem ale čekal silnější emocionální zážitek. (03.01.2015)

Vávra točit umí, jen škoda, že vždycky točil pro toho, kdo byl zrovna u lizu. Tady využil chvíle uvolnění a natočil jeden z nejlepších historických filmů vůbec. Elo Romančík je vzor čestného chlapáctví a role Lautnera mu skvěle sedla. A Šmeral? Nechutnějšího herce na nechutnější roli byste těžko pohledali. Pak už se to točí takřka samo, když k tomu přidáte bezchybného Kemra, Tokoše či Řandu. Úvodní song? Dýchne na vás 17. století jak málokdy. Závěrečná Bobligova řeč? Nadčasová. (24.03.2016)

Předloha od Kaplickýho je skvělá, ačkoliv jsem u ní byl těžce frustrován nad prezentovaném množství nespravedlnosti. Film mě frustroval tím, o kolik je slabší. Všechny drobné nuance narativu jsou ve filmu osekány a výsledek byl pro mě neúderný. (06.12.2019)

Kniha byla spíše o psychologii, nátlaku, postavy více rozebírala... mám ji rád, ale filmové zpracování Otakara Vávry taktéž. Kdyby se jí měl více držet, pravděpodobně by vznikl tříhodinový, občas snad až lehce monotónní epos, ono vše co se dobře čte, ještě nemusí dobře vypadat na plátně. Navíc Vávrovi motivace byly zřejmě jiné, jak jinak si vysvětlit takový důraz na neskutečně syrové scény mučení, nebo třeba výslechů, jejichž "naučení nazpaměť herci dokonale odehráli. Hold doba vzniku má ve filmu své nesmazatelné a přesto nerušící místo. Jediné co možná trošku zamrzí, je sice solidní, přesto lehce uspěchaný závěr. Delší konfrontace Bobliga s Lautnerem by potěšila, při hereckých výkonech jaké zde předvádějí Vladimír Šmeral a Elo Romančík dvojnásob. Ale výborně hrají i ostatní herci, Otakar Vávra navíc typově trefně obsadil i tu poslední roli, což samozřejmě příběhu prospívá. Atmosféra všudypřítomného děsu potom prostupuje celým filmem, díky úvodní písni prakticky od první minuty. Ta k tomu vlastně nepotřebuje ani ty Goyovy obrazy, je silná sama o sobě. Podobným dojmem působí i promluvy mnicha, to kdyby náhodou zase výborně natočené scény upalování nestačily. 90% (04.11.2020)

Musím priznať, že som trochu sklamaný. Na to aká je to silná téma, mnou tento film nijak zvlášť nezatriasol. Celkovo vyrozprávanie tohto príbehu mi neprišlo práve šťastné. Nepomohol tomu ani zvláštny (na tú dobu bežný) strih. A nezachránila to ani hudba, ktorá síce bola krásna, ale všade rovnaká, a pri niektorých scénach vyznela až komicky (farár umierajúci na schodoch, zábery na obhorené kôle)... Čo je na tomto filme najlepšie ? Určite herci, na čele s charizmatickým Elom Romančíkom. (11.10.2021)

Perfektně natočené nadčasové dílo o tom jak to vypadá, když se k moci dostanou fanatičtí psychopati a nikdo se jim nepostaví. A o tom, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Muselo být šílené žít v té době, ale to samé se dá říct o spoustě dalších totalitních časů. A bohužel i o tom, co je zase za dveřmi. Kdo se nepoučí z minulosti, nejspíš si ji sám znovu zopakuje. Viz dnešní hyperkorentní doba plná cenzury, politických procesů a LGBT/tolerantnímu/covid/eko/Putin-ukrajina - fanatismu. Film, u kterého bych čekal, že jej Ministerstvo pravdy zakáže. (08.01.2022)

Některé záběry jsou opravdu unikátní, rozporovat kvality počinu tedy rozhodně nemůžu. Těžko věřit, že se to dělo jen nějakých 14 generací zpátky. “Člověk je marnost.” (82%) (28.03.2024)

A pak že Češi neumí natočit nic světového. Tenhle film má všechno, co má mít opravdový trhák: temnou atmosféru, ukázky otřesného mučení (ovšem nikoliv nechutné), nádech erotiky i vykonstruované soudní pře. Prostě prototyp moderního dramatu. Velká škoda, že už se u nás netočí taková díla. Dal bych krk za to, že i Annaud před natáčením Jména růže bral inspiraci právě u našeho Kladiva na čarodejnice :) (01.06.2004)

Na první pohled jen historické drama o čarodějnických procesech. Pozornému divákovi neujde poselství o lidské povaze, o touze po moci, uznání, majetku, o zbabělosti a hrdinství. Tyranie nepotřebuje pravdu, tyranie pravdu diktuje. Vynikající a snad nekvalitnější český film 20. století. Jak - černý mrak - už táhne - smrťák zabiják - už táhne - smrťák zabiják... (13.06.2006)