Režie:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, Vlasta Matulová, Otomar Korbelář, František Smolík, Jaroslav Marvan, František Kreuzmann st., Míla Pačová, Saša Rašilov st. (více)Obsahy(1)
Ani předbělohorská doba nebyla idylická. Přesvědčí se o tom i bakalář, pozvaný konšely do Rakovníka, aby pozdvihl tamnější školství. Jenže lakotným a pyšným měšťanům se záhy znelíbí a ani láska se nevyvíjí podle jeho představ. (oficiální text distributora)
Recenze (48)
Zábavná satira na stav měšťanstva Rakovníka zasazená do doby Rudolfa II., ale vždy stále aktuální. Ozdobou jsou písně sakrálního charakteru. Ambice a okázalost, sliby a jejich neplnění, povýšenost, lakota, pokrytectví, kverulantství, závist a z ní pramenící zloba, intrikánské pokusy, zlomyslné činy umožněné silou moci, snahy o zlomení vznešené duše, očekávání slepé poslušnosti, podlézavost, třídní rozdíly. A naproti tomu hravé rebelství proti zlomyslnosti a povýšenosti, pokusy o duchaplná vytrestání a nastavení zrcadel zapšklých lakotných duší plných záští. Rovnost není a nebyla nikdy na pořadu dne, rovnost a vznešenost ducha je situací a stavem pro mocipány a jejich přisluhovače možná ještě nebezpečnější. Navíc závist, která ze všeho pramení vyniká svou záludností a snahou pokořit a ublížit, psychicky i tělesně. Bakalář Jan (skvělý Zdeněk Štěpánek) má pozvednout učenost a školství královského města Rakovník. Vznešené sliby plné hojnosti jsou ale vystřídány rozčarováním ze skutečných nedobrých poměrů k těm, které nepovažují za sobě rovné. A tak Jan nebojácně bojuje s pokrytectvím vztahovačných závistivých maloměšťáků. Z dalších rolí: hostinská U Střípků Anna (Vlasta Matulová), žena vyvolávající svým půvabem závist u ostatních "ctihodných" žen, které pak hýbou muži, řezník Mikuláš (Otomar Korbelář), romanticky prahnoucí po Anně, dobromyslný konšel Šmarďoch (František Smolík), povýšenečtí zástupci města primas Písecký (Jaroslav Marvan), písař Žlutický (dobrý František Kreuzmann), pekař a konšel Hruška (Saša Rašilov), konšel Slach (František Roland), krejčí a konšel Máma (Vladimír Řepa), a kovář a konšel Bezprstý (Antonín Jirsa), kteří tak chtějí zlomit neposlušného bakaláře, vojenský vysloužilec a Janův kumpán Matěj (Jaroslav Vojta), úlisný školní sukcentor Zachariáš (Josef Gruss), prohnaný ve své podlosti, Mikulášova lakotná manželka Alžběta (Marie Rýdlová), a mendík Martínek (Josef Vinklář) se sladkým hlasem. ()
Tak fajn, vynikající výkon (byť někdy trochu přehrávající) Zdeňka Štěpánka, kterému zdatně herecky sekundují všichni ostatní, to vše drží pohromadě povedený scénář a režie Otakara Vávry. ()
Pokud si někdo myslí, že doba kráčí neustále kupředu, řítíme se k lepším zítřkům, ať se podívá na tuto fresku. Je natočena v roce 1946, zasazená do časů vlády Rudolfa II. Ne ne, lidé jsou pořád stejní v každé době. Možná vzdělanější, čistší a obklopení větším luxusem, ale pořád stejní. Film je především tvrdou kritikou měšťácké společnosti a musím přiznat, že mi z filmu bylo velmi úzko. Uvědomil jsem si totiž, že s takovými lidmi žiji i já ve svém městě a jsem samozřejmě jedním z nich. Je to velmi depresivní, ale zároveň velmi realistický snímek. O hereckém umění Štěpánkově netřeba diskutovat, ovšem ta partička z radnice je vypečená, a i ostatní okolo vůbec nezaostávají. Vávra své historické filmy prostě uměl...90% ()
Štěpánek obviněn z kolaborace se v době po r.1945 bál i jít ven, protože jak sám píše, by jej lidé lynčovali (za rozhlasový projev po atentátu na Heydricha).Jakoby to nestačilo, ještě v době natáčení komedie mu umíral na záškrt 5 měsíční chlapeček.To že v tomto filmu vůbec hrál byla obrovská zásluha Vávry který na Štěpánkovi trval a protože měl snímek obrovskou odezvu, skončilo tím i Štěpánkvo pronásledování. ()
V porovnání s Rozinou jsem byl maličko zklamán. Zdeněk Štěpánek i zde hraje famózně, ale přeci jen mi více sedel v té důstojnější poloze, než zde v té poloze (minimálně částečně) komediální. Filmu podle mě trošku škodí právě ta jakási rozpolcenost. Na jednu stranu zde Vávra (podobně jako v Rozině) ukazuje složité sociální poměry (zde tedy především žactva a studenstva), na druhou stranu jsou zde některé dosti rozverné scény (včetně té závěrečné písničky žáků darebáků na odchodnou). Co mi taky trošku nesedlo, bylo příliš karikaturního pojetí pánů konšelů a jejich dam, kde mi to trošku připomínalo atmosféru Vávrovy husitské trilogie. Ty čtyři hvězdičky jsou dnes tak spíše tři a půl. Zaokrouhluji nahoru hlavně kvůli skvělé hudbě Jiřího Srnky (viz třeba ta vánoční koleda v podání studentů). ()
Štěpánek, Matulová a Korbelář, nádherná věc ale spíš satira než komedie. Po shlédnutí vím, že v Rakovníku jsou lidi pěkný svině, proto tam nejezdím a na svoji novou koupelnu si to s těmi dlaždičkami ještě rozmyslím. Díky Vávro, otevřel jsi mi oči! ()
Spisovatel Zikmund Winter (1864 - 1912) působil v letech 1874 - 1884 v Pardubicích a v Rakovníku jako středoškolský profesor historie. Ve fondech rakovnického archivu našel inspiraci pro řadu svých děl, zejména ze 16. a 17. století. A právě v Rakovníku se odehrává děj jeho povídky Nezbedný bakalář (1883), kterou v roce 1946 převedl na stříbrné plátno režisér Otakar Vávra. Příběh je zasazen do doby vlády Rudolfa II. Do rakovnické školy přichází nový bakalář, sice trochu lehkomyslný, ale beroucí své povolání jako poslání. Neváhá kriticky vystoupit proti městské radě, která o školu a děti nedbá. Proto se brzy stane konšelům trnem v oku. Ti za něj potají shání náhradu, ale bakalář nad nimi vyzraje: když se o plánech městské rady a místních měšťáků dozví, opouští město i s dětmi - svými žáky - a společně odcházejí do Prahy. Ve filmu se kromě výborného Zdeňka Štěpánka v titulní roli blýskla celá plejáda hereckých es (O. Korbelář, J. Vojta, J. Marvan, F. Smolík ad.). ()
"Parez zustane parezem a vul volem." ()
Je to jeden z Těch filmů, které se našemu divákovi dostanou pod kůži.Fabule je prostinká, ale to, co s ní dokázali naši nejlepší herci je naprosto fantastické.Tak silné výkony jaké zůstaly po panu Štěpánkovi,panu Vojtovi, mladičkém Vinklářovi,panu Smolíkovi,panu Korbelářovi a,koneckonců, panu Marvanovi staví tenhle film dost vysoko.Humor, slzy, láska,hlad, krása a veselí.......Všeho vrchovatou měrou a přesto to nepůsobí jako kýč.....Hnedlíčko, extra tempo....... ()
Takový slabší odvar Cechu panen kutnohorských. A ačkoli mám k dětem v zásadě kladný vztah, tady jich na můj vkus bylo trochu moc. ()
Bakalar Stepanek v boji prosti rakovnickym mestakum. Nemam vyhrady. ()
Pekný ale smutný film o učiteľovi a chudobných deťoch. Samozrejme, že som si aj všimol krásny výkon neskoršej obrovskej hviezdy českého filmu Josefa Vinklářa. 65%. ()
skvělý Štěpánek, hudba, škoda příliš karikaturního pojetí pánů konšelů a jejich dam, jinak by to bylo za plný počet... ()
Vzhledem k výborným výkonům celé naší plejády herců dávám snímu čtyři hvězdičky, ale proti jiným filmům,, které chtěly zobrazit komediální formou prostředí 16. století, je poněkud slabší a nudnější. Na jedné straně tupost a nabubřelost konšelů českého venkovského města, kteří sami hodují na účet městské pokladny, zatímco škola připomíná prasečí chlívek. A pak přijde bakalář, který se nebojí pány měšťanosty zesměšnit. Vedle starých herců se tu objevují nové tváře - Jaroslav Maeš, Vlastimil Brodský, Oldřich Musil, Josef Vinklář či Bohumil Bezouška. Málem je mezi těmi žáčky darebáčky nepoznáš. ()
Když nezpívají nebo neřvou žáci, tak řve Štěpánek a jiní ochmelkové. Film, kterému jsem dlouho nemohla přijít na chut´...Temperamentní Míla Pačová je v roli Markyty (a jako vždy a všude) skvělá. At´ tak nebo tak, už dávno a hlavně dnes patří i tohle dílko do pokladnice světové kinematografie. ()
Na rok svého vzniku se jedná opravdu o velice kvalitní film, na němž se velmi kladně podepsal a podílel - a to nejenom herecky - Zdeněk Štěpánek. Povedenější snímek než příbuzná Rozina sebranec (oba filmy byly natočeny podle předloh spisovatele Zikmunda Wintera a mají určitý historický základ). ()
Československý historický film s komediálními prvky, jenž je orientován na školství v 16. století na malém městě. Ústřední postavu středověkého intelektuála, který je přemluven vykutálenými pány konšely k převzetí místní školy, hraje Z. Štěpánek. Nezbedný bakalář je jeden z filmů, který dokazuje, proč je tento umělec tak oceňován a nezřídka řazen k nejlepším českým hercům všech dob. Jeho ohnivý pohled, nespoutaná energie, burácející hlas, moudré proslovy a celé jeho herectví je vskutku ojedinělé. Vedle tohoto velikána ve filmu vystupují další velmi významné herecké osobnosti, nejvýznamněji mě upoutal věčně žíznivý F. Smolík, bubák F. Kreuzmann a nečekaně půvabná V. Matulová. Po bok zkušených umělců byli postaveni dětští a začínající herci, z nichž se postupem času vyvinuly slavné herecké osobnosti (V. Brodský, J. Vinklář, J. Mareš). Dějové stránce filmu nemám také téměř co vytknout, kvalitně je vyjádřena stupňující se nesnášenlivost mezi lakomými konšely a nebojácným bakalářem. ()
Zednářská symbolika: 4:46 – podání ruky: Rašilov – Smolík, 11:42 – Štěpánek - Gruss; 5:05 – globus, pěkně z blízka; 8:03, 1:04:40 – globus; chmelový dědek: „pro K. zavři!“ a hned znova „K.P.!“ – věřící člověk v 16. století takto nikdy nemluvil. To jen filmaři 20. století programují obecenstvo. 13:58 – Štěpánek vybaluje – no hlavně globus – ten musí být dobře vidět. Furt: „Mor-didi“ 25:25 – Štěpánek – merkel sign; „Žáci budou zpívat vánoční písně.“ Rekordně tlustý pes. 1:30:00 – homolíbačka mezi chlapy: Štěpánek, Vojta. Hodina a půl přehrávajícího Štěpánka, který si sám pro sebe napsal scénář. ()
z knižních vzpomínek Otakara Vávry : "Chtěl jsem ten film propracovat tak dokonale jako Rozinu sebrance. Ale v téhle těsně poválečné době to nebylo tak snadné. Především nebyly látky na historické kostýmy. Vzpomněl jsem si na kostýmy z Pabstova Paracelsa ze stejné doby a požádal jsem vedoucího výroby Bohumila Šmídu, aby zajel do Berlína a podíval se, jestli tam ty kostýmy ještě jsou. Vymlouval mi to, ale já na tom trval, tak tedy odjel a ten dům s kostýmy zůstal náhodou stát. Přivezl je a mohli jsme filmovat." "Zdeněk Štěpánek byl tehdy psychicky úplně na dně. Kolegové ho obvinili z toho, že v osmatřicátém přečetl v rozhlasu abdikaci prezidenta Beneše (...) V této depresi hrál ale nešťastného opilého bakaláře takovým způsobem, že vytvořil mistrovské dílo." "Scéna vánočního koncertu zpívaná mendíky a dirigovaná Zdeňkem Štěpánkem patří k mým nejmilejším ze všeho, co jsem kdy natočil. V děravé škole, kam fičí ledový vítr, bakalář svým nadšením rozehřeje žebravé žáky, že zapomenou na zimu i na hlad a nadšeně hrají a zpívají." ()
Skvělý pan Z.Štěpánek ve filmu ,ze kterého by bylo záhodno vzít si i dnes poučení. ()