Společnost mrtvých básníků

Vzpoura proti konformitě, která má skutečně smysl, náboj, obsah. Vzpoura touhy snít, mít ideály, prožívat naplno. I když to je vedle odvahy a síly přijmout pokoření jen jedna ze složek silné osobnosti, je to právě ta, která lidem dává to nejcennější, radost ze života a naději. Společnost mrtvých básníků nebouří drogami ani adrenalinem, ale zušlechťováním. Weirovo oblíbené téma jedinec - pravidla - povinnost - společnost. Konec je nádherný: "Ó kapitáne, můj kapitáne.." (14.10.2007)

Nádherný film, osvojení jehož poselství by měl být výchozí hodnotový bod pro kohokoliv (kdo uvažuje o jakékoliv formě pedagogické dráhy). V druhé řadě pak přehlídka několika talentovaných mladých herců, zaštítěných jedním z nejdojemnějších hereckých výkonů mistra Robina Williamse. 90% (04.12.2014)

Co tím chtěl básník říci třído?-- Ehm, že mu to pálilo?.. Má nejdementnější odpověď za kterou se budu stydět ještě šest stop pod zemí. Básníky obdivuju opravdu moc, protože vyjádřit své pocity slovem, větou či rýmem, je práce těžká, ale pro básníka určitě opěvovaná. Společnost mrtvých básníků patří mezi ty druhy filmů, kdy byste se nejraději zavrtali do peřin s knížkou od Arthura Rimbauda a četli a četli až do bezvědomí. Peter Weir uchopil scénář pevně pod svá křídla a z herců vydoloval maximum, takže o špatné odvedené výkony nezavadíte. Čas probuzení byla podle mě nejlepší role Robina Williamse. Ano výstřední John Keating je famózně zahraný, ale jsem přesvědčen že jako doktor Malcolm Sayer byl přeci jen více hlubší a zajímavější tvor. Carpe Diem..až na věky chlapče, až na věky. (02.01.2008)

Jako učitel mateřského jazyka jen tiše závidím svému filmovému kolegovi Mr. Keatingovi jeho invenci a metody získávání svých studentů pro krásy jazyka, poesie a svobodného ducha... Je mi jasné, že je to pohled filmově idealizovaný, ale tohle je ta cesta, kudy by se měl správný pedagog a učitel čehokoliv vydat. Tenhle nádherný film navíc vypráví o podstatě konzervativní a prudérní Ameriky relativně nedávné minulosti víc, než mnohá syrová dramata, kde je vše pojmenováváno přímo... Australský režisér Peter Weir šel podobnou cestou jako jeho předchůdce Miloš Forman v Taking Off a vyslovil se coby nezaujatý emigrant svou značně bolestnou sondou k pokřivené podstatě maloměšťácké konformní americké společnosti... Jedna z erbovních rolí Robina Williamse, který obdobné charaktery dostává poměrně často (Dobrý Will Hunting, Svět podle Garpa...) a skutečně strhující a emocionální finále... symbolické gesto potlačené revolty mládí...Carpe diem! Podobné filmy: Klub vyvolených, Opus pana Hollanda, Vůně ženy (02.01.2008)

Peter Weir natočil překrekrásný poetický snímek o učiteli, který své žáky učí literaturu hodně nezvyklým způsobem. Robin Williams zahrál laskavého učitele velmi věrohodně a nominace na Oscara to jen potvrzuje. Ethan Hawk se hned svým druhým filmem dostal do podvědomí publika a otevřel si tak cestu k dalším filmům. Bohužel plné hodnocení mi brání dát nevyrovnané tempo děje i když konec musí dostat snad každého...... (02.01.2008)