Rok nebezpečného života

Rok nebezpečného života měl dobré herce. Mladý Mel Gibson vysloveně exceloval. Jenže celou dobu jsem z toho filmu měl takový zvláštní pocit, jako že se něco zvrhne a film nakonec ukáže to pravé Indonéské inferno. S parťákem Enšpíglem jsme na to čekali celý film a já v posledních asi patnácti minutách usnul. Když jsem se k filmu ale zpětně vrátil a zbytek dokoukl, pořád doufajíc v to, že se to nějak zvrhne, byl jsem v šoku. Nezvrhlo. Tak na mě tenhle film nakonec zapůsobil dost negativně, jelikož se jedná o, na první pohled, velice atraktivní drama z originálního prostředí, kterého se člověk také dvakrát tolik nedočká, a nakonec ani nedokáže ničím zaujmout a vlastně celou dobu jenom nudí. No, škoda… (18.09.2012)

Peter Weir patří mezi typ režisérů, kteří tvoří pro všechny, ale to mu nijak nebrání své filmy naplno rozvinout. Jeho "mainstreamovost" nepramení z ústupků, změkčování ani braní ohledů na diváky, ale z obdivuhodně precizní schopnosti odvyprávět příběh, zaměřit se na možná jednoduchou, ale komplexní myšlenku a ji zobrazit tak, že promlouvá ke každému. Dělá to na stejné úrovni jako Miloš Forman nebo Thomas Vinterberg, jen on se uchyluje mnohem častěji ke spirituálnu a přírodě. Rok nebezpečného života tomu plně odpovídá, snad jen přírody zde mnoho není. Že patří mezi ty méně uznávané, přičítám diváckým očekáváním, že budeme svědky dalšího příběhu muže, který svými činy vyvolal či alespoň zásadně ovlivnil revoluci. Jenže Weir vypráví právě o tom, že takové příběhy neodpovídají realitě. (14.12.2012)

Vangelis sa nás zase snaží presvedčiť, že vďaka jeho skladbe sa pozeráme na niečo viac, ako na romantickú drámu v exotickom prostredí na pozadí nejakého politického prevratu. Rok nie je žiadna vážna politická dráma, i keď sa občas nevyhýba drsným záberom na hromadné popravy, hlavne je to ale nostalgická záležitosť 80tych rokov, keď takéto filmy fičali a viem si predstaviť, že ak bol vtedy vysielaný tento film v našej tv, bol to šláger v sledovanosti. Gibson s odhalenou mužnou hruďou, ktorej Sigourney nemá šancu odolať, ale herecký prím tu hrá niekto iný. Mne to k celkovej spokojnosti stačilo, ale na taký Salvador tento film rozhodne v žiadnom smere nemá. Body navyše má u mňa film aj v tom, že som o udalostiach v Indonézii nevedel, takže bol z historického hľadiska pre mňa poučný. Nič nie je čiernobiele, ako nám ukazujú médiá a chudáci miestni si museli vyberať medzi troma veľkými zlami, zatiaľ čo my máme to šťastie, že volíme stále medzi vačším a menším zlom. (18.09.2013)

Na základě informací z obsahů jsem čekal mnohem víc akce v mnohem kratší době, nicméně výkon Lindy Hunt a to zatracené horko mi k celkově skorospokojenému pocitu stačily. Víc napětí by ale neškodilo, až s postupem času jsem byl nucen uznat, že i Sigourney mohla být docela "sexy". Potěšil skvělý dabing Vladimíra Dlouhého. (04.05.2014)

Je to zvláštní - film o diktatuře a začínající občanské válce, kde se vlastně skoro vůbec nestřílí a vůbec je tu krutost režimu spíš cítit než vidět. Weir umí udělat atmosféru a podařilo se mu to i tady,. Úplně je fyzicky cítit to vedro, bída, pot, gin tonic (bez ledu) a přitažlivost Sigerney Weaver. Když už jsme u herců, všichni tři v hlavních rolích jsou skvělí - zvlášť v mužské roli obsazená Linda Hunt jako javánský trpaslík. Celkově: je to dobrý film, který zaujme hlavně atmosférou. Mohl být o kousek kratší, ale je je to zvladatelné (byť pro milovníky rychlé akce to může být nuda). Gallipoli mně asi bavilo víc, ale i tak se mi to líbilo. (09.07.2011)