Režie:
Tod BrowningKamera:
Karl FreundHrají:
Bela Lugosi, Helen Chandler, David Manners, Dwight Frye, Edward Van Sloan, Herbert Bunston, Carla Laemmle, Tod Browning, Anita Harder, Cornelia Thaw (více)Obsahy(1)
Hrabě Dracula na svém hradě v Karpatech děsí všechny vesničany až k smrti. Poté, co naivní realitní agent Renfield podléhá jeho vůli, vydávají se společně do Londýna, kde přes den odpočívají a v noci hledají své oběti, které by vysávali. (Bonton Home Entertainment)
Videa (1)
Recenze (227)
Rozhodně nejde o první horror Universalu, ale právě Dracula odstartoval zlaté monster období tohoto studia. Nikterak objevně ani záživně. To se dá tvrdit až o jeho mladších bratříčcích z rodu Frankensteinů, vlkodlaků či Neviditelných mužů. Na druhou stranu je pravda, že jsem viděl pouze Browningovu verzi, která, ač je filmem mluveným, tak se ještě výrazně utápí ve formálních postupech němé éry kinematografie. To ta paralelně natáčená španělská verze by mi zřejmě sedla více. Zatím se naše cesty, bohužel, nepotkaly. Ale ono to přijde. Americká verze: 3/5, Španělská verze: ?/5 ()
Kdyby byl Dracula němý, byl by určitě lepší - hypnotické pohledy Bely Lugosiho by zůstaly a ostatním hereckým výkonům by to jedině prospělo. Takhle jde, dá se říct, o lehce nadprůměrný film, v němž mi toho hodně vadí (například ta okatá divadelnost nebo to, že se spousta důležitých věcí bůhvíproč stane mimo záběr) a ze kterého opravdu dobrou podívanou vhodnou k zopakování udělala až nová hudba Philipa Glasse a Kronos Quartetu z roku 1999. Doporučuji. A navíc - nebýt tohoto Draculy, Mel Brooks by nikdy nenatočil jednu ze svých nejlepších parodií. ()
Společnost Universal vydala v nedávné době celou kolekci klasických černobílých hororů ze 30. - 50. let. Prvním v řadě, bráno chronologicky, je Dracula. Ze strany Universalu šlo v tehdejší době o poněkud riskantní experiment, ale vzhledem k tomu, že posléze vznikla další a další pokračování, a následně i mnohé následující filmy s jinými monstry, vyplatilo se. Režie Draculy se ujal Tod Browning, do té doby režisér spíše romantických příběhů, v hlavní roli upířího hraběte se rázem proslavil maďarský přistěhovalec Bela Lugosi. Bram Stoker by možná v tomto filmu svého Draculu nepoznal – místo v Transylvánii se ocitáme v Maďarsku, postavy mají poněkud pozměněné role i osudy, ale to nic nemění na tom, že vznikla na svou dobu úctyhodná adaptace, plná temných příšeří, rozlehlých prostor plných pavučin a tajuplných schodišť, ale i zajímavého příběhu, kdy se Dracula přestěhuje do anglického opatství a začne se zajímat o zdejší možné oběti. Obraz – samozřejmě ve formátu 1,33:1 (4:3) – prošel digitálním vyčištěním, i když vzhledem ke stáří se zde najdou chybky. O mnoho lépe si pochutnají uši na zvuku sice v Dolby Digital 2.0, ale rovněž vyčištěném. Tento původní zvuk neobsahuje hudbu, jen dialogy a ruchy. A tak jsme hned u prvního z bonusů, a to hudební stopy (doplněné samozřejmě o ony původní ruchy a dialogy), kterou složil fenomenální minimalista Philip Glass a jeho hudba skutečně naprosto souzní s duchem filmu, a navíc zní v Dolby Digital 5.1! K filmu si můžete pustit komentář filmového historika Davida J. Skala, který nám prozradí mnohé zajímavosti o natáčení i hercích, o kulisách či kameře. Stejně tak následný více jak půlhodinový dokument představí různé zajímavosti z natáčení filmu, o hercích, o filmových i divadelních předchůdcích a následovnících tohoto filmu, a samozřejmě nemůže chybět povídání a ukázky o dalších „draculovských“ dílech. Jako třešnička na závěr je zde množství plakátů, fotografií a také trailer. ()
Škoda, že nedostaly více prostoru Draculovy konkubíny, scény s nimi se blížily naprosté dokonalosti. Té pak dosáhl díky démonickému Belovi Lugosimu sám Dracula a ani nemusel povytahovat špičáky. První a formálně vynikající filmové zpracování Stokerova slavného románu kazí jen poněkud větší porce naivity, co do zpracování obsahu. Jinými slovy chyběl mi potřebný tah na branku zúročený v rámci možností hrůzyplným finále, zde to byla jen překvapivě odfláknutá hrůza a za ni hvězdu dolů. ()
V roce 1931 se po atelierech studia Universal prohanely hned dva staby najednou. Tod Browning a Bela Lugosi tu pres den davali vzniknout nesmrtelne klasice a tvorili dejiny, kdyz nataceli vubec prvni "legalni" adaptaci Stokerova romanu Dracula. V noci ve stejnych kulisach radil stab spanelsky a snazil se o totez, pouze pro publikum predevsim z Latinske Ameriky. Kdyz dva delaji totez, vysledek zdaleka nebyva vzdy stejny a nejinak je tomu i v tomhle pripade. Nejvetsi rozdily jsou v pojeti kamery a vynalezavosti tvurcu. Browning byl stara skola a hojne se vyzival ve statickejch zaberech, dlouhych scenach bez dialogu a az nekonecnych detailech na obliceje. Spanele, ktere vedl nespanelsky hovorici George Melford a predevsim kameraman George Robinson, se snazili byt mnohem dynamictejsi. Krom zname sceny, kdy se poprve setkavaji Dracula a Renfield, stoji za zminku predevsim Renfieldova vecere v Draculove hrade s naslednym odletem kamery skrz okno ven. Spanelska verze se, krom lepsi kamery, muze pochlubit i vetsim mnozstvim napadu (Dracula vstavajici z rakve v oblaku koure) a odvazne odhalenym vystrihem Lupity Tovar . Po filmarske strance je proste povedenejsi, ale chybi ji jeden dulezity detail. Tim je Bela Lugosi. Madarsky prizvuk, podivne zkroucene ruce s dlouhymi prsty a nasvicenim zvyrazneny pohled vlka z nej delaji definitivne nejlepsiho predstavitele filmoveho Draculy. Carlos Villarías je ve srovnani s nim vice nez nevyrazny. I ostatni herci Browningovi verze silne kvalitativne prevysuji sve spanelske kolegy. Nejmarkantnejsi je to, krom hrabete Draculy, u postav Van Helsinga (Van Sloan je uzasnej) a Renfielda (Rubio prehrava az hruza). Pokud mate moznost, pustte si obe verze za sebou, moznost porovnavat je k nezaplaceni, pokud ne - tak minimalne anglicka verze je naprostou nutnosti. ()
Galerie (79)
Zajímavosti (63)
- Bela Lugosi o svojej postave raz v jednom rozhovore povedal: "Keby som mal jedno percento z bohatstva grófa Draculu, už by som tu teraz nesedel". (Raccoon.city)
- Broadwayská muzikálová předloha se v sezoně 1928 - 1929 hrála nepřetržitě 12 měsíců a do roku 1931 slavila velké úspěchy jako zájezdové představení. (Oktavianus)
- Postavu Renfielda inspirovanou právě tímto filmem použil do jedné své balady v roce 1971 i zpěvák Alice Cooper. (Oktavianus)
Reklama