Alois Dvorský

Alois Dvorský se narodil 24. října 1883 v Hořicích v Podkrkonoší jako Alois Vaníček. Herectví ho ale lákalo natolik, že v sedmnácti letech, v roce 1900, utekl ze studií na obchodní akademii ke kočovným společnostem. V letech 1900 – 1923 pracoval u řady kočovných souborů, např. u J. Muška, J. Burdy, J. Blažka a dalších. Od roku 1923 působil, až do své penze, již v Praze. Byl výrazným a potřebným členem Divadla Vlasty Buriana, Divadla Rokoko, Adrie, Švandova divadla, Malé a Velké operety atd.

Alois Dvorský byl skutečně originálním hercem. Nejčastěji se uplatňoval ve veseloherním a operetním žánru. Díky svému pozorovacímu talentu dokázal na filmovém plátně i na jevišti vytvořit skvělé kreace různých malých lidiček, různě pošramocených, postižených či ukřivděných.

Napomáhala mu v tom i skvělá fyziognomie: maličká drobná postavička, komicky tvárný obličej, vysoké čelo, přesně načasovaná mimika a výrazný nakřápnutý skřehotavý hlas. Postavy, kterého ho proslavily, vytvářel od svých čtyřiceti let až do své smrti – temperamentní a žlučovití, podivínští i hodní dědové. V komediích je dokázal skvěle zkarikovat a v dramatech jim dokázal vtisknou nevídanou obludnost, lakotu, zlost a jiný rozměr.

V němém filmu, kde však nemohl uplatnit svůj výjimečný a nevídaný hlasový materiál, se zapracoval na filmového herce ve dvanácti snímcích.

Hrál malou epizodku ve Fialově komedii PROČ SE NESMĚJEŠ (1922), soudního písaře v Kubáskově dramatu ZÁHADNÝ PŘÍPAD GALGINŮV (1922), opět epizodku v TU TEN KÁMENU (1923) Karla Antona, vousatého strážníka v další Antonově komedii ÚNOS BANKÉŘE FUXE (1923), konšela v Binovcových VYZNAVAČÍCH SLUNCE (1925), dělníka Nováka v osvětovém snímku OTEC A SYN (1925), vojáka u latríny v Lamačově komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1926), číšníka v MILENKÁCH STARÉHO KRIMINÁLNÍKA (1927) Svatopluka Innemanna a Vlasty Buriana, hladového penzistu v Innemannově komedii VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE (1928), hosta na zásnubách v komedii Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1929) M. J. Krňanského a Ferry Seidla, ševce Isidora Kulicha v Pražského PRAŽSKÝCH ŠVADLENKÁCH (1929) a venkovana v Innemannových NEVIŇÁTKÁCH (1929).

Po nástupu zvuku jeho „kariéra" vyletěla strmě vzhůru. Do konce života hrál ročně aspoň v jednom filmu, a ve druhé polovině 30. let počet jeho ročních rolí neklesl pod deset.

Z těch významných rolí do roku 1945 musíme zcela jistě vyjmenovat aspoň tyto: psychiatra (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), dvorního lékaře (LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE), pana domácího (ŽIVOT JE PES), bývalého třídního (POSLEDNÍ MUŽ),  asistenta Čulibrka a policejního komisaře (RŮŽOVÉ KOMBINÉ), sluhu (POLSKÁ KREV), nervního majitele vily (HEJ – RUP!), nesmělého zákazníka (DOKUD MÁŠ MAMINKU), kočébra (JEDNA Z MILIONU), utlačovaného manžela Cafourka (JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ), dědečka (HRDINA JEDNÉ NOCI), umírajícího pacienta (AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK), papírníka (VZDUŠNÉ TORPÉDO 48), majitele auta (ŠVADLENKA), starostu (PÁTER VOJTĚCH), vetešníka (ULIČKA V RÁJI), slepého Outratu (LÍZIN LET DO NEBE), pokladníka (OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA), truhláře (HLÍDAČ Č. 47), MUDr. Václava Klenku (HORDUBALOVÉ), vetešníka (FALEŠNÁ KOČIČKA), profesora „Parašutistu" (ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA!), písaře (LUCERNA), klienta Josefa Zmoka (DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ), žalářníka (CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH), tuláka Cibulku (TULÁK MACOUN), bankéře (KRISTIÁN), hosta u hraběte (DÍVKA V MODRÉM), dědečka (MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ), zvoníka Čejku (PRSTÝNEK) a další.

I když si v roce 1933 sehrál svoji největší roli roztomilého statkáře Petra Ivánoviče Dobčinského ve Fričově komedii REVIZOR, po roce 1945 byl státním filmem obdařován epizodkami, které ukončil roku 1967.

Hrál ve filmech PRŮLOM (horník), NIKDO NIC NEVÍ (zelinář), JAN ROHÁČ Z DUBÉ (sluha), POSEL ÚSVITU (Antonín Hýbl), CÍSAŘŮV PEKAŘ (muž před pekárnou), DOVOLENÁ S ANDĚLEM (listonoš), NEJLEPŠÍ ČLOVĚK (děda), ZAOSTŘIT, PROSÍM! (starý hlídač), POSLUŠNĚ HLÁSÍM (tulák), HRÁTKY S ČERTEM (čert), DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (lékař), PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (dvořan), BÍLÁ PANÍ (děda), LIMONÁDOVÝ JOE (hluchý děda) a úplně poslední KDO CHCE ZABÍT JESSII? (noční hlídač).

Výjimečně spolupracoval s rozhlasem a s televizí (MODRÝ AUTOBUS, PŘÍBĚH DUŠIČKOVÝ a nebo seriál KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA). I ve vysokém věku udivoval elánem a pevným zdravím. Alois Dvorský zemřel 10. října 1966 v Praze, přesně čtrnáct dní před svými osmdesáti třetími narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour