Režie:
Evžen SokolovskýScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Eduard LandischHudba:
Otmar MáchaHrají:
Jaroslav Moučka, Jiřina Švorcová, Petr Svojtka, Jarmila Švehlová, Renáta Doleželová, Josef Bláha, Jiří Štěpnička, Martin Růžek, Alois Švehlík, Josef Bek (více)Epizody(13)
Obsahy(1)
Hrdinou třináctidílného seriálu je okresní tajemník KSČ v Brodu Josef Pláteník. Působí v silně průmyslovém a bouřlivě se rozvíjejícím se kraji.Každý jeho den je plný událostí, které je nutno řešit. Pláteník je člověk, který cítí svou odpovědnost za přítomnost i budoucnost naší země. (woody)
Recenze (225)
10% - Tak jsem si za své hříchy uložil místo odříkávání zdrávasů a otčenášů shlédnout tento seriál. Kupodivu jsem se zase až tak nenudil, jak jsem původně očekával. Myslím si, že je dobře se na tento seriál podívat. Ne proto, že by byl tak dobrý, ale abychom porozuměli době, která tady tenkrát byla. Jinak se jedná o takovou pohádku pro stranické papaláše - buďte jako Pláteník a lidi vás budou mít rádi a půjdou za vámi. Je pravda, že některé scény působí opravdu směšně, a nechce se mi ani věřit, že to Jaroslav Dietl myslel vážně, konkrétně mám na mysli tu paní, která za Pláteníkem pořád běhala, aby nařídil jejímu muži, aby se k ní vrátil, a pak scénu, kdy trenér hokejového mužstva před těžkým zápasem se Spartou poprosí Pláteníka, aby k jeho svěřencům promluvil a nalil jim optimismus do žil, což se nakonec podaří a oni vyhrajou. A zpracování seriálu? Je stejně sterilní, jako bylo prostředí, ve kterém se převážně odehrává. Pobavil mě komentář uživatele Morloth o Jiřině Švorcové, která pravidelně vychází zprava. I mě tenhle moment zaujal a mně zase připadala jako pavouk, který vyběhne ze své skrýše vždy, když se v pavučině něco zatřepe. ()
PLÁTENÍK NA HRAD! Můj oblíbenec Jarda Moučka v roli tajemníka okresního výboru diriguje rozvoj socialistického průmyslu, služeb i veřejného života. Tu přitlačí, aby se věci pohnuly kupředu, jindy zas přistřihne křídla příliš ambiciózním soudruhům, jako je například Petr "Bodie" Oliva. Jeho přístup je velmi lidský, s těmi, co zklamali stranu, se ale umí tvrdě vypořádat. Najde si i čas na podporu místního hokejového týmu, který nabudí k vítězství vtipem o lvu a opici. Někdy to sice vypadá, že nadržuje svým oblíbencům, ale to je pouze tím, že jeho oblíbenci jsou pouze ti, kteří mohou mít pro socialistickou společnost přínos. Takže je jenom spravedlivé, že si v závěrečné scéně vynutí ovace ve stoje. ()
O dve hvezdicky vic nez Muz na radnici, se kterym se srovnani primo nabizi. Nejvyraznejsim rozdilem je hlavni postava: Moucka je jina herecka trida nez Buchvaldek (v civilnim zivote bohuzel k sobe zas tak daleko nemeli - viz 70. a 80 leta), scenar je zivotnejsi, lecktere dialogy jsou sice povrchne,ale prece jen nezvykle kriticke. Samozrejme, vseho s mirou, provincni soudruh-darebak je postaven do late spravnymi soudruhy z Prahy, to by ani jinak neslo. A tak je na konci serialu tajemnik okresniho vyboru vytleskan delegaty jakesi schuze. Dlouhy potlesk ve stoje bez konce potesi kazdeho pametnika podobnych seslosti. Konecne, behem potlesku si divak tehdejsi mohl zapremyslet, jakze se takovy dlouhy potlesk da verejnost naucit. Tak treba takhle: ve 30.letech probihala kdesi na Sibiri schuze, zakoncena zvolanim At zije soudruh generalissimo Stalin! Nacez nasledoval 12 minutovy (!) potlesk ve stoje (mily soudruh batuzka Stalin prirozene pritomen nebyl, o schuzi ani nevedel). Lide umdlevali, ale nikdo se neodvazil prestal, v sale sedela rada zamestnancu NKVD. Az nakonec predsadajici razne potlesk utnul a posadil se. Stejne tak v vterinu po nem i ostatni. Pro mileho soudruha prisla druhy den casno rano Ceka..(zdroj: Solzenicyn, Souostrovi Gulag). Tudiz takove tleskani Platenikovi, v prece jen jine dobe, bez podobnych konsekvenci, to uz byla cira radost.:) ()
Narozdil od pet let starsiho Sokolovskeho Nejmladsiho z rodu Hamru, ktery je pomerne koukatelny i dnes, jde o sesup dolu. Agituje se tam stejne, ale presun do doby normalizacniho bezcasi, ve kterem se napriklad x dilu radobydramaticky resi odvolani reditele chemickych zavodu, partnerske problemy dcery hlavniho hrdiny a jejiho nastavajiciho, intelektuala (ovsem z dobre delnicke rodiny!), neustale schuzovani se sroubovanymi vetami socialistickeho newspeaku (ktery prorusta i zbytek serialu a pouziva se treba i k popisu mezilidskych vztahu), nebo problemy frustrovane workoholicke sekretarky, ktera nema pritele, nuti dnesniho divaka okusovat nudou operadlo zidle. Kvalitativne jde o serial na urovni dnesni Ulice, pricemz tam kde ma Ulice jen prazdnotu, tam ma Okres na severu obcas dost trcici ideologicke trny. Serial si sice dovoluje byt v urcite mire socialne a politicky kriticky, coz je oproti napriklad zminene Ulici a vetsine podobne prazdne serialove produkce plus, ale narozdil od realneho "realneho socialismu" a zivota vubec se tu jako deus ex machina nakonec vzdy objevi chytry a vysoce lidsky Josef Platenik (nebo jiny bodry uvedomnely soudruh, kterych byla podle Jaroslava Dietla nahore zjevne vetsina), ktery cely problem v zajmu lidi i projektu zdarne vyresi, dobro odmeni a zlo potresta. O realnejsi a lepsi dobovy portret by asi slo tehdy, kdyby scenarista Platenika v prvnim dile pri explozi chemicky nechal zabit, a cely serial by probihal bez nej. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (30)
- Na svatbě se z magnetofonu line melodie „Souhvězdí panny“ od autora Karla Svobody za doprovodu hudebního tělesa Discobolos. (sator)
- Po hádce Jana Belšana (Petr Svojtka) s Michalou (Jarmila Švehlová) a jejím odchodu se Jan sebere a odejde. Když pak dorazí domů Josef Pláteník (Jaroslav Moučka), tak mu jeho manželka (Jiřina Švorcová) sděluje, že Jan odešel a zanechal dopis, ve kterém uvádí, že už to u nich nemohl udržet. Jenže Jan do bloku napíše stěží dvě slova, takže sotva mohl detailně vylíčit důvody svého odchodu. (Robbi)
- Poprvé spolu před kamerou otec a syn, Ilja Prachař a David Prachař. (M.B)
Související novinky
Jiřina Švorcová: 1928 - 2011
Po dlouhé nemoci zemřela v pražské léčebně dlouhodobě nemocných česká herečka Jiřina Švorcová. Dcera stavebního dělníka a hostinské vystudovala učitelský ústav a Státní konzervatoř v Praze. Po jedné… (více)
Zemřel herec Jaroslav Moučka
Krátce po úmrtí herečky Mileny Dvorské, odešel do pomyslného hereckého nebe také její kolega Jaroslav Moučka. Došlo k tomu v sobotu 26. prosince. Dnes to oznámilo Vinohradské divadlo, jehož členem… (více)
Dojemnými situacemi, vysoce morálními poučkami, kladnými hrdiny a akčními scénami (hlavně na schůzích) napěchovaný seriál odehrávající se ve světě, který nikdy neexistoval. V prvním díle soudruzi vyhodí ředitele chemičky a celý zbytek seriálu (tedy dva až tři roky) ho chtějí dostat zpět, protože v celé socialistické vlasti se nenajde nikdo, kdo by ji mohl tak dobře řídit. Věc se nakonec podaří a mezi tím spousta jiných, neméně důležitých. Pláteník soudruha Moučky má skutečně terapeutické účinky (viz Ony) a ze všeho, co jsem kdy viděl, se mu může vyrovnat jen jediná postava, totiž Old Shaterhand v podání Lexe Barkera. Tolik ke zdůvodnění mého hodnocení a dále něco kritické analýzy: S Dietlovou "odvážnou snahou o objektivitu", o níž se u Okresu někdy hovoří, bych byl velmi opatrný. Vyskytují se zde nějací zkažení komunisté a svazáci, ale samoočistný proces ve Straně (reprezentovaný zde především Pláteníkem) funguje příkladně. Ostatně vždycky jde o ryze soukromou mravní zpustlost, nepoctivost, šlendrián. Neexistují zde žádní ideoví oponenti, žádné "živly", pouze někteří soudruzi jsou málo uvědomělí. Ano, často se mluví o tom, že na Západě funguje ta chemická výroba lépe. Že je nedostatek kádrů i zboží v krámech, že se lidé neochotně stavějí k novým "výzvám" (jak by se řeklo dnešním ňúspíkem). Ano, vyskytuje se zde (jedna jediná) postava, která se hned uvede jako individualista - inženýr nestraník, který chce kvalitně pracovat pro společnost a špatně snáší, když to neschopní zodpovědní vedoucí kazí. Je to Pláteníkův zeť, s nímž se propracuje k dobrému vztahu, vždyť oběma jde o tutéž dobrou věc. Prezentace všech těchto témat podivuhodně přesně předjímá Gorbačovem naordinovanou perestrojku. Kdo si někdy poslechl Jakešův legendární projev na Červeném Hrádku (pár měsíců před Listopadem), ten ví, že je obsahově i řečnicky mnohem zajímavější, než může být přeřeknutí s bojlery. Nuže v Okresu na severu se řeší přesně ty problémy, o nichž Jakeš o osum let později hovoří. A řeší se přesně v duchu toho, jak Jakeš a jeho banda stále ještě chtěli vidět (nebo spíš ukazovat) realitu. Pláteník je prostě perestrojkový hrdina před perestrojkou, předkládaný ovšem nikoli jako nějaký reformátor, ale jako typický (ideální) komunistický funkcionář. Že Okres na severu málem nebyl povolen, koresponduje s neochotou, s jakou KSČ zprvu přijímala Gorbačovovu doktrínu. Nikoho by však nemělo překvapovat, že byl nakonec schválen na přímý pokyn kovaného staliníka a srpnového vlastizrádce Bilaka. Bilak jako jediný pochopil, že takové píárko nikdo jiný Straně nedá. Že Dietl servíruje lidu vedoucí úlohu Strany tak, aby se s ní mohl stotožnit. Výše zmíněná neexistence protisocialistických živlů se dobře ukazuje právě na tématu osumašedesátého, které se vyskytuje ve dvou případech. Jednou jde o zhrzeného starého komunistu, uzavřeného před světem a neschopného odpustit svým spoludružstevníkům, že ho tehdy nechali (jako jediného věrného) ve štychu. Z jeho postoje je Pláteník moc smutný. Druhým případem je někdejší lokální šéfredaktor, jehož nechal Pláteník kdysi vyhodit z novin, protože v době krizového vývoje připustil, aby se jím vedený list stal platformou reakcionářů. Nyní v ústraní žijící, se vším smířený důchodce píše knihu o dějinách města, kterou mu ovšem nikdo nechce vydat. To umožní po jistých peripetiích až Pláteník svým přímým zásahem. Důležité jsou ale právě ty peripetie - jde o šéfredaktorova syna, sžíraného ukřivděností - není ochoten Pláteníkovi odpustuit, jak s jeho tátou zatočil. Ovšem nikoli z ideových pozic. Normalizační výklad osumašedesátého žádná postava ani náznakem nezpochybňuje - vždy jde jen o nějaké soukromé křivdy. Prakticky ani nepadne zmínka o tom, co se tenkrát ve společnosti dělo. Jen narážky nutné k prezentaci osobních příběhů. Je tedy vidět značný posun třeba od takového Majora Zemana. Tehdy se vládci a jejich fízlové ještě potřebovali v osumašedesátém pořádně pošťourat, aby národu vsugerovali svůj výklad. To je nyní už zvládnuto. "Osumašedesátý" v Okresu figuruje jen jako jakási mlhavá vzpomínka na dávnou neblahou, ale překonanou krizi. Jinak byli všichni moc krásní až na Pláteníkovu ženu (Švorcová), jedinou šedivou, místy až protivnou postavu. Ta se Dietlovi moc nepovedla, jinak se svého úkolu upevnit lásku lidu ke Straně zhostil znamenitě (viz citace Mirky Spáčilové v zajímavostech). Tradičně velmi dobrým referátem o seriálu je Marthosův komentář. Pozornosti doporučuji též komentáře od slunicko2, argenson, Tsunami_X a Tosim. () (méně) (více)