Okres na severu

Už jen úvodní titulky dávají tušit, o čem slavný propagandistický seriál je (hudba jako by vypadla z hrdinského amerického filmu a v podstatě není zase tak špatná). Soudruh Pláteník je totiž divákovi prezentován jako ochránce pracujícího lidu, nesnese "nespravedlnost" a za "pravdu" a "čest" by se bil do posledního soudruha. Místo koltů proklatě nízko má rudou knížku, není šerifem ale okresním tajemníkem KSČ a místo bible má Marxismus-Leninismus. A taky mu to politicky myslí. Obludnost komunistické propagandy opět ukázána ve své typické podobě. Ojedinělé slušné herectví (Moučka, Bláha...) se střídá s hojně zastoupeným tragickým herectvím (Švorcová, Oliva, Doležalová, Svojtka, Štěpnička...) a Evžen Sokolovský je jednoznačně nejhorší normalizační režisér (Otázkou je, do jaké míry za to může on sám). Nic méně, myslím si, že je důležité, aby člověk, který chce pochopit dobu, tento seriál viděl. (01.08.2011)

Jako kluka mě schůzující soudruzi nezajímali. Nebyl tam Zorro ani Vinnetou. Jako starší jsem, i z osobních důvodů, odmítal vše, co zavánělo komoušema. Teď, o čtvrt století později, přišel čas, tohle bílé místo televizní mapy prozkoumat. Jako pamětník jsem myslím dostatečně vybaven, abych uměl číst mezi řádky, a současně dostatečně očkován, abych byl imunní před propagandou a dokázal ji odfiltrovat. Totéž platí pro stranický newspeak i kulisy. Seriál vznikl za socialismu, tak je to zasazen do jeho kulis. Kdyby to natočili za feudalismu, byl by Pláteník stejně nereálný šlechtic a seriál by velebil krále, kdyby to natočili za kapitalismu, byl by moudrý kapitalista. Když to všechno odfiltruji, zůstane příběh. Dnes už historický a reálný stejně jako většina jiných seriálů, tedy minimálně. S tímto vědomím a s vidinou hodnocení 26% jsem se přesto připravil na nejhorší. Jenže ono to kupodivu nebylo tak hrozné. Dokonce lepší než většina současné české seriálové tvorby, která je úplně prázdná a naprosto o ničem. Nenudil jsem se. Občas sice syknul nesouhlasem nebo se pousmál nějaké naivitě či hloupé režisérské manýře, ale příběh odsýpal, každý díl přinesl zvrat, mělo to tu správnou retro atmosféru, která aktivovala řadu vzpomínek na dětství, a přitom to bylo v řadě ohledů stále překvapivě aktuální. Překvapilo mě, že „strana“ není prezentována jako svatá, ale že téměř polovina všech soudruhů jsou tu různí prospěcháři, ambiciózní idioti, zloději, podrazáci nebo jiné svině. Kupodivu ani ten Pláteník není úplně kladný, a naopak, některé postavy ač otevřeně odmítají být komunisty, jsou podány jako kladné. Soukromá linie nenudí a je více méně věrohodná. V některých situacích jsem si dokonce říkal, „To je přesně jako u nás.“ Tohle prostě Dietl uměl. (06.12.2014)

O dve hvezdicky vic nez Muz na radnici, se kterym se srovnani primo nabizi. Nejvyraznejsim rozdilem je hlavni postava: Moucka je jina herecka trida nez Buchvaldek (v civilnim zivote bohuzel k sobe zas tak daleko nemeli - viz 70. a 80 leta), scenar je zivotnejsi, lecktere dialogy jsou sice povrchne,ale prece jen nezvykle kriticke. Samozrejme, vseho s mirou, provincni soudruh-darebak je postaven do late spravnymi soudruhy z Prahy, to by ani jinak neslo. A tak je na konci serialu tajemnik okresniho vyboru vytleskan delegaty jakesi schuze. Dlouhy potlesk ve stoje bez konce potesi kazdeho pametnika podobnych seslosti. Konecne, behem potlesku si divak tehdejsi mohl zapremyslet, jakze se takovy dlouhy potlesk da verejnost naucit. Tak treba takhle: ve 30.letech probihala kdesi na Sibiri schuze, zakoncena zvolanim At zije soudruh generalissimo Stalin! Nacez nasledoval 12 minutovy (!) potlesk ve stoje (mily soudruh batuzka Stalin prirozene pritomen nebyl, o schuzi ani nevedel). Lide umdlevali, ale nikdo se neodvazil prestal, v sale sedela rada zamestnancu NKVD. Az nakonec predsadajici razne potlesk utnul a posadil se. Stejne tak v vterinu po nem i ostatni. Pro mileho soudruha prisla druhy den casno rano Ceka..(zdroj: Solzenicyn, Souostrovi Gulag). Tudiz takove tleskani Platenikovi, v prece jen jine dobe, bez podobnych konsekvenci, to uz byla cira radost.:) (27.11.2006)

Pohádka o hodném soudruhu okresním tajemníkovi. Takový název dali diváci seriálu při jeho prvním uvedení a není divu: i Princezna se zlatou hvězdou je míň idealizovaná. I když se mi z té agitační slátaniny zvedá žaludek, jedno se musí nechat: natočit příběh ze života partajního funkcionáře tak, aby si divák pustil i další díl, je už opravdu kumšt. Ovšem v době, kdy mu mohla na 2. televizním programu konkurovat tak maximálně debata o boji o zrno našich zemědělců, byli lidé vděčni prakticky za cokoliv. (06.11.2006)

Tak jsem si dopřála další nostalgickou vzpomínku. Nevím, jak to napsat, abych nepobouřila odpůrce tohoto seriálu, že se mi to líbilo víc, než při prvním dávném shlédnutí. Je to poměrně věrný obraz minulosti, protože pan Dietl, když psal své příběhy z určitého prostředí, vždy se s ním podrobně seznámil, aby působilo věrohodně. Pokud by tyto seriály nebyly natočeny, těžko by si za pár let někdo vzpomněl, jak to tehdy vlastně bylo. Dokumenty nemají takovou diváckou sledovanost a mohou být poplatné režimu. Samozřejmě seriál se nemusí líbit, může z dnešního pohledu připadat zdlouhavý a nudný, ale po filmařské a herecké stránce je mnohem lepší než současná televizní tvorba. Třeba ve vedlejší roli se vtipnými glosami dobře prezentoval Josef Bláha. Pan Moučka se velmi profesionálně zhostil role až nereálně kladného hrdiny bez bázně a hany. Nebylo by na škodu, kdyby v každé straně a to napříč politickým spektrem, byl aspoň jeden takový poctivý, nezkorumpovaný a slušný Pláteník, i když dneska by si neříkal soudruh, ale pan a nezdravil by „Čest práci!“ ale „Dobrý den!“ Vždyť jsou to stejně jenom slova. Možná by se dneska mohlo natočit pokračování seriálu po třiceti letech prokládané přímými přenosy z parlamentu. (21.07.2011)