Magnolia

Zajímalo Vás někdy téma náhody či kauzality? Máte někdy pocit, že minulost je za Vámi, ale stále Vás ovlivňuje? Myslíte si, že člověk se může dostat z „bludného kruhu“ životních problémů? Přesně tyto a mnohé další otázky si ve snímku MAGNOLIA klade Paul Thomas Anderson. A odpovědi, které P. T. Anderson divákům předkládá jsou jedním slovem geniální. Ona geniálnost nespočívá pouze v tom, co P. T. Anderson předkládá, ale (a to hlavně) jak to předkládá. Andersonův způsob prezentace myšlenky není nepodobný skládání puzzle. Zprvu má divák pocit, že ta hromada zdánlivě nesouvisejících záběrů a dějových úseků nedává dohromady žádný smysl. Při bližším zkoumání a postupem času však divák zjišťuje, že vše do sebe přesně zapadá. Závěrečné minuty filmu pak P. T. Anderson poskládá všechny tyto fragmenty, střípky a úryvky dohromady a vzniká z toho vynikající dílo – vynikající díky myšlence samotné, předložené formě, postupné a neúprosné gradaci děje, hereckým výkonům, hudební stránce atd. Na závěr snad ještě jedna „perlička“: až budete při sledování přemýšlet, jestli existuje souvislost mezi třemi úvodními příběhy a závěrečnou „katarzí“, pak vězte, že ano (rozřešení hledejte v číslech 8 a 2). Vše přesně dle slov z filmu: „Existují příběhy o shodě okolností a náhodě, o křížení cest a podivných úkazech A vypravěč se skromně domnívá, že divné věci se stávají pořád.“ Shrnuto a podtrženo: Paul Thomas Anderson předkládá divákům strhující, vynikající a nadčasové dílo, a to nejen co do obsahu, ale také co do předložené formy. (02.09.2003)

No, popravde receno, cekal jsem vic. Po ty spouste chvaly jsem cekal holt neco vic nez jen nekolik pribehu pospojovanejch do jednoho filmu. Zvlast, kdyz ty jednotlivy pribehy nejsou nic originalniho, co by tu uz nebylo. Navic me ten uvod s nahodama docela naladil. Tim nechci rict, ze by to bylo spatny, film je to sviznej a zajimavej, obcas sice clovek nevi, jesli se ma smat nebo ne, ale to je fuk. Taky filmu dost pomaha pekna hudba a hlavne uzasny herecky vykony v cele s Julianne Moore a Tomem Cruisem, ale za zminku stoji i Seymour Hoffman, William Macy nebo Alfred Molina. Mozna bych dal i tech 5*, ale driv jsem videl Crash a to je o tridu lepsi, navic je tenhle film zbytecne dlouhej a konec Anderson fakt nezvlad a Opili laskou se mi od nej libilo vic. Ale rozhodne nadprumernej film, kterej stoji za skouknuti. (27.07.2007)

V úvodu mě film navnadil brutální souhrou okolností a tak jsem čekala, že "Magnólie" bude dalším snímkem jako "Amores Perros", "Crash" nebo "11:14". Zkrátka zpočátku matoucí útržky událostí, které se v závěru spojí do úderného celku, co mi drtivým direktem na solar plexus vyrazí dech. Jenže lejno! "Magnolie" je mnohem roztříštěnější než zmíněné filmy, jediná postava není normální a prakticky všechny mě nehorázně sraly. S kým jsem měla sympatizovat? S umírajícím hajzlem? S jeho hysterickou promiskuitní manželkou-fetkou? S jeho arogantním šovinistickým synem (Tom Cruise si roli zjevně užíval), nebo snad s dětským géniem-pochcánkem, s blbým ex-géniem, s debilním policajtem, se smažkou, kterou balil, s pečovatelem, co ve mně vzbuzoval pocit, že až mu pacient zhebne, s chutí mrtvolu ojede? Tak jsem skřípala zubama a dávala si "Magnolii" jen po kouskách, jelikož nejzábavnější na ní bylo, když jsem vzala manikúrní nůžky a odstříhávala si jeden po druhém přerostlé chlupy z bérců, občas mě vzrušily roztřepené konečky vlasů a chvílemi jsem nůžtičkami přemýšlivě zajela do nosa. Trvalo to sice půl roku, než jsem se stopáží prokousala až do finiše, ale vydržela jsem v očekávání čehosi výjimečného, spojení všech linií do vyššího smyslu. A čekala jsem a čekala, pak přišel déšť, začaly padat hovna (no dobře, tak teda žáby) a po nich závěrečné titulky. COŽE?!! Už dlouho jsem u žádného filmu nezažila takové rozčarování. Nejspíš mě to pasuje na necitlivého imbecila, ovšem nebudu plavat s proudem a chválit něco, u čeho jsem div nechcípla nudou: hvězdičku dávám za herecké výkony, hvězdičku za poselství + hezkou píseň... a fuck off, Magnolia, už se mi nevracej na obrazovku. 45% (17.07.2013)

Vydržet se dívat celých 188 minut a nenudit se? Ano, Andersonovi se to k mému překvapení celkem podařilo. Co se týče hereckých výkonů, všichni ze sebe vydali co mohli (Julianne Moore mě zaujala asi nejvíc). Je fakt, že je snímek z velké části depresivní, ale to už k němu patří, protože to co jsem viděl, opravdu bylo DRAMA. Chtěl jsem hodnotit plným počtem, ale to jen do chvíle než..."it's raining cats a dogs"?!. Co to sakra bylo? To si nemohl režisér pomoct k finálnímu rozřešením něčím jiným? Film bych utnul ve chvíli, kdy všichni na sobě nezávisle zpívají jednu písničku (hezčí tečku by ani řežisér vymyslet nemohl). Dál to už bylo zbytečné natahování. Tak či onak hodnotím 4* a už kvůli těm hereckým výkonům doporuču všem. Teda pardon...všem kromě feministek ;-) (02.11.2008)

„ Podivné věci se stávají pořád" Devět zoufalců jsou v těžké depresi, vlečou sebou traumata z mládí, bolest, deziluzi a osud nebo náhoda si s nimi opět pohraje. Změní jejich plány, zkříží jim cestu, dojde k setkání. A něco vznikne láska?, úcta?, přátelství? . K tomu všemu nádherné sugestivní písničky Aimee Mann. Prostě skvost. (13.10.2004)