Pride & Prejudice
Orgueil et préjugés
Pýcha a predsudok
Režie:
Joe WrightScénář:
Deborah MoggachHudba:
Dario MarianelliHrají:
Keira Knightley, Rosamund Pike, Matthew Macfadyen, Donald Sutherland, Jena Malone, Brenda Blethyn, Talulah Riley, Judi Dench, Carey Mulligan, Simon Woods (více)Obsahy(1)
Pán a paní Bennetovi mají pět dcer, které by jejich prostomyslná a přímočará matka ráda viděla pod čepcem. Když se na velké sídlo Netherfield v sousedství přistěhuje bohatý, mladý a svobodný pan Bingley, začne činorodá paní Bennetová spřádat nadějeplné plány. Zdá se, že nejstarší z dcer, půvabná Jane, mladíka zaujlala a že zásnuby na sebe nedají dlouho čekat. Pan Bingley má bohatého přítele Darcyho, mezi nímž a druhorozenou dcerou Elizabeth Bennetovou vzniká zvláštní, rozporuplný vztah... Slavný román anglické spisovatelky Jane Austenové (1775–1817) Pýcha a předsudek (1813) byl na filmové plátno poprvé převeden Robertem Z. Leonardem v roce 1940 s Laurencem Olivierem a Greer Garsonovou v hlavních rolích. Dočkal se i několika televizních zpracování a inspiroval nejen proslavený Deník Bridget Jonesové (2001), ale zejména romantický muzikál Moje velká indická svatba (2004). V roce 2005 se dalšího filmového zpracování režijně chopil debutující Joe Wright. Společně se scenáristkou Deborah Moggachovou k románové předloze přistupovali s pokorou a úctou. Podařila se jim tak téměř doslovná adaptace románu, včetně věrohodného zachycení obrazu doby a vykreslení jednotlivých postav. (Česká televize)
(více)Recenze (1 009)
Mohl by mi zde prosím někdo osvětlit fakt, že v tomto dvě hodiny trvajícím filmovém přepisu z pera Jane Austen, který doslova překypuje ženami, romancí, touhami a vztahy, jsem se nedočkala ani jediného polibku? Což považuji v romantickém díle za téměř nepochopitelný jev. Tento film po nich přímo toužil. A nejspíš i diváci. Herecké dívčí osazenstvo je sympatické a nadmíru půvabné, v čele se stálicí historických příběhů Keirou Knightley a Rosamund Pike. Mužům pro mě vévodil na první pohled(y) chladný a povýšený Matthew MacFayden. Podmanivá hudba skvěle pasuje k celkovému ději a dobovému zasazení. Moc hezky zpracovaný a natočený příběh, kterému však pro mě chyběla větší "propojenost" mezi postavami Elizabeth Bennetové a panem Darcym. Napětí a skryté touhy mezi nimi jsou sice po celý film velmi zřetelné a zapůsobily na mě, ale to, nač jsem po celou dobu mezi nimi vyčkávala, se bohužel neuskutečnilo. ()
Pýcha a predsudok čoby staroanglická kostýmovka disponuje všetkými zložkami, ktoré dnešným romantickým filmom chýbajú. Pán Darcy a slobodomyseľná Elizabeth ma doslova strhli vzájomne vytryskujúcou chémiou a ich nadnesené dialógy, oplývajúce duchaplným podpichovaním či scény, kde sa len výrečné pohľady zarývajú do vnútra, vo mne vyvolávajú neuveriteľné emócie. Niektorí by mohli namietať, že Austenová bola pobláznená romantička s naivnými sklonmi, ktorá navyše svojím postavám vdýchla nereálny, afektovaný podtón, no treba uznať, že práve toto iskrivé nevinné poňatie dievčenskej vášne a nenávisti, dodáva snímke šmrnc a osobité čaro, vyžarujúce z každej jednej scény. Na Wrightovi ma fascinuje skutočnosť, že dokázal tak obozretne pracovať s kontrastmi a zobrazenie prudérnej konzervatívnej spoločnosti dokonale vyvážil prekrásnou kamerou, plnou romantického slnka (záverečná scéna pri svitaní s prežarujúcim slnečným svetlom doteraz patrí medzi moje najobľúbenejšie), úchvatnou klavírnou Marianelliho hudbou, ktorá doslova spôsobuje vnútornú slasť, rozprávkovou výpravou a koniec koncov precítenými hereckými výkonmi (MacFadyen a Knightley sú po Leovi a Kate mojou druhou najobľúbenejšou filmovou dvojicou). Presná vnútorná charakteristika postáv, pozostávajúca z jasných osobnostných čŕt (oduševnelá Elizabeth, strohý pán Darcy) či brilantné chytré dialógy, v ktorých sa usadila austenovská vznešená irónia, činia z tohto diela najúžasnejšiu kostymnú záležitosť, aká sa mi doteraz dostala do rúk a v mojich očiach zatieňuje aj Pokánie alebo Rozum a cit. Dielo, pred ktorým sa skláňam bez predsudkov vo svojej najúprimnejšej pokore. ()
Pýcha a předsudek je z mála knih, které jsem vnímal tak intenzivně, že si dodnes po té spoustě let pamatuji, kdy a kde jsem je četl. Vlastně i Rozum a cit, i když ten mlhavěji, nemám před očima tak ostrou vizi potištěných stránek a ten červen, tři různá místa, kde jsem jej načal, nasál, a dokončil... Ehm... k filmu. Tolik silně mě nevtáhl, nicméně dovedně používá metodu Austenové... předvést někoho v extrému, názor pak zpochybnit a nakonec otočit. A znovu na druhou stranu. Ano, za mě režisér víceméně pochopil, o čem tato brilantní kniha je. A trochu jsem si spravil názor na Keiru, mám ji nějak raději jako člověka, vpodstatě jsem jí uvěřil, že je Elizabeth. ()
Při sledování tohoto filmu jsem se cítila jako nactiletá kdy jsem četla romantickou literaturu a nejednou mi slza dojetí ukápla :-) Nádherný, romantický příběh výtečně a citlivě zfilmovaný mě vrátil do mých dívčích let. Úžasná Keira a dokonalý Matthew :-) ()
Aneb jak podle dokonalé knihy natočit dokonalý kinematografický zážitek. Jane Austen obdařila film jedinečnými dialogy, Dario Marianelli nebeskou hudbou a Joe Wright svým ojedinělým citem pro kompozici obrazu. K maximálnímu požitku ze sledování pak přispívá Keira Knightley, která svou temperamentní a veselou Elizabeth ztvárnila s takovou lehkostí, že i ten sebepatrnější dialog dokáže po dlouho dobu vykouzlit úsměv na rtech. Romantický žánr v té nejčistší podobě! ()
Pro mě určitě životnější, než předchozí Austenovský "Rozum a Cit" , ne tak sterilní prostředí a špetka toho humoru navíc. Ovšem podotýkám, že knižními předlohami jsem zcela nezasažen. Naopak, znalost epizody "Žádná legrace" z Červeného Trpaslíka se ukázala býti jistým handicapem. ()
Celou dobu jsem čekala na tu velkou romanci a dočkala jsem se v podstatě jen břitkých poznámek hlavní hrdinky, nádherného prostředí Anglie a brilantních hereckých výkonů (Keira, Hollander). Romantiku aby v tom člověk pohledal. Anebo ji jen já nevidím. Takové Pokání nebo Vévodkyně si podle mě zaslouží větší opěvování. ()
Nemůžu jinak. Něco tak ukvokaného se umí jen podle Austenové. A že Keira Knightley hraje pouze tak, že krčí nos, to je i na mě fakt moc. Láskyplný komentář: FOCKE_WULF ()
Formálně naprosto skvělé, bohužel jsem však měl v každém druhém záběru/dialogu pocit, že jsem přesně tohle viděl již nespočetněkrát předtím a v lepším provedení. Pýcha a předsudek v žádném případě neurazí. Na obodobí ve kterém se odehrává má nezvykle bystré a vtipné dialogy. Stejně tak prostořekost a upřímnost Keiry je mi sympatická. Ovšem jakožto příběh o lásce/vztazích mě toto dílko nikterak hlouběji neoslovuje, což je vzhledem k mému vkusu/cítění vcelku záhada. Snad možná příliš vyumělkované - tak bych celek charakterizoval v jedné krátké všeříkající větě. Cit ano, emoce taky, ovšem vše se tak nějak táhne, plouží...zastřenost, pravá láska, umělá láska, zvyky aristokracie....vše už jsem viděl někde jinde...nic nového pod sluncem. ()
První spolupráce Wrighta a Knightley na známých romantických románech. Jedná se o pohodové nezávadné drama, které jistě potěší všechny znalce předlohy a vůbec fanoušky historické poezie. A Keira je fakt skvělá...70% ()
Mám moc rád anglickou historii a literaturu, což snad do jisté míry ospravedlní to, že se mi tahle červená knihovna líbila víc, než jsem si ochoten připustit. Pěkné herecké výkony, rozkošná Keira, pohodová atmosféra (celý příběh nemá žádnou hmatatelnou krizi) a vtipné dialogy jsou několikrát podtrženy dokonalou formální stránkou... Opravdu už jsem si dlouho takhle nevšímal kamery a neobdivoval kulisy, kostýmy či exteriéry. Veliká spokojenost, klasický film, na kterém si něco najde každý. 90% ()
Porovnám-li to s knihou, porovnám-li to s o deset let starším seriálem, je to chabé. Samo o sobě je to moc pěkný příběh, ač trochu kostrbatý (nebo to je pocit vyvolaný znalostí knihy?). Co mě ale rušilo nejvíc byl ten pohledný pan Bingley. Tomu bych dala poslední drobné na holiče. Nebo aspoň na hřeben. Možná na pytel na hlavu. ()
Nikdy by som nepovedal, ze by som mohol niekedy prist na chut romanom od Jane Austenovej a to som necakal ani pri tomto filme. Vobec netusim, cim to bolo, ale bavilo ma to a to mam niekedy problem zapamätat si mena postav, ak ich je tam prilis vela. Ale v tomto filme to vsetko fungovalo a zapadlo do seba ako puzzle, takze ma zaujimal jasny skryty zaujem Keiry Knightley o lasku na prvy pohlad chladneho pana Darcyho, dalej preco bohaty pan Bingley zrazu stratil zaujem o jej sestru Jane, ale najviac ma potesila uloha tak trochu flegmatickeho otca vsetkych piatich dcer Donalda Sutherlanda hlavne v zavere filmu :-) Len skoda, ze som nemohol vidiet reakciu nesympatickej grofky Judi Dench na to, co sa stalo v zavere filmu, bud to Markiza stopla o nieco skor, alebo to reziser naozaj nenatocil, ale to je jedno. Film ma prekvapivo bavil, mal krasnu hudbu, (hlavne melodie na klaviri) a to je naznak toho, ze sa mozem pomaly pustit aj na nenavideny a nudny ROZUM A CIT (1995), ktory som videl v case, ked som vyrastal asi len na akcnych blockbusteroch :-). Nemecka Cinema ohodnotila tento film iba na 25 %, co je pre mna nepochopitelne. Na Oscara bola nominovana Keira Knightley za herecku v hlavnej ulohe, avsak z Oscara sa v tejto kategorii mohla tesit Reese Witherspoon za ulohu v drame WALK THE LINE (2005) . _______ Keira Knightley - (Elizabeth Bennet) +++ Rosamund Pike - (Jane Bennet) +++ Jena Malone - (Lydia Bennet) +++ Talulah Riley - (Mary Bennet) +++ Carey Mulligan - (Kitty Bennet) +++ Donald Sutherland - (Pán Bennet) +++ Brenda Blethyn - (Pani Bennetová) +++ Matthew Macfadyen - (Pán Darcy) +++ Simon Woods - (Pán Bingley) +++ Tom Hollander - (Pán Collins) +++ Judi Dench - (Grófka Catherine de Bourg) +++ Produkcia: Eric Fellner +++ ()
Knihu jsem nečetl, takže nemohu srovnávat, ale myslím si, že herecké výkony jsou dobré, (zvláště Keira se v této roli našla), ale mimo to musím vyzdvihnout dokonalou práci s kamerou. ()
Tyhle předmanželské rošády plné poslouchání za dveřmi, dvoření, urážek a nedorozumění se jednou za čas vrací a diváky zřejmě pořád baví. Košatý svět Bennetových je obratně předložený, vizuálně líbivý a hlavně herecky naprosto famózní. Odpovídající pocta klasice Jane Austen z konce 18. století se toho nebojí. Sice se drží té tlusté bichle, ale tvůrci našli cestičky, které jsou snesitelné, a vlastně je docela příjemné se po nich vydat. Nedokážu posoudit, jak moc je u těchhle klasik pochopený duch předlohy, respektive jak moc se krátí, ale Wrightova verze je plná spontánnosti, dynamičnosti a temperamentu, a zvládnou ji i milovníci jiných žánrů. Hodně pomáhají herci v čele s tehdy nepříliš známou Keirou Knightley, která jednoznačně září. Moc fajn výprava, hudba a kostýmy. ()
Předlohu jsem četl, jinou její adaptaci jsem neviděl, a tak mohu říci, že jsem velice spokojený. Dechberoucí zpracování si mě získalo krásnými obrazy, skvěle natočenými scénami, jako byla ta na druhém bálu, Marianelliho podmanivou hudbou a samozřejmě i výkony herců. Dá se říct, že všechny postavy jsem si při čtení představoval přesně tak, jak jsem je tady viděl. Jen, pravda, pan Collins nebyl v předloze tak směšný, a starý pan Bennet zase tak sympatický (Donald Sutherland je Donald Sutherland). Pokud jde o Keiru KInghtley nebo fantastického Matthewa MacFadyena, nemám výhrad. Jediná vada na kráse je těch několik okamžiků, které mě lehce nudily a které mi připadaly zbytečné (přišly v poslední třetině), což jsem poznal podle toho, že jsem se najednou díval, kolik minut ještě zbývá do konce. Čtyři a půl. ()
Snad nejlepší adaptace románu od Jane Austen. Film, na který se můžu dívat pořád a vždycky mi je u něho strašně dobře. Člověk u něho nemusí přemýšlet, ale jen si odpočine a to tím nejkrásnějším způsobem. Joe Wright jakoby mi vlezl do hlavy a natočil film přesně pro mě. Dechberoucí vizuál. Nádherné obrazy, nádherná hudba, nádherný příběh. Ano, Pýcha a předsudek je už moje srdeční záležitost. ()
Kvintesencia romantična. ()
Čekal bych, že se ukoušu nudou (z ryze dívčího romantického filmu ze staré Anglie - c´mon!), ale opak je pravdou. Od půlky filmu jsem visel na rtech většině herců a byl i docela zvědavý, jak to celé nakonec dopadne. Velice milé pak je, že Wrightovo dílo funguje i po (všech) ostatních stránkách: zpracování - to hlavně -, kamera, HUDBA, herci... Úžasný výlet do 18. století jednoho známého evropského ostrůvku se vydařil a těžko si lze představit, jak lépe se to dalo provést - nedalo, a přitom pokazit je vždy co. P.S. Vážně se těším na zabijáckou Ronan. ()
Související novinky
Kdo se stane novým Hitmanem?
7 let stará adaptace videoherního Hitmana vydělala téměř 100 milionů dolarů (tj. čtyřnásobek svého rozpočtu). Timothy Olyphant se ale do jejího pokračování nikdy nehrnul a tvůrci dlouho zvažovali,… (více)
Režisér pro Padesát odstínů šedé?
A dohady pokračují. Tentokrát ale zdrojem není bulvár, nýbrž uznávaný The Hollywood Reporter. Několik různých zdrojů pro magazín potvrdilo, že hlavním kandidátem je Joe Wright. Dává to smysl hned ze… (více)
Keira jede do Ruska
Po včerejším Lincolnovi tady máme další sázku na oscarovou jistotu. Po Pýše a předsudku a Pokání bude režisér Joe Wright (brzy uvidíme jeho akční thriller Hanna) opět spolupracovat s Keirou Knightley… (více)
My Complicated Lady
Nová verze muzikálu My Fair Lady studia Sony/Columbia je dalším z projektů, které střídají jména na tvůrčích a hereckých postech jako ponožky. Dejme si stručný souhrn: Původně se o režii zajímal… (více)
Marná sláva, tato novější adaptace v sobě prostě nemá ten vpravdě anglický klid a vychutnávající bohorovnost, naopak je necitlivá k nakládání s časem, netrpělivá, unáhlená, křiklavá, nedopřeje přirozený zrod ničemu skutečně hodnotnému, neboť anglické kvality luhuje pod tlakem teprve nesnesitelně se vrstvící čas - a to je něco, čemu tenhle snímek nehoví - jakmile je jeho postavám něco nepříjemné, nenaučí se s tím zacházet, ale netrpělivě to změní nebo utečou, věční puberťáci ohánějící se odvahou k novým začátkům, aniž by se uměli v čase posouvat. Přitom Angličané naopak vynikají schopností poradit si s každým, sebezkostnatělejším souborem pravidel s rozvahou a jistou zmoudřelostí, dokud se jim nepodaří jimi dosáhnout přesně svého - vědí, že trpělivost přináší růže, a dovedou i z kamene vodu vyždímat. Nejen co do zachycení podstaty anglickosti vychází seriál ze srovnání lépe, ale i pokud jde o filmařské pracovní postupy. Klidně se a z hloubky přerozující příběh, ve vzájemném setrvalém působení se přetavující a sbližující charaktery, nic z toho nepotřebuje být jakkoli ozvláštňováno, klidná vnímavost diváka by naopak neměla být rozptylována vymyšlenostmi. Oživující a rafinovaná moderní kamera tohoto novějšího díla se proto k pojednání románu Jane Austenové hodí pramálo. Staré dobré jednoduché techniky střihu a řazení klasických záběrů, jejich tempa a rytmu atd. jdou spolu se štědrým časovým rozpočtem seriálově pojatému příběhu k duhu mnohem lépe - svědčí tomu, aby se rozvinul v úplnosti jako čajový lístek, když se mu ponechá čas a klid. O to delikátněji se zde pracuje s nasvícením - přirozeným světlem různě zakaboněné a vyčasené oblohy - neboť je to počasí, co na anglickém povětří až k průsvitnosti prozařuje pleť žen, zjemňuje a projasňuje výrazy jejich tváří či po nich nechává přeběhnout zamyšlený stín. Zde jsou tvůrci k takovým jemným hrám hluší a slepí, nahrazují je otřepaností a doslovností. *** Ze srovnání obou slavných počinů tedy vychází onen o deset let starší skvost na celé čáře velkolepěji. Je citlivější, věrnější duchu předlohy a jen v jeho vnímavějším podání a poctivějším historickém zobrazování (pytlovité šaty pod přestřihnutými živůtky dokonale skrývají jak nepochybné nedostatky, tak i možné přednosti ženských figur, ale dá se v tom časem najít jisté zalíbení atd.) vynikne i veškerá jemnější logika a hustě vrstvená smysluplnost. Čas je tu v hlavní roli a nelze to pominout - jeho přílišná hojnost, jak ony neprovdané dívky na venkově bez valných vyhlídek nemají nic než čas, sám o sobě vleklý, nudný, prázdný a tíživý, s nímž se musejí naučit obratně zacházet, aby z něj nebyl otupující nepřítel - s trpělivostí a pokorou, ale zároveň obezřelostí tak, aby je nepřipravil o svěžest mysli, vřelost a dychtivost srdce a schopnost se z okamžiků donekonečna za sebe kladených upřímně těšit - jak se v nich doslova časem zušlechťuje láska k životu samotnému (bez nadějných vyhlídek) jako sama tresť životních šťáv, které jim proudí v těle a vyživují je. A tak zatímco z onoho šestidílného seriálu nemůžu vymazat z paměti ani vteřinu, u téhle pozdější adaptace, zrychlené pro málo vytříbené, málo vyběravé a málo vytrvalé diváky, jsem přivírala oči rozčarováním nad tím, jak se s unáhleností a překotností, jež pronikají všemi složkami filmu, vytratila veškerá plná obsažnost, jemnější, ušlechtilejší a bohatě tkaná výšivka rozehraného příběhu, jak byla beze stopy odpárána delikátnost, velkodušnost, důstojnost, zdrženlivost a ona postupně v tikajícím čase nazrávající a uvoňující se dobrota duší, smířlivost a laskavost obou nejstarších Bennetových dcer, stejně bystrovtipných, oduševnělých a moudrých jako spanilých. Tahle prvoplánově vyhublá, lacině hezká, lehkomyslná, uhihňaná, máločeho dbající třeštiprdla v obhroublé verzi posílají neomaleně k šípku veškerou klidnou a rozvážnou sofistikovanost původního literárního díla i velkofilmového počinu z r. 1995, aniž by z nich cokoli podstatného mohly nahlédnout. *~~ () (méně) (více)