Neporazitelný II: Poslední zůstává

Na začátku na mě vybaflo logo Nu-Image. To většinou představovalo hororový scénář, příšernou akci a strašnej příběh. Jenže jsem dostal něco, naprosto opačného a já se nestačil divit. Prostě jsem film zapnul a koukal až do samotného konce. Taky si vybavíte tu hromadu akčních filmů, co poslední dobou vzniká a při akci se kamera klepe co nejhustším způsobem, aby jsme z akce měli uplný hovno ale pořád nám to všecko přišlo hrozně cool a drsný? Já si to teda vybavím docela často a nejvíc mě sere, že od chtěných filmů, kde se točí na televizní kameru co nejvíce autenticky, se tehle nápad dostal i do samotných filmů s dobrým nápadem. To si prostě příjde kretén kameraman a celej film zkurví. Taky Vás to tak nasere? Mě teda jo...Proč? Proboha proč....Dyť to sami musí vidět, že to stojí za hovno Ale jeden režisér to z té celé řady asi pochopil, doufám. Natočil totiž pravý opak. Natočil neskutečně stylovou bojovku, kde je vidět opravdu všecko a jediné, co jí do radosti chybí, je lepší scénář. Jinak to prostě šlape, fantasticky to šlape a nikdy bych to do takového režiséra neřekl. Tak se můžete setkat s bitkou, kde se kamera naprosto ladným krokem hýbe po ringu a všecko to mému oku naprosto parádně sedí. Já jsem jenom zvědavej, jestli je to výjimka porušující pravidlo nebo se v akčním světě začne něco dít. Je totiž docela na čase. (27.01.2011)

Scenárista se asi zapomněl v 80. letech a tak se dočkáme klasického příběhu s křivě obviněným klaďasem a extrémním záporákem bez kousku srdce. Co však i v takovém ději funguje překvapivě dobře je atmosféra studeného a bezútěšného vězení, o kousek horší je to s emocionálními scénámi, v momentě nástupu vězňů na dvůr jsem jen s úsměvem čekal, kdy někdo zařve "I am Spartacus!" Ale budiž. Ještě horší je to s patetickým závěrem a vůbec tím, jak je každý až směšně drsný, charaktery jsou ploché. Teď ale to hlavní - akce, kontaktní souboje jsou naprosto famózní, z každého úderu je cítit ladnost, přesnost a síla, bojovníci předvádějí vskutku neuvěřitelné kreace... Po této stránce špičková lahůdka. 7/10 (26.04.2009)

Nestáva sa často, že nejaký film vo svojom pokračovaní predčí svojho predchodcu. Michael Jai White a Scott Adkins z tohto vyrobili neobyčajný film, ktorý stál ozaj za to, možno až na ten naivný koniec, Američan by totiž niečo také nenechal len tak. Akcia riadna, psychológia v norme, symboly taktiež. Keďže sa to odohráva vo väznici, násilnosť tomu nemožno vyčítať, keď som to tak sledoval, bolo to dosť rozumné, akurát trochu jednoduché, len tie veci ako starý ruský poradca a narkoman, čo sľubuje a klame, či potýčka na dvore, neboli veľmi prepracované. Rusi asi z tohto ďalšieho amerického rypnutia neboli veľmi nadšení, ale keďže realitu poznáme, možno to bolo skôr len iné a nie prehnané. Veľmi obstojný akčný film. (10.01.2013)

Základní struktura filmu. Kolikrát jsme něco podobného jen viděli?? Mockrát. Ovšem zde je spousta drobností, které Neporazitelného 2 od ostatních přeci jenom odlišují. Zaprvé: Forma. Stejně jako souboje totiž ve filmu upoutávají vztahy a vývoj hlavního hrdiny. Zadruhé: Souboje. I když jsou očividně zaměřené na efekt, jsou mistrně zvládnuté. Choreografie si může podat ruku s filmem Ong-Bak, či Tom Yum Goong. Vše se odvíjí samozřejmě od fyzické připravenosti bojovníků. Všichni fighteři, které ve filmu uvidíte, jsou (co se vzhledu týče) lepší než 99% všech kulturistů, místo trapézů a zad mají Krkonoše a místo břicha valchy. Zároveň jsou však hbití, ohební a jejich sportovní průprava jim umožňuje používat techniky z kategorie Tony Jaa (Scott Adkins předvádí opravdu neskutečné věci a působí jako totální šrotovací mašina). Zatřetí: Melancholie, city. Působivé zakomponování asi tří dojemných scén (oblékání bezvládného Chamberse visícího u sloupu nemá chybu). Začtvrté: hudba. Parádní soundtrack, po kterém se sháním už teď. Nathaniel Dawkins a jeho titulková Bring It On je třešničkou na lahodném dortu. Prozatím nejlepší arénový akční film 21. století! (23.06.2007)

Túto sériu mlátičiek som videl presne v opačnom poradí. Najprv tretí, teraz druhý, ale k prvému sa asi nedostanem. Podobné "B" filmy len málokedy prerazia a svoj boom zažili v 80-90 rokoch. Napriek prepracovaným, ale nereálnym bitkám v ringu mi to zďaleka nedalo toľko ako napr. Krvavý šport s JCVD. Ten mal sympatických hrdinov, dobrého záporáka, atmosféru a soundtrack, ktorý môžem počúvať i dnes. Komu mám fandiť tu? Namyslenému Boykovi? Zachmúrenému negrovi, ktorý si myslí, že je majster sveta? Film je plný klišé, ktoré som videl už najmenej 100x niekde inde. Akou takou ozdobou ostávajú aspoň tie súboje a tak trochu i tá ruská väznica, hoci ani to už dnes nie je nič výnimočné. Tretí diel je o niečo lepší, hlavne preto, že Boyka už nie je hajzlík. Z podobných filmov som vyrástol a keď si pamätám, tak ani v puberte som sa z nich nešiel zblázniť. Taký Warrior to je iná káva...60%. (25.06.2013)