Na sv. Valentýna

"O filme Na svätého Valentína sa hovorí, že je to film o randení, ale je to skôr o prvom rande. Ak vám ten, s kým ste na rande povie, že sa mu film páčil, tak s ním už na rande nepôjdete. A naopak, ak poviete vy, že ste si film zaľúbili, zrejme už druhé rande nebude." Roger Egbert, Chicago Times. (07.03.2021)

Režisér zjevně nenávidí Valentýna nebo si musel dát dvojitou lajnu, jinak si nedokážu zdůvodnit, proč tak hluboce přestřelil. Snůška nic neříkajících a nikomu nedávajících kolosálních sraček pro blbce, kteří když dostanou naservírované na zlatém podnose několik chodů bezostyšné nabubřelosti, okázalé rozhazovačnosti a bezduché ukecanosti, budou nadšeně chrochtat a rochnit se v plané naději, že se fuckt stane zázrak když ne TEN den, tak zítra určitě a všecko bude v pohodě. Tak naivní blbost až urážející se jen tak nevidí. Malé světýlko zažehla jediná dějová linie okolo Ashtona Kutchera, v podobném duchu měl směřovat celý film. Jedna* patří mým oblíbeným krasavcům, další* mým oblíbeným krasavicím, chci věřit že šli do toho v dobré víře, jinak dostanou příště padáka. ;-) (10.02.2013)

Láska nebeská; Paříži, miluji Tě; New Yorku, miluji Tě a nyní i Na. sv. Valentýna - čtveřice současných snímků, které propojuje motiv mnohopostavové romantiky. Čtyři mozaiky, na jejichž srovnávání se dají krásně vysledovat rozdíly v chápání moderní romantiky na starém a novém kontinentě. Zatímco první dva jmenované, tedy evropské příspěvky, se zařadily na vrchol romantického žebříčku, druhé duo bývá považováno za nepovedenou americkou snahu dostihnout současnou evropskou zamilovanou scénu. Evropští tvůrci sázejí na civilní příběhy obyčejných lidí, pravou bláznivou zamilovanost předvedených na silných kulisách nenapodobitelné vánoční atmosféry, resp. krásy Paříže. Nebojí se naplno a často ukazovat emoce, sáhnout po ubrečených písních, ba dokonce využít přehnané trapnosti. Na krátkém prostoru vytvoří postavy, o nichž nevypovídá minulost, ale jejich současné chování. Postavy, které chybují, nepůsobí vykonstruovaně a na diváka působí živým, nikoli umělým dojmem. Jednoduše vytvoří něco co je velké, nezapomenutelné, ale hlavně citlivé a dojímavé. Američtí tvůrci se naopak sázejí na silné dialogy, důležitost každé jednotlivé scény a v neposlední řadě na závěrečné překvapení diváka. Nahazují nitky, ukazují kousky skládačky a na konci nechávají diváka, aby sám porovnal své předpoklady s konečným rozřešením. Zápletka jednotlivých příběhů se tak smrskne na seznámení, náznak a konec. Zbytek působí jen jako zbytečná vata. A to je i problém Na sv. Valentýna. Jednotlivé příběhy postrádají živost. Místo přirozených dialogů posloucháme patvary jak z PR oddělení, civilní postavy jsou nahrazeny vyumělkovanými herci a zápletka, pokud není úplně zbytečná, je jen čekání na poslední dílky, které do skládačky zapadnou. S tímhle nezmohl nic ani Garry Marshall, který se nejspíš stal vězněm vlastního štábu. (07.05.2010)

Jak jsem psal již u Půlnočního polibku, tenhle film, už jeho název vybízí k jeho zhlédnutí po boku člověka, kterého milujete a jelikož se jedná o poměrně zdařilý propletenec příběhů ve stylu Lásky nebeské, neváhám s nejvyšším hodnocením. Z herců chci vyzdvihnout Ashtona Kutchera, Anne Hathaway a Jamie Foxxe. (17.02.2010)

Planet Romcom Hollywood meets Planet Los Angeles. Výsledek? Celé to zamilované cvrlikání je ještě bezelstnější, ještě cukrkandlovější, ještě naivnější a ještě optimističtější. Což nakonec nevadí, protože Garry Marshall a jeho all-stars team dokázali vykřesat tak dokonale romantickou atmosféru, že všechny Přestupné roky, Trable v ráji a Morganovi najednou působí jako temná a odměřená dramata. Škoda toho, že eskapády některých párů prostě nudí a nebaví, bez nich by si Valentýn u mě určitě dojel pro 4 srdce, pardon hvězdičky. 70% (09.05.2010)