The Reader
Der Vorleser
Predčítač
Režie:
Stephen DaldryScénář:
David HareHudba:
Nico MuhlyHrají:
Kate Winslet, Ralph Fiennes, David Kross, Lena Olin, Bruno Ganz, Jeanette Hain, Susanne Lothar, Alissa Wilms, Florian Bartholomäi, Friederike Becht (více)Obsahy(2)
Desítkou cen ověnčený snímek vznikl podle knižního bestselleru Bernharda Schlinka, který prostřednictvím milostného vztahu mladého chlapce a výrazně starší ženy otevírá otázku německé viny za zločiny druhé světové války. V 50. letech se patnáctiletý Michael seznámí s tajuplnou Hannou a prožijí spolu vášnivý letní románek, který se vyznačuje tím, že ve společných chvílích Hanna mladíka žádá, aby jí předčítal klasická literární díla, která probírají ve škole. Nicméně jednoho dne Hanna bez udání důvodů zmizí. Michael se s ní po letech coby student práv znovu setkává za okolností, jež ho nutí přehodnotit jeho vztah k ní i k národní historii Německa. Hanna totiž stojí na straně obžalovaných v procesu s dozorci z koncentračního tábora. (Česká televize)
(více)Recenze (1 068)
Tohle je velký film! A čím víckrát ho vidím, tím jsou mé emoce silnější. Winslet tady hraje naprosto dokonale - je to herečka s velkým "H". Tím nechci opomíjet ostatní herce, jelikož Kross i Fiennes rozhodně nezaostávají. Je to silný příběh, který vás ještě hodiny po zhlédnutí nutí přemýšlet, přemýšlet a přemýšlet... Tenhle snímek se mi nesmazatelně vryl pod kůži. ()
Co je nejkrásnější na tom ? Celý život obětoval Jí, praktický jí zůstal věrný. Soudní proces je pro mne ukázka nedůsledné, ploché a nepružné spravedlnosti. Ve filmu chyběly zfilmované vzpomínky z Osvětimy,které by objasnily motivy a pohnutky Hany Schimtzové. Film mi ukázal neuvěřitelnou tvář života, její hořkost. Pouze ze začátku je film sladký a něžný a romantický. Poté film přetéka do smutných končin. Každopádně Krásá. ()
Po druhém zhlédnutí zvyšuji na 5 hvězd. Komorní zpracování tak citlivého tématu se mě zase dotklo, snad více než minule. Winslet a Fiennes podávají své standardně vynikající výkony. Do té doby neznámý mladíček Kross mě mile překvapil a byl svým zkušeným hereckým kolegům rovnocenným partnerem, taky mě potěšila rolička Hitlera (ehm, pardon, Ganze). Téma Předčítače je opravdu složité a jeho rozhřešení není vůbec jednoduché, každý má jistě svůj názor, ať už radikálnější nebo mírnější. Je jasné, že Hanna nebyla žádným neviňátkem, já jsem ji přesto litovala. Michael se taky nezachoval zrovna nejsprávněji, jeho rozhodnutí je však pochopitelné a já mu je nezazlívám. Nuže, myslím, že mám zase o čem dlouho přemýšlet... ()
Hlavní téma věkově rozdílného sexu je příjemně kontroverzní, ostatní je mdlé a nezáživné. Vynechal bych časové skoky, vynechal bych druhou - koncentrační fázi - příběhu, vynechal bych chyby jakože němka v německém vězení se učí psát a číst z anglických knížek, vynechal bych tam toho spoustu a pak by to byl možná slušný film. Navíc Kate Winslet už tu nebyla nejmladší, a některé její odhalené scény (například ta ve vodě s průsvitnou podprsenkou) byly až cringe. ()
Zaverecne titulky s ucastou Anthonyho Minghellu a Sydneyho Pollacka, ktori su obidvaja po smrti krasne doplnaju myslienku filmu. ()
Provokativní, citový a nevšední film, který podtrhují skvělé herecké výkony. Nominace na Golden globes i Oscara jsou zasloužené, i když mě více ohromily na Oscara nenominované filmy Výměna a Nouzový východ ()
Drama jak má být. Kate Winslet, David Kross, Ralph Fiennes jsou úžasní. Kate bych přál oskara. ()
Osobne by som film strihol cca pol hodinu pred koncom a dal záverečné titulky. Potom by si Reader mohol pokojne u mňa "koledovať" aj o plné hodnotenie. Ale to asi nikoho netrápi, aj tak je to len ďalší z filmov, kde herecké výkony sú výrazne uprednostňované pred samotným obsahom. A to mne osobne moc po chuti nieje! ()
Tak trochu odlišný pohled na válku, ale rozhodně nejen to. Tenhle film musí přece donutit i toho největšího burana. Nebo ne? Kate Winslet je neuvěřitelná, jako i celý zbytek filmu. ()
Silny pribeh, ktery vychazi z vyborne knihy. Musim pochvalit casting, herci jsou vybrani velmi dobre. Daldrymu se opet povedlo prenest hluboky pribeh na platno s hodne vecma k premysleni. ()
Mohl to být perfektní film, kdyby hrdinům nepodkopával nohy scénář, zvlašť ke konci ()
Zopar emotivnych pasazi s nenormalnym hudobnym doprovodom a posratym koncom, ktory zobral tomuto extra filmu jednu hviezdicku. FUCK! "Sing to me of the man, Muse, the man of twists and turns......" Zostava len moj tupy pohlad do neznama.. ()
Téma poválečného vyrovnání se s vinou by vydalo na deset filmů, ale tady je řečeno všechno podstatné. Nic není černobílé, ale ani sebevětší sympatie nezvrátí minulost. Tleskám Davidu Krossovi za to, jak drží krok s oskarovou Kate Winslet, a kameramanovi za scénu, kde Michael prochází Osvětimí. Z toho běhá mráz po zádech. ()
Excelentní Kate, která Oskara dostala opravdu, ale opravdu zaslouženě, mladý David Kross se mi také líbil, Ralph hraje v poslední době takové studené čumáky (nebo je hrál vždycky?). Opravdu mě konec dojal, celý příběh byl bez jediné mezery, vzrušující a srdcový od začátku do konce. 95%. ()
Zaujímave skombinovanie detskej lásky a holokaustu no v tom druhom by som práve videl menšiu chybu. Je to velmi citlivá téma z ktorej by sa dalo vytrieskať ovela ovela viac. Vyborny herecky výkon Kate Winslet ktorý bol naozaj dobrý no oskara by som si odložil pre niekoho ineho, výborne vystihuje povahu a skoro sa mi chce povedat ze az neluckost postavy HANY. Ak by sa skratili či dokonca vystrihli niektore zbytočné scény a ine lepšie podfarbili hudbou, cela stopaz by sa dostala pod 100min, stal by sa z toho urcite silnesji zazitok. Bohužiaľ par dni po projekcii si z toho filmu pamatam len niektore kusky a práve v tom je ten problém :( ()
Mám taký dojem, že si tu niekto trošku zle načasoval vyvrcholenie filmu .............. Z toho pozvoľne plynúceho hodinového úvodu sa vykľula celom slušná dráma so zaujímavou pointou o vysporadúvaní sa Nemcov s nacizmom. Ale odvtedy ako Michael ušiel pred stretnutím s Hannou v base to strácalo a skĺzlo to až príliš do osobnej roviny a nakoniec to vyšumelo nie najlepšie zvoleným záverom................. Ale aj tak ako celok to hodnotím pozitívne. Asi budem jediný, komu tá angličtina s nemeckým prízvukom prišla vhod. Samozrejme nemčina by bola oveľa lepšia, ale pamätám si z Valkýry, že čistá angličtina mi dosť pílila uší. Tuto to tak nebolo................ ()
Příběh je to silný, po slabší první hodině, která je jen o muchlování se mladíka se starší (i když pěknou) Kate Winslet, mě to i docela slušně vtáhlo do děje. Rozhodně je to film k zamyšlení, a asi na takový typ filmu musíte mít náladu - já ji totiž asi neměl. Mám s Předčítačem jeden problém, prostě se mi to nelíbilo, ale zároveň ho i doporučuju. Takže zůstávám v hodnocení víc opatrný a dávám 3*. Možná si to někdy rozmyslím a třeba jednu * přidám.. ()
Stroze stylizovaný film stavějící na záplatce mezi dvěma postavami s patřičnou dávkou poetiky. Ukazuje, že někteří lidé si raději zachovají osobní důstojnost, než aby si zachovali důstojnost před společností, ve které žijí. Film na konci postrádá trochu zdravé originality a zůstává tak pouze intimním a mrazivým pohledem na dopady války. *** Ve zkratce: Přečti mi knížku. ()
Kate Winslet je prostě paní herečka. Pro ni jako pro neskutečně krásnou ženu to bylo těžké dokázat. Tohle není první a určitě ne ani poslední důkaz jejích kvalit. ()
Související novinky
Superhvězdná britská špionáž
Inteligentních špionážních thrillerů je dnes zoufale málo (opakuji: „inteligentních“), takže když se David Hare, dvakrát nominovaný na Oscara za Hodiny a Předčítače, rozhodne napsat a režírovat… (více)
Tom a Sandra blízko a hlasitě
Ještě takhle před rokem by nám tato kombinace jmen zněla nepatřičně. Tom Hanks ve filmu Stephena Daldryho – v pohodě. Ale po boku Sandry Bullock? Jejda! Všechno se změnilo. Sandra je teď držitelkou… (více)
Kate zaskakuje za Nicole
Jakmile Nicole Kidman dotočila válečný velkofilm Baze Luhrmanna Australia, s nadšením se vrhla na další projekt, nazvaný mateřství. S manželem Keithem Urbanem očekávají potomstvo, což je určitě… (více)
Humanitní vzdělávání samozřejmě není nějakým výlučným palivem tzv. „lidskosti“, jíž obvykle míníme empatii. I ti nejsečtělejší mohou s oporou ve vědomostech dospět k cynismu nacistických technokratů, a naopak analfabet může být samá laskavost. Ale gramotnost, civilizovanost, jistá kulturní péče je zkrátka jednou z podstatných proměnných, pokud jde o podporu sociálního vědomí a svědomí, vznikajícího abstrahováním nadindividuálních zájmů z transakčních analogií mezi „já“ a „oni“. Chtít Hanně něco „odpouštět“ je sprostota a tupost sama. Snímek na výbornou zvládá několik vrstev, doslova „tesá do kamene scény k zamyšlení" (jak se tu vyjádřil Ivan „tron“ Kučera z Nového Města nad Váhom). Například se nebojí ukázat hrozivou sebejistotu právě spravedlivých, jejichž psychické pochody se nemohou příliš lišit od touhy po spravedlnosti, která přivedla Hitlera k moci a iniciovala soud nad Židy. Jen s takovou sebejistotou, jaká provázela vypořádávání se s nacismem, mohla kdysi kriticky velká část německé a vlastně evropské populace přát židovské otázce Hitlerovo řešení. Intelektuálové se vždy podivovali tomu, jak se právě „nejkulturnější“ z národů mohl dopouštět takové mravní nepříčetnosti. Měli by lépe vnímat vlastní rozhořčení, lépe ho studovat a pozorovat hořkost vlastní doby. Hořkost tepající voláním po nápravě a vyrovnání. Michaelův spolužák by viníky nacismu přece popravoval, jak se nechá slyšet. A nebyli snad Němci, než se rozhodli akceptovat koncept vyhlazování, po šílené bídě a plutokracii před Hitlerem rozhořčeni podobně? / Vidím klenout se oblouk symbolické spřízněnosti mezi Hannou a obnoveným Německem, jestliže Hanně přiznáme právo na vzdělání, jímž se může vzkřísit vztah mezi „já“ a „ty“. Negramotná Hanna byla ztělesněnou samotou a takto „samo“ bylo průmyslníky, Židem a degenerovanou šlechtou řízené Německo, které ji nenaučilo číst. Je to citově zpustlý barbar. Když ji na sklonku života Michael neúmyslně přiměje k četbě a zjistí to z poděkování, které mu napsala, je to ohromná satisfakce. Vedle porůznu zdůrazňovaných motivací přece zbídačeným Německem 20. let jistě zmítala i obyčejná slabomyslnost sociálně zanedbávané části národa. Hannu nikdo omlouvat nemusí, protože nežije nikdo z těch, koho podle samozvaných soudců minulosti měla „zavraždit“. Skvěle to vystihla, když opáčila soudu: „Měla jsem snad zůstat u Siemens?“ Jako by to pro mrtvé znamenalo rozdíl. I toho se sama dotkla, když Michaelovi vysvětlovala, že lítost mrtvým život nevrátí. Ve scénách, kterým vůbec vládne vehemence kárat, režie nějak zvládá zprostředkovat pocit, že během vypořádávání se s minulostí, ostatně matematicky pokryteckého, se spravedlnosti dovolává jakýsi zcela jinak a osobněji motivovaný vnitřní neklid, který s tragédií nacistické zkušenosti kterékoli ze stran nemá zhola nic společného. U soudu tu sice volají po spravedlnosti za Židy, ale fakticky jde o příkoří, které si „spravedlivý“ promítne do cizího příběhu, aby mohl na cizí kauze vykonat vyrovnání s vlastními, nám neznámými viníky. Požíváme-li v jakékoli formě obraz Žida trápeného nacismem, můžeme ho nějak prožívat jen z potenciálu vlastního utrpení, jehož vzpomínka je reprezentací cizích problémů zpřítomňována a takto umožňuje soucit. A tento moment možnosti soucítění může sloužit k empatii, ale neméně efektivně maskovat kolaterálně delegovanou pomstychtivost těch, kteří si na cizích kauzách hojí osobní, přímou konfrontací s vlastními viníky neřešitelné křivdy. () (méně) (více)