Twilight sága: Nový měsíc

Boze to je tak blby, ze je mi az skoro trapne, ze se tomu musim vysmivat, misto abych to mlcky presel a zalitoval nad dvema ztracenejma hodinama. Sice si uz moc nepamatuju, jak prvni dil skoncil, ale to vubec nevadi, druhej je vicemene samostatnej. A o co tu jde? O velky hovno. Stewart se pulku filmu mota s upirem a pulku filmu s vlkodlakem, chova se jak magor a ne jak osmnactileta holka, neustale se tvari strasne utrapene, vsechno porad resi a je videt, ze by potrebovala poradne protahnout. No a ostatni, to je taky pecka, opet prisernej drzka Pattinson, tentokrat navic pro jistotu obcas se zjevujici jako duch a tentokrat pribyl do party sice vysvalenej, ale jak hloupej patnactiletej chlapecek vypadajici Lautner. No a 130 minut se resi, kdo koho miluje, kdo se vic trapi a o nic jinyho tu nejde. Ani uz nema cenu resit, proc upiri sviti na slunci a podobny kraviny, to uz jsem cekal, tentokrat ale jeste pribyli vlkodlaci, ktery se taky nechovaj zrovna normalne, ale nebije to tak do oci, jak upiri. Aspon, ze triky nejak vyrazne nerusi. I kdyz ono ty trikovy zabery se daj spocitat na prstech jedny ruky, protoze akce tu je fakt minimum a vetsinou tu jsou jen dokola se opakujici super trapny romanticky blaboly, kdy se pro jistotu kazdej trapnej dialog minimalne trikrat behem filmu zopakuje, aby nahodou divak nezapomnel, ze to je desne osudova romantika. Ale jednu vec precejen musim uznat, skoro bych rek, ze to je zabavnejsi nez prvni dil, respektive, tak blby, ze to skoro ani nenudi, coz ale neni zadna velka pochvala, porad je to super sracka o nicem. (14.02.2010)

Dementní hra na Shakespeara, ve které se dvě nemehla předhání, kdo lépe napodobí Cageův pohled raněné laně, a Kristen Stewart trpí pod nátlakem nesmyslného scénáře (horší dialogy letos neuslyšíte) a vedením rezignujícího Weitze. Verdikt? Nejlepší parodie od Žhavých výstřelů. Škoda, že to nebyl záměr. 1/10 (19.11.2009)

Když se to tak vezme, tak se jedná o velice dobrý artikl určený především naivním a přecitlivělým dívkám, jejichž mentální vyzrálost se nachází někde v počátcích puberty. S takovým přístupem je pochopitelná doslovnost (změny ročních období za oknem doprovázené nápisy s konkrétním měsícem), statičnost hlavních představitelů, kteří nehrají, ale pózují, sterilní hudba a dialogy s oduševnělostí foto-příběhů z Bravo/CosmoGirl. Plynutí času je podřízeno vnímání náctileté dívčiny, které se okamžik zpomalí, když přichází její milý, a z prostoru je vyčleněna, pokud o něj přijde. Popíkové písně na některých místech vyjadřují myšlenky postav a několik scén je nápaditě zvládnuto co do organizace prostoru a orientace v něm, ale... Já nejsem cílovou diváckou skupinou, která by byla schopna naivního fanouškovkého čtení (opravdu mi nestačí věrnost lobotomizující knižní předloze), jež je filmem upřednostňováno na úkor toho poučeného. Nejde o docela uvědomělé a vážně se neberoucí dílo, jak by se mohlo zdát ze scény z kina (akční film s nadávkami jako "zpropadaný" místo "zkurvený" apod.), protože jakékoliv dvojí podvratné čtení, které nabídne kamarádka Belly po východu z bijáku o zombie, je ukázáno jako to nesprávné. Na druhou stranu je to dobře, protože vidět v druhé části téhle ságy příběh o projevení se, ve kterém se hlavní trpitelka (nikoliv aktivní hrdinka) dozvídá, že rozum a chtíč nemohou být v opozici natrvalo a rozhoduje se, za jakou ligu bude kopat, vyzjde z toho NOVÝ MĚSÍC jako ideologicky konzervativní podívaná, která by byla archaická i za dob Shakespearových. Inscenační bezradnost mnoha scén (zjevování se) a nemožnost ztotožnit se či byť jen trochu chápat Bellu, která se chová nelogicky (dlouho nemocný kamarád stojí polonahý v dešti, jí zajímá jeho nový účes a tetování) v pokusu o fantasy bez jasně zadefinovanyćh pravidel, dílo zkázy dokonávají. "Odpad!" přitom dává někdo, kdo jedničku oceňoval jako malý indie film s vzhledem k žánru odvážnou stylistickou stránkou a docela zdařilou snahou ozvlášnit teen romance horrorovými prvky. Nejhorší přitom je, že dvojka není ani tak špatná, aby byla celou dobu zábavná, protože veškerý guilty pleasure potenciál vyčerpala už upoutávka. (25.01.2010)

Nejzajímavější na Twilight: New Moon je obrovksý nepoměr mezi kvalitou filmu a soundtrackem. Zatímco film je po prvních 60 minut až brutálně nezajímavý a nudný, soundtrack patří k těm nejlepším písňovým kompilacím, co jsem kdy slyšel. Ve filmu zazní takoví velikáni jako Thom Yorke (Hearing Damage je asi zlatým hřebem desky) či Muse, zazní i Editors či Killers. Film však nedosahuje ani průměru. Ono asi také není moc co točit. Z děje, který je k vidění, se toho asi moc vyčarovat nedá. Na druhou stranu mi film nepřijde nějak výrazně horší než první díl. (12.01.2010)

Možno je to mojou slabosťou pre predimenzované dvojky (Múmia 2, Transformers 2...), možno tou monumentálnou žumpou, ktorú na film vyliali všetci kritici, ale... mňa to, sakra, bavilo. Ťažko definovať, prečo. Neuchýlim sa k alibistickému "lebo bolo zábavné sledovať, aké je to dementne napísané, zle natočené a smiešne zahrané". To všetko samozrejme platí, ten film je stupídny skrz-naskrz, nemá nič, čo by hoci len vzdialene pripomínalo príbeh, herecké výkony väčšinou pozostávajú z pózovania hore bez (žiaľ, s výnimkou ženských predstaviteliek), má katastrofálne triky a celkovo je ideovo absolútne zvrhlý (nebudem opakovať to o návodoch na samovraždu), ale ja som v ňom napriek tomu našiel čosi, čo ma fascinovalo. Nenudil som sa ani chvíľu a mám chuť pozrieť si ten film znovu. Žeby sa vo mne skrývalo čosi zo 14-ročnej 90-kilovej frustrovanej emo-goth upírofilky? :-D Neviem. Keď na to prídem, tak to zadefinujem, dovtedy 5/10 so zaokrúhlením hore - 2* som dal nudnej dvojke, a tento priamy ťah na cieľové publikum ma bavil viac. (28.11.2009)