Válečný kůň

Těžko říct, proč se Spielberg rozhodl natočit tak patetický film. Protože patos a cukrkandl jistě nejsou omylem, ale cílem. A přes všechny úžasné scény to u pátrání po smyslu toho všeho zůstává. Nejsem tak znechucen, jak jsem očekával, obzvlášť proto, jak rychle film uteče. Ale jinak není co víc říct. (15.01.2012)

No nemuzu rict, ze bych od Spielberga cekal neco jinyho. Filmarsky a vizualne bezchybny, jinak hromada kecu a kycovitejch scen. Film ma silne prestrelenejch 150 minut, pricemz prvni hodinu se vlastne nic nedeje a je to takovej misty lehce usmevnej rodinnej film o jedny farme. Co se tyce valecny casti, nemuzu si pomoct, ale prislo mi, jako by se Spielberg bal pritvrdit a navic kamera pro jistotu jeste uhejba pred nejakejma drastictejsima scenama. Dalsi problem je, ze to tak nak nepusobi moc napinave, kun se kazdou chvily dostane do opatrovani k nekomu jinymu, samozrejme vzdycky strasne prekvapive k nejvetsimu dobrakovi siroko daleko a kdyz se to takle opakuje furt dokola, zacne to bejt drobna zivacka. Ale abych jen nekritizoval, jak uz jsem rikal, natoceny to je kvalitne, navic sem tam se najde hodne atmosfericka scena typu konuv utek prez zemi nikoho, ale plati tu, to co u vetsiny Stevenovo filmu, kvalitni, ale nezaujalo me to. (22.02.2012)

Štefanovi na stará kolena už dočista jeblo a začíná pateticky řehtat do masitých obličejů osamělým padesátkám. Nádhera! Takový zoofilní kýbl kýčovitého hnisu, popisující ukrutnou a málem nenaplněnou!!! lásku mezi chlapcem a koněm, koněm a koněm, důchodcem a dvěma koňmi, dvěma jinými chlapci a koněm a znovu chlapcem a koněm na zteřelém, celulitickém, chlupatém a uhrovitém pozadí První světové války, by snad nevyblila ani Rosamunde Pilcherová. Což o to, oř je to ztepilý, že by mu i necitlivý divák okamžitě zatoužil vykydat podestýlku, nicméně obloha je příliš modrá, západy slunce moc do oranžova, oči hlavních hrdinů neuvěřitelně blankytné a rozkvetlé louky rurálního Irska mají tolik chlorofylu, že má jeden problém ovládat dávicí reflex, po těle mu naskakuje kopřivka a cloumá jím děsná chuť na koňský salám. A k tomu všemu je ten koní Einstein taková mozkovna, že by se i Lassie či Goro, bílý pes raději hanbou otáčeli načesnekovaní na cigánském rožni. Jen jsem čekal, kdy začne koník aportovat, dávat pac, tedy vlastně kopýtko, a šukat páníčkovi nohu! Takže, Štefane, myslím že už sis pár ohmataných prezidentů za tu dobu nažidil a těch sedm set padesát tisíc dolarů hrubého měsíčně by na nějakou tu nuznou penzi v chatrči v Karibiku mohlo téměř stačit, tak co kdybys už pomalu šel do důchodu? Nebo aspoň do prdele!! (13.01.2012)

Spielberg proslul především jako režisér velkých výpravných podívaných, jejichž technické zvládnutí je dokonalé a přesvědčivé. Současně však také jako tvůrce, který poměrně často nezvládá sentiment svých příběhů a čas od časů přímo spadává do kvalit, jejichž problematičnost čouhá z díla jako sláma z bot našich předků. VÁLEČNÝ KŮŇ je ve Spielbergově filmografii kdesi uprostřed. Stěží uvěřitelný příběh se místy pohybuje za hranicí věrohodnosti (jak dlouho mohl vydržet ve válečných podmínkách kůň od dělostřelců či závěrečná až kýčovitě působící scéna se zapadajícím sluncem a plesající rodinou), současně však neztrácí svou supraindividualistickou integritu. Zatímco BÍLÝ TESÁK je výtvorem Londonovy fantazie, medvěd, talisman statečných polských vojáků, dobývajících Monte Cassino, který dopravoval nahoru přes nejnebezpečnější úseky výbušniny i munici, je nezpochybnitelným historickým faktem. Bohatá doprovodná galerie lidských hrdinů poněkud vyvažuje až příliš se vlekoucí první polovinu filmu. A sentiment, doprovázený skutečným citem, nás nutí nezapomínat na tento ne zcela tuctový film z pomezí lehkého a "těžkého" žánru kinematografie hraného filmu. (23.02.2012)

Za neuvěřitelně silnou scénu v zákopech, kdy vyčůraný koník spojí dohromady cesty osudu dvou mužů na opačných stranách fronty, přihazuju hvězdičku. A vůbec - ono je opravdu mistrovství natočit dvouhodinový slepenec několika příběhů, jimž dominuje stejný hlavní hrdina, tak, aby diváka ani na minutu nenudil. Kýč až na půdu, ale přesto smekám, pane S. (14.06.2012)