Bojovník

OK, sem tam deja vu a někde ten film skáče kde měl jít víc do hloubky, ale kdo jde pro přímočarý chlapácký Rocky-doják, nebudete zklamaní. Sympaťák Gyllenhaal zase ukazuje, jak elitním je hercem a ta opravdová boxerská příprava, kterou prošel, i odpovídá výsledku - SOUTHPAW táhne velkým dílem právě on, nasvaleně, krví, potem a silou, velmi fyzicky. Tohle není nic nového pod sluncem, ale poctivá srdcařina, inspirativní a mně se líbilo. (22.07.2015)

Trochu vypsychlejší verze Rockyho a zaživnejsi než Warrior. Avšak na Rockyho nic nemá. Bylo to hustý, chvíli jsem přemýšlel nad plným počtem, páč občas ten feeling a vžití bylo dost psycho, ale nakonec zůstanu u těch čtyř, jelikož bych si to asi znova nepustil. Dostal mě Whitaker a jeho vtipkování o oku. (16.04.2017)

Enšpigl má naprostou pravdu, Bojovník je úplně zbytečný film. Průměrný scénář i herecké výkony a hlavně děj a konec, který je předvídatelný již po přečtení obsahu. Vůbec mě to nezasáhlo, až na tu poslední ránu, ta celkem sedla, jinak spíše lehčí zklamání, které nezachránil ani snaživý Jake a poměrně slušný soundtrack. (10.09.2015)

Nalákal mě Gyllenhaal, ale obával jsem se režiséra. Antoine Fuqua točí dobré filmy po technické stránce. Takže akce se většinou vysloveně podaří. Horší je to ale s emocemi, dialogy a celkově se všemi ostatními scénami, kde akce není. Takže s většinou filmu. To Antoine vysloveně nezvládá a v Bojovníkovi jsem myslel, že to nedokoukám a padnu za vlast. Tak brutálně nudnej a zbytečnej film jsem dlouho neviděl. Boxérských dramat jsme tu měli už požehnaně a snad každý bylo lepší, než právě Bojovník. (15.09.2015)

Aneb když jsou herec a režisér každý na zcela jiné kvalitativní vlně. Zatímco Gyllenhaal "oscarově" hraje jak o život, tak Fuqua rutině točí prostě jen další spotřební verzi tisíckrát viděného boxerského echt béčkového melodramatu, ve kterém jsou snad veškerá žánrová klišé; akorát mnohdy v nefunkčním provedení. Také to má zvláštní tendenci uvadat, jelikož to začne tou zdaleka nejlepší scénou a pak už to jde od desíti k pěti; speciálně pak po pádu na dno, kdy se ke slovu dostává prozření těch pravých hodnot a návrat na výsluní. Je svým způsobem smutné, když úvodní zápas má drajv, energii i náboj a finální kde nic, tu nic. Drží to pohromadě jen díky Gyllenhaalovi, ale jak jsem již zmínil, tak tady jeho vynikající "rozervaný" výkon působí téměř až nepatřičně. (22.07.2015)