Sibiřská škola

Studené a syrové tak, jak jsem i očekávala od tohoto filmu, ale zpracování na mě působilo úděsně. Poměrně jednoduchá dějová linka byla tak překombinovaná, že jsem se často zmítala v čase a to byla velká škoda na úkor celého příběhu o jedné zajímavé dvojce kamarádů Gagarina a Kolymy. Urcké tradice, tetování, jejich zvláštní zvyky a morálka musí být určitě fascinujícím čtením, obzvlášť psaná člověkem, který to všechno v poměrně nedávné době skutečně prožil, ovšem filmová podoba mě zklamala. Myslím, že v tomhle případě by nebylo na škodu předem si o tom tématu něco přečíst. Mně by osobně docela zajímalo, jestli ta trochu oživující složka s bláznivkou Xenjou byla taky skutečná? (18.05.2014)

Zdařilý návod na to, jak v nuzných podmínkách "nespravedlivé" socialistické represe úspěšně odchovat mládě vraha. Příběh animální, vytapetované lidské spodiny s podivuhodnými "pravoslavně - mravními" kodexy, z něhož jednoho až zamrazí, když si uvědomí, že s takovým svinstvem obýváme jednu zeměplacku. Po zhlédnutí prudce zvažuji, že si nechám na hrudní košíček vykérovat chrám Vasila Blaženého a na zbytek těla sívíčko, ať mám jednodušší pohovory, kdybych se někdy rozhodl pracovat v Rusku. A navíc je to velmi slušivé. Akorát si nevím rady se symbolikou svých činů. Jednou jsem totiž jako bezskrupulózní svině na dálnici přejel ježka a stejným způsobem mám na svědomí ještě nějaké dva zajíce a jednu kočku. Všichni ale byli součástí represivních státních složek, jinak zvířátka samozřejmě miluju! Asi tedy zvolím vykuchané štěňátko se čtyřmi zářezy na pravou půlku. Jediné, co mi na tom vadilo, byl v anglicky mluveném filmu ten debilní Malkovičův ruský přízvuk. Kvůli němu sem tam působil spíš jako Vůl v záhoně. (24.01.2014)

Člověk se pořád učí. I Kolyma. V současnosti zhodnocuje (ale naštěstí nehodnotí) svou minulost. A protože jde o počin dostatečně drsný a dostatečně cool, bude se líbit skoro všem... Leč netřeba zapšklosti, ani přemoudřelosti: Třetí hvězda je pro Malkoviche; vyčůrat, pomodlit a furt ve střehu... (2,5*) (02.02.2014)

Adaptace autobiografické knihy Nicolaie Lilina Sibiřská výchova. Příběhy ze života komunity sibiřských zločinců nuceně vysídlených ze své vlasti do oblasti Podněstří. Hlavní hrdina Kolyma je během dospívání v podněsterském městě Bender zasvěcován do života a pravidel této komunity. Nejzajímavější jsou určitě složitá kultura tetování a mravní kodex, který v sobě spojuje zločin s nejvyšší mírou poctivosti a křesťanské lásky k bližnímu. Rámec příběhu se odehrává v Čečensku, kde Lilin bojoval jako příslušník zvláštních jednotek sabotérů, což podrobněji popisuje ve své další knize Volný pád. Jako doplněk knihy se mi Sibiřská výchova líbila, jako samostatný film už ovšem obstojí hůř. stuntmanMIKE: než k něčemu napíšeš scestný komentář, tak doporučuju trochu se obeznámit s kontextem. (27.12.2013)

Silný a podmanivý pohled do duše a života komunity urků - profesionálních kriminálníků. Urkové se vyčlenili v systému gulagů, kde se bezskrupulózní zločinci odsouzení za násilné trestné činy rychle etablovali v novém prostředí a za spolupráce autorit si podřídili na brutalitu nenavyklé politické vězně. Délka trestu a sám režim v táborech, snažící se zlomit vůli k odporu, dal vniknout odolné komunitě s rigidními pravidly a s velmi svérázným pohledem na svět. Po návratu na svobodu svůj způsob života neopustili, naopak ho dále rozvinuli. Urkové nebrali vězení jako riziko práce, ale doslova jako svůj druhý život. Slušelo se aby si urka vězením prošel, protože jinak by se ochudil o polovinu z toho co svět nabízí a nestal by se pravým mužem. Tak pevně provázaná a k systému trestů naprosto netečná komunita vzdorovala sovětské moci tím víc, čím větší tlak na ni byl. Stalin se s problémem vypořádal jednoduše, přesunul urky do okrajových částí své nekonečné říše a ponechal je osudu. A tam, v dnešním Podněsteří, začal příběh Kolymy a jeho přítele Gagarina. (13.05.2014)