Avengers: Endgame

Je to tady, úplný konec tří fází, 21 filmů a 11 let. Jistě, dovětek ještě přijde v červenci se Spideym, čímž Soňáci trošku nahlodali jinak prvotřídně utajovanou kampaň čtvrtých Avengers a ano, symbolických 10 let uplynulo už loni, nicméně tohle je skutečný závěr, který bez spoilerů lze jen těžko nastínit, ale přece jen se o to pokusím. Jak asi všichni tuší, trojka a čtyřka se točila kvůli ušetření i tak atronomických nákladů současně a aby se to dalo nějak čitelně oddělit, tak nyní sledujeme osudy hlavní šestky z prvních Avengers, jež ne vždycky minule dostali patřičný prostor a zde si jich užijeme dosyta. A tak trošku na úkor nováčků, kteří dostali více minut loni a ještě toho hodně pravděpodobně předvedou v následující pětiletce. Potud asi k postavám a ději, jež naskýtá nezměrná překvapení, ovšem jelikož se jedná pravděpodobně o největší film, který byl kdy natočen (ve smyslu počtu herců, triků apod), různé fanouškovské teorie a fantasmagorie se po internetu šířily jako lavina a dost se toho podařilo uhádnout. Což samozřejmě nemění nic na faktu, že nejen nepolíbený divák (jež i viděl všechny filmy alespoň jednou) bude neustále překvapován a nucen tahat z paty veškeré souvislosti, jež za tu drahnou dobu v MCU nakulminovaly. Nicméně k tomu hlavnímu, co mě překvapilo nejvíce. Jak jsem už zmínil, Avengers : Endgame naprosto mega projekt, který asi vcucnul hodně nervů při jeho ukočírování a Marvel (resp Disney, který to praktikuje i u Star Wars), vědom si své neotřesitelné pozice, vůbec nemusel tlačit na pilu, cokoliv nového ukazovat a prozrazovat souvislosti, ty lidi stejně přijdou. Stačily pouhé dva trailery (jež z 90% doopravdy berou záběry z prvních 15 minut filmu!) a pár retrospektiv. A překvapilo mě tedy konkrétně to, že tak 90-120min ze 180ti (!!) je vlastně úplná antireklama na blockbustery jako takové. Ne, že by dlouhé sekvence postrádaly triky, to vůbec ne (vždyť některé postavy jsou komplet CGI), ale houfně se vyplňují dějové mezery, každý se potkává a baví s každým, jež zná ze svého filmu (filmů), tempo je naprosto vražedné a děti zpravidla neudrží pozornost, moc akce tam totiž zprvu není. Tady se zkrátka sází na to, že existuje obrovská masa fanoušků, jež si s těmi postavami už něco prožila a mají je rádi, ví, že některé z nich vidí v téhle podobě naposled a člověk si užívá každou jednotlivou repliku přísně utajovaného scénáře. Navíc nám je odměnou naprosto monumentální a dlouho slibovaná bitva, u níž se plní dětské sny a v hlavě zůstane ještě pekelně dlouho. Bylo to krásné období a děkujeme za to, vše jednou končí a to včetně camea Stana Lee a potitulkovek. (25.04.2019)

Jo, to jsou paradoxy, na poslední Avengers jsem se dost těšil, v průběhu sledování zbylých filmů jsem se totiž stal docela fanouškem Marvelu a není to úplně jen moje zásluha - díky, Petře. ;-) Mám v podstatě jen jednu výtku - je škoda, že tenhle příběh cca třetinu filmu využívá ostatní příběhy Marvelu, aby zasadil poslední (citovou) ránu nám divákům a (krvavou) ránu hlavnímu záporákovi. Ke cti budiž tvůrcům přičteno, že staré příběhy se tím velmi oživují, přetvářejí a naši hrdinové taktéž stihnou věci, které by se jim jinak nepodařily. Jinak musím opravdu ocenit promyšlenost celkového univerza, ne všechno velké produkční společnosti (fuck Disney!) znásilní kvůli prachům. Tenhle blockbuster šlape jak žádnej, od od M:I V jsem si takhle dokonale nelebedil u obrázků, akce, hudbě i dojáku a vyloženě si užíval každý záběr filmu. A ocenil jsem také určitou realističnost, horší osud některých postav. Ale to, jak moc se mi líbí Návrat do budoucnosti, se vám, přátelé, nahlodat nepodařilo! :-) 90%. (10.10.2019)

AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik. (25.04.2019)

Realizační možnosti hollywoodského blockbusteru na maximu, o tom není sporu. Řemeslně vycepovaná jízda, která nemá čas váhat, ani škobrtat. Ale emočně mě to minulo víc, než jsem si byl v první moment ochoten připustit. Očekávání Thanosova nekompromisního bodycountu mizí lusknutím prstu a tam, kde se jiným kutálely slzy, už jsem jenom nervózně poposedával. V té velkolepé ždímačce emocí jsem si tak užil vlastně jednu hodně nečekanou, a to když si dva dospělí chlapi po cestě k autu jen tak pokecají. Zbytek mě minul. O Kevinu Feigem se jednou bude vyučovat, všechna čest. (06.05.2019)

Produkt zabalen, odeslán a doručen. Uznávám, že to asi nešlo zakončit lépe a možná ani jinak, ale jako dramatické dílo na mě poslední Avengers příliš nefungovali. Produkční kvality jsou samozřejmě na absolutním vrcholu a vzhledem k pročištění bitevního pole Thanosovým lusknutím mají přeživší dostatek prostoru, aby (možná naposled) zavtipkovali a pomrkli na fanoušky, kteří s nimi trávili poslední dekádu. Fan servis je tudíž zcela naplněn a víc asi není potřeba chtít. Ovšem zatímco Infinity War fascinovalo schopností seskládat desítky postav do funkčního příběhu, Endgame jede hlavně na nostalgický pohon a na logiku dokonce zcela přiznaně kašle. Takže tu máme vcelku konzervativní závěr, ze kterého nadšením nehýkám, ale zcela ho uznávám. (25.04.2019)