Režie:
Gore VerbinskiKamera:
Bojan BazelliHudba:
Hans ZimmerHrají:
Naomi Watts, Martin Henderson, Brian Cox, David Dorfman, Jane Alexander, Lindsay Frost, Amber Tamblyn, Rachael Bella, Daveigh Chase, Shannon Cochran (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Zní to jako další z neuvěřitelných příběhů. Existuje videopáska plná obrazů jako vystřižených z těch nejtíživějších snů. Tam, kde byla přehrána, zazní záhy telefon s varováním, že ten, kdo ji zhlédl, zemře přesně za sedm dnů. Rachel Kellerová (Naomi Wattsová), reportérka renomovaného deníku, přirozeně odmítá uvěřit takové fantaskní informaci, jenomže když dojde k záhadné a nevysvětlitelné smrti čtyř teenagerů, rozhodne se přijít celé věci na kloub, protože jednou z "obětí" byla její neteř. Není to vůbec jednoduché, ale nakonec i ona pásku získá, i ona si ji promítne, se svým malým synkem, a telefon skutečně vzápětí zazvoní. Zbývá jen sedm dní a nocí, aby s přítelem Noahem (Martin Henderson) nalezla způsob, jak zachránit sebe i svého jediného syna. Netuší jak dlouhou, smrtí a zoufalstvím zahalenou cestu, se s Noahem budou muset vydat. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (1 061)
Soundtrack Hans Zimmer: 1. The Well ,2. Before You Die You See The Ring ,3. This Is Going To Hurt ,4. Burning Tree ,5. Not Your Mommy ,6. Shelter Mountain ,7. The Ferry ,8. I'll Follow Your Voice ,9. She Never Sleeps ,10. Let The Dead Get In ,11. Seven Days ,12. Television, ()
Uprostřed filmu se jeden z klíčových hrdinů Rachel ptá: CO SI MYSLÍTE, ŽE VÍTE? Nevěděl jsem nic. Po všech komentářích i osobních zážitcích jiných lidí, kteří snímek viděli přede mnou, jsem vlastně čekal cokoli, JEN TOHLE NE. Čekal jsem, že se budu často klepat, jenomže to byl ÚPLNĚ JINÝ druh strachu, strach, jaký jsem vlastně u žádného filmu nezažil. Je to horší i z toho důvodu, že se to špatně popisuje. No a dál? Výtvarná stránka, hudba na jedničku. Nicméně se nevyhnu určitému srovnání a napíšu, že lekačky nebyly zas až tak hrozné a ty nejlepší zatím zůstávají v Signs. U tohoto filmu jsem si ale snad poprvé přál přijít všemu na kloub a zároveň to, aby to bylo co nejrychleji. O snímku budete dlouho přemýšlet. Neobsahuje žádné závažné myšlenky, o to víc je podmanivější. ()
Kruh je ten nejzvláštnější horor jaký jsem kdy viděl, nemůže za to samotný film, ale spíše jeho předzvěst, která se šířila mnohem rychleji než on. Před tím než jsem jej sám zhlédl, nebyl pro mě děj žádným tajemstvím. Vlastně mohu konstatovat, že jsem jej znal skoro nazpaměť. Věděl jsem jaký záběr bude následovat a dokonce jsem i čekal jak tak asi může vypadat. Kruh totiž žil v mých představách, kde byl mnohem strašidelnější než na filmovém plátně, to ovšem neznamená, že není hrůzný. Kruh je slavnějším remakem skvělého japonského filmu Ring, který byl natočen podle temné knihy, která u nás byla uvedena pod názvem Kruh. Z toho že se jedná o remake japonské klasiky je pro nás nejdůležitější to, co můžeme od snímku samotného čekat. Narozdíl od běžné americké produkce se jedná o film, ve kterém pečlivě budovaná atmosféra vítězí nad lekacími scénami. Hlavní zdroj strachu je totiž až do konce schován a tvůrci nám jej pomalu představují v malých náznacích, jejichž nejdůležitější funkcí je hlavně to, aby nebylo uvolňováno napětí, ale naopak gradovalo a děj se díky tomu posunul o kousek dál. Režisér Verbinski nám ukazuje, že horor pro něj rozhodně není cizím žánrem, i když je pravda, že u většiny záběrů se inspiroval hlavně původním snímkem. U takového žánru jako je horor je důležitý i kvalitní scénář, o ten se v případě Kruhu postaral Ehren Kruger, jeho nejdůležitějším posláním bylo předělat scénář Ringu do podoby, která by byla lehce stravitelná pro většinové americké publikum. To znamená osekat z původního scénáře všechny složitosti a hlavně veškeré souvislosti s asijským kontinentem. A povedlo se. Kruh je neuvěřitelně děsivý, hlavně pro diváky se slabší vůlí a diváky, kteří na horory nejsou zvyklí. Jeho nejsilnější stránkou je režie, tentokrát jsem se na vlastní oči a uši přesvědčil, že Verbinskému se podařilo natočit film, který perfektně funguje i bez zvuku. Kvůli špatným kodekům jsem totiž Kruh se zvukem přehrát opravdu nedokázal a byl jsem tak odkázán na jeho ''němou'' verzi. To však nijak nepotápělo jeho skvělou atmosféru, měl jsem strach, ale zároveň jsem byl i dost napjatý. Přes velké překážky, které mi nachystal zejména můj neustále se vypínající počítač, se mi podařilo tento klenot mezi horory dokoukat až do konce a musím se přiznat, že jsem měl strach a to dokonce celý týden po skončení filmu... Tu hroznou bytost, která napáchala všechno to zlo, jsem totiž každou noc vídal vedle svého televizoru... Proč tedy nakonec dávám ''jen'' čtyři hvězdičky? Herecké obsazení za to rozhodně nemůže, tomu až na pár maličkých výjimek opravdu nemám co vytknout – není sice nijak výrazné, ale neselhává -, horší je to ovšem se scénářem, který je v některých úsecích značně děravý a hlavně na konci - spolu s režií - zcela selhává. Po tom jakou atmosféru se tvůrcům podařilo během celého filmu navodit si mohli dovolit mnohem temnější a hrůznější finále, než mírně strašidelnou podívanou, při které se docela možná i pousmějete. Ano, film nenabízí příliš momentů, u kterých byste se mohli usmát, snad jen tu v kanceláři, kdy hlavní hrdinka konstatuje, že nemá padáka a závěr, který by mohl zničit děsivost snímku... Ale jak říkám, poprvé jsem se bál... () (méně) (více)
Vcelku zaujímavý horror, ktorý je postavený najmä na atmosfére filmu. Na začiatku to však trošku pokrivkávalo. No kto by si dnes myslel, že film , začínajúci sa záberom na dve tínedžerky odeté zmyselne do školských kombinéz a ležiace na posteli, bude pokračovať v úpne inom duchu , ako "prci, prci..." a podobné teeny movies ... Chvalabohu ()
Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. ()
Galerie (71)
Photo © 2002 Dreamworks Pictures
Zajímavosti (56)
- Mezi lékařskými záznamy Samary (Daveigh Chase) je také papír obsahující jméno Anna a orientální písmo. To je kombinací čínských a japonských písmen a volně přeloženo znamená „očisťující prostředník“. (HellFire)
- Scénář upravoval i Scott Frank. (HellFire)
- Celosvětová premiéra proběhla 2. října 2002 na filmovém festivalu Hollywood v Los Angeles. (Varan)
Reklama