Kruh

No, je tu pár děsivých záběrů. Takových těch hrůziček, co pak čekáte pod postelí nebo za skříní, když si jdete po zhlédnutí filmu lehnout. Ovšem ten film sám o sobě mě nijak neoslovil, neděsil ani nerozesmál (jako třeba o několik stupňů béčkovější Hlas smrti). Chyběl mi příběh, napětí, nevěděla jsem, čeho se mám bát. Ale po vizuální stránce se mi to docela líbilo. (03.02.2006)

Zase jsem v průměru o jednu hvězdičku níž než zbytek. Možná je to tím, že jsem o "Kruhu" měl poměrně dost informací předem a nešel do něj "natvrdo"...Nejvíc mě zaujala výtvarná stránka filmu, která se mnohem víc než samotný scénář zasluhuje o to, že se "Kruh" může pochlubit solidní atmosférou. Ale pouze solidní, žádné nervydrásající napětí jsem nezaznamenal. Naomi Watts je zajímavá žena a herečka, ale "Kruh" je pro mě pouze další důkaz, že její výkon v "Mulholland Drive" byl něco výjimečného...Z "Kruhu" si skoro nic neodnesu - snad jen dvě věci - vzpomínku na opravdu strašnou (i když skvěle natočenou) scénu s koněm na trajektu, a pak samotné "vyřešení" problému s videokazetou. Problém je, že tomuto pravděpodobně "temnému vrcholu" filmu jsem se musel smát... (03.02.2006)

No, řekněme že Kruh je natočen velmi efektně. Tak efektně, že z toho spousta lidí měla špatné spaní a vyjekávala, kdykoliv zapnula televizi a v ní byl jenom šum. Říkejme si tomu přehnané očekávání, ale k mrazivé a děsivé dokonalosti Oka tady chybí asi tolik co Gábině Partyšové k sympatickému projevu. Nevím nakolik je tento nedostatek dán iniciativou emerických filmařů, japonský originál jsem neviděl a asi se to ani hned tak nezmění, ale s logikou je na tom Verbinského filmek celkem na štíru. Pro příklad třeba strom na stěně Samařina pokojíku...kdypak ho asi vypálila, holčina jedna šikovná? No nebudu na Kruh kydat jenom špínu, rozhodně se na něj dobře dívá a méně otrlá část divácké obce (jako třeba moje milá milá) je z něj dokonce vyděšená, takže svůj úkol plní v pohodě a profesionálně, v rámci jistých možností. Ale k budování kultu kolem tohohle filmu by nikdy dojít nemělo, nemá na to. (28.03.2006)

Naprosto skvělá podívaná, úplně nejlepší byl konec. Ze začátku to vypadalo jako happy end, až sem si říkala : "Zatraceně, to přece nejde, takhle podobný filmy nekončej !" A už sem se chystala tenhle film odsoudit. A pak přišla pointa, která mě úplně dostala. Taky musim pochválit střih - ty vteřinový mrknutí na diváka ještě posílily už tak hustou atmosféru. (21.03.2004)

Bolo to 20 rokov dozadu, keď som sa ako tretiak na ZŠ prvýkrát dopočul o existencii tohto diela. Toho spektra príležitostí odkazovania na popkultúru nebolo tak veľa, minimálne z môjho uhla pohľadu & veku a lokálnych možností toho času. Väčšina referencovala maximálne hudbu, videohry boli na minime (z logických dôvodov, aj keď paradoxne zároveň silnou súčasťou) a filmy boli taktiež dosť pozadu, nakoľko si mohol schrúmať akurát to, čo išlo v TV (tiež pár rokov po a s DVD zbierkami tu bol tak jeden, dvaja spolužiaci), lebo pretože 7-8-9 ročné batoľa asi nepôjde do kina na Nezvratný osud, všakže? Tých filmov, na ktoré veľmi presne spomínam, že oplývali pomerne veľkou silou hovoreného slova, boli okrem Nezvratného osudu najmä séria Scary Movie, Saw, Väzeň z Azkabanu, Requiem či 3:15 zomrieš. A, samozrejme, nočná mora všetkých školopovinných detí v ranných nultých rokoch – Kruh. Ten si spomedzi nich vydobyl priam až legendárny, kultový status. Každý o počine neustále rozprával ako o najhoršej, najstrašidelnejšej veci, ktorá sa dá vidieť. A teraz, aj retrospektívne a aj po pozretí, usudzujem, že Kruh z nich vtedy reálne nikto asi nevidel :D, čo takým veľkým prekvapením zrejme nebude. Sila tohto "varovania" vo mne ale pretrvávala roky a odhodlať sa naň bolo úspešné až teraz, čo koniec-koncov ľutujem. Filmársky vskutku pôsobivé a precízne, s dokonalou kamerou, adekvátne ráznym zvukom a hudobným podfarbením, prekrásnou Naomi Watts, absolútne nádherným dych-berúcim vizuálnym štýlom vďaka tmavo-modro-zelenému filtru (bez gradingu v postpro), bravúrne zvolenými lokáciami (z farmy Morganových som hotový doteraz), skvostnou gradáciou (i keď finále trochu slabšie), nespoliehaním sa na ľakačky (ale budovaním napätia skôr skrz desivú obraznosť) a nesmierne vťahujúcim príbehom (nespomínam, kedy naposledy ma niečo tak skalopevne uchopilo do sedačky s túžbou vedieť a odkrývať viac a viac). Dal som práve rovno maratón so zvyšnými štyrmi filmami (plus kraťas) a pociťujem ľútosť, že som čaro Kruhu na vlastnej koži spoznal až o vyše dve dekády neskôr a nie práve v období, kedy mu najviac pasuje – early 2000s. Trestuhodné premrhanie... (x) (x / x) (x) (x) (25.04.2024)