Kruh

jsou věci, které můžete prožít pouze ve filmu. a to je dobře. moc dobře. nebo vlastníte strašidelnou fotografii? máte u domu strašidelný strom? nevím co je strašidelnější, jestli děj, nebo příběh uvnitř. ale zato vím, jak dlouho můžu přežít, když uvidím KRUH. jsou věci, které doufám zažiju pouze ve filmu. a to je dobře. moc dobře. ale proč zase ten telefon... (01.10.2005)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)

Originál má výrazné tendence unudit mě k smrti. Remake je vyšlechtěnější po všech stránkách, stále však nejde o žádné veledílo. Až na jednu věc! Tou je obsah oné slavné videokazety. Jde o malý klenot : krátký, surrealistický a pořádně děsivý film ve filmu. Už jen kvůli němu (a možná právě kvůli němu) stojí The Ring za zhlédnutí. O japonské předloze bych se to samé tvrdit neodvážil. Jsem si však dobře vědom faktu, že spousta fanoušků je poněkud jiného názoru. Význam originálního Ringu spočívá zejména v tom, že víceméně odstartoval celé to vítězné tažení asijských horrorů a příbuzných bizarností, jež bylo pro žánr jistě nemalým přínosem. Naproti tomu na Verbinského Kruhu bude už navždy lpět hořká pachuť vědomí, že jeho úspěch (společně s následným úspěchem Snyderova Dawn of the Dead) způsobil ničivou vlnu horrorových remaků, jež pod záplavou zbytečného svinstva pohřbila všechny naděje fanoušků, čekajících (po peckách jako Ti druzí, Session 9 nebo Dead End) něco jako druhá 80. léta. (01.09.2007)

Kruh je lahůdková záležistost. Útočí na Vaše smysly, na Vaši psychiku. Máte sedm dní, než si pro Vás přijde roztomilá holčička. Osobně bych film zakončila v části kdy odpovídají na otázku: " Jak dlouho se dá přežit ve studni?" To by ale ubralo na mysterióznosti. Jinak si myslím, že se kruh řadí mezi 10 nejlepších hororů za poslední dobu. (02.04.2009)

Začnu pěkně "od Adama". Na samotném začátku filmu jsem se na moment "lekl" - KRUH začíná až neskutečně a nebezpečně tradičně. Ale již za onen moment (tj. za pár sekund) jsem začal cítit, že toto nebude jeden z té obrovské hromady (tradičních, "obyčejných") filmů. Postupem času jsem začal čím dál, tím více nabývat přesvědčení, že i onen "tradiční" úvod má své opodstatnění a že se nejedná o Verbinského neschopnost natočit nic lepšího, ale o velmi zdařilý záměr (mimochodem i onen úvod je velmi kvalitně a napínavě natočen). Verbinski si ve svém opusu KRUH perfektně pohrává s rozličnými filmovými klišé a v konečném důsledku i s divákem. Ono "pohrávání si" však není nijak nepříjemné právě naopak. Verbinski decentně rozhodí řadu "návnad" (na které se snad každý chytne), aby na konci divák s příjemným překvapením zjistil, že "všechno je jinak" Klišé povýšení na umění? Ano, možná tak nějak bych to nazval. To, co jsem si tolik považoval u Davida Lynche, jsem si tentokrát neskutečně výborně užil i v případě snímku KRUH. Shrnuto a podtrženo: Po obsahové i formální stránce bravurně natočený film. Očekávejte perfektní mysteriózní thriller s několika hororovými prvky a momenty. Očekávejte film, od kterého nebudete schopni odtrhnout oči. (24.09.2003)