Mafiáni

Mafiánský život je to, co by si chtěl každý užívat až do chvíle, než se promění v odečitatelnou účetní položku. Pak by s ním svůj nudný život již měnil málokdo. Nicméně mne mafiánské pozlátko nikdy moc nelákalo a ani na příběhu ústředního gangsterského tria jsem nic tak úžasného nespatřil. Ono je taky těžké být napnutý, když jsem nikomu z "hrdinů" nic dobrého nepřál a kdyby je přejel parní válec, tak bych titulky přivítal klidně o půl hodinu dřív. To nevypovídá nic o mém náhledu na Scorseseho filmařské umění, ale pouze o touze tvůrců dělat z odpadu společnosti její výkvět a mé výhrady k jejich počínání. (03.12.2015)

Mafiáni sa s rodinnou ságou klanu Corleonových porovnávať nedajú, to je holý fakt!!! Scorsesovi sa síce podarilo pár vážnych scén, pri ktorých sa mierne zvýšil srdečný tep, no celkový dojem z filmu je viac menej priemerný. Pre mňa bol prvý part filmu málo dynamický a vlastne absolutne nezáživný, na druhú polovičku sa už ako tak dalo pozerať. Keď už niekto videl Krsného otca, porovnáva, aj keby nechcel a v mojich očiach táto drsná krviprelievačka veľmi zaostáva, hlavne kvôli prvej časti filmu. (25.08.2006)

Kdo mě jen trošku zná, ví, že mám pro tenhle námět obrovskou slabost. Takovou slabost, že si podobné filmy vychutnávám po troškách. Nechci je všechny zhlédnout za pár týdnů a proč ? Protože prvnímu zhlédnutí se žádné jiné nevyrovná. Schovávám si je pro chvíle, jako byla tato. Chvíle, kdy si můžu i sebedelší film vychutnat bez jakéhokoli vyrušování a vše v klidu vstřebávat, ba co víc... Když s úsměvem doposlechnu poslední píseň běžící při závěrečných titulcích a uvědomím si, že několik takových zážitků mě ještě čeká - záměrně říkám několik, protože takové filmy se dneska už netočí a točit nebudou. Tehdejší doba, móda, zvyky, chování a vůbec způsob točení filmů je unikátní a to je to, co na nich miluju... K samotnému filmu snad řeknu jen tohle - obsazení jsem před projekcí neprozkoumával, a proto pro mě byla stará dobrá banda ze Sopránů opravdovou třešničkou na dortu. Už teď se nemůžu dočkat dalšího (bezpochyby) klenotu na pořadníku. Goodfellas, filmový orgasmus za 100%. (21.10.2010)

Dle mého soudu prostřední díl skládačky, který pokrývá období mezi Zuřícím býkem a Casinem. Zatímco Casino se odehrává v 80. letech. Mafiáni si berou na mušku 60. a 70. léta. Je zajímavé sledovat jak se postupem času uklidňují De Nirovy postavy (Zuřící býk = neurotik, Mafiáni = docela obyčejný zlodějíček, Casino = člověk, který rozhodně netráví čas tím že někomu dělá fašírku z obličeje) a naopak vzrůstá agresivita Joe Pesciho, který se nedožije konce tady, ani v Casinu. Mafiáni jsou dle mého soudu nejlepším Martinovým filmem a asi již navždy zůstanou nepřekonaní. Funny scéna je stejně vynikající jako když si u baru Billy Batts dělá srandu ze všemi oblíbeného Tommyho. Samozřejmě za tenhle svůj omyl musí zaplatit. 100% (12.10.2012)

Jeden z nejoblíbenějších filmů. Dokonalé Scorseseho dílo a další člen do mafiánského krimi podsvětí (po KMOTROVI druhý nejlepší mafiánský Cosa Nostra veledílo). Takových filmů s knižní předlohy si velmi vážím a jsem ohromen tak dokonalého vytvoření (mistr Scorsese) a přesun na stříbrné plátno v tak dobrém světle. Vůni knihy nechám stranou a přejdu na herecké výkony představitelů, například vrcholné herecké trio: Ray Liotta - "asi" nejlepší role ve své kariéře. Robert De Niro - dokonalost, bez chybičky jako vždycky, nekompromisní postavení a Joe Pesci: "démon" - zahrál bravurně (zasloužený Oscar) na svou malou postavu je d'ábelský a nejrespektovanější postava na kterou nikdy nezapomenete. Goodfellas patří mezi elitu v tomhle žánru. Klenot, stylovka, majstrštyk a vrchol Scorseseho tvorby. Závěrečné titulky, které budete těžko rozdýchávat. "Budeš ho muset někam odklidit, nebo zahrabat kyselina mi došla". (26.09.2011)