The Doors

Životopisný film Olivera Stonea, zaměřený především na osobu Jima Morrisona, než celou skupinu The Doors. Scénáristicky jde o excelentní zachycení Morrisonova osudu, režisérsky vytříbené stejně skvěle jako jiné Stoneovy filmy, možná i lépe. Ovšem největší hvězdou filmu, tentokrát není režisér, scénárista, kameraman, ale Val Kilmer. Morrisona ztvárnil dokonale, prakticky jeho přesná kopie, včetně zpěvu. Že nebyl alespoň nominován na Oscara je nepochopitelné. Špičkový výkon, pokud jde o životopisné filmy, jeden z nejlepších ne-li ten vůbec nejlepší (nevyrovná se mu ani Jamie Foxx či Joaquin Phoenix). (17.03.2010)

Měl jsem poslední léta strach si to zase pustit, protože v době vzniku jsem to cítil jako něco mně velmi blízkého a hodně intenzivního a nerad se sám přistihuju při někdejších naivitách, ale obavy byly zbytečné, nevyčichlo to, nezbanálnělo, nezbyla jen naleštěná slupka vykalkulované konstrukce narafičené na přecitlivělé (post)puberťáky, zaplaťpánbu je to tam pořád: to, co jsem vždycky nejvíc miloval na poezii, i to, co jsme se v době, kdy šli The Doors do kin, snažili s kamarády v kapelách dávat publiku (většinou marně) – mystika, šamanství, sugestivnost, dotýkání se absolutna. Stoneovi se povedlo udělat film minimálně stejně silný, ne-li silnější, než kdy byli samotní Doors, jejich hudba a jejich skutečné osudy. Nemělo by valného smyslu se tu rozplývat nad Kilmerovým životním výkonem, halucinogenní kamerou ani skvělými kreacemi Kyla MacLachlana a dalších, kdyby to všechno dohromady netvořilo místy božskou, místy pekelnou magickou jízdu podvědomím až téměř „to the other side“. Mimořádný film. — Bohužel si nemůžu odpustit zmínku o neomluvitelně amatérském překladu titulků na DVD z jinak luxusně vypravené bontonské speciální edice – zbytečné přechodníkové vazby, hledání jazykových neobvyklostí tam, kde v originále nejsou, i směšné přehmaty typu „jsem Ray Manzarek, organizátor“ (v originále organist – to je varhaník, kdyby někdo nevěděl). Úpěnlivě doufám, že Blu-ray na tom bude v tomhle směru líp. — Dodatek z 20. 3. 2013: Tak bohužel, na BD jsme se dočkali totožného titulkového šlendriánu. To by člověk brečel. (13.02.2012)

Obdivuju hudbu i uměleckou jedinečnost The doors respektive Jima Morrisona. K tomu abych si dokázal užít dvou a půl hodinový film mi však nestačí jen pár nádherných melodií spolu s nejen hereckým koncertem Vala Kilmera, navíc když víme jak Morrison a stejně tak celý snímek skončí. (01.09.2012)

Srdeční záležitost... Asi tak :) (15.03.2013)

Snímek se mnou zahýbal solidně, Kilmerovi jsem věřil každý pohyb, nepochybně jeho nejlepší role. (15.12.2007)

Nějak nemusím životopisný filmy. Klišé "života rockera" vměstnané do 140 min (27.06.2008)

Kdo neviděl tento film, tak nepochopí, co to znamená zažít slavnost. (18.01.2009)

Naprosto strhující film po všech stránkách. Stejně jako hudba The Doors je tenhle snímek plný emocí, je filmem o smrti, o bolesti, o životních cestách, o lásce a taky o dalším z mnoha famózních umělců, kteří se rozhodli za pomocí chlastu a drog pomalu se zprovodit z tohohle světa. Režisér udělal velmi dobře, že se rozhodl vedle Morrisonova života zobrazit také jeho pocity a démony, se kterými bojoval celý život. Režijně se Stone vytáhl zejména v koncertních pasážích. Především část se skladbou The End je naprosto hypnotizující, stejně jako písnička sama. Co se týče Vala Kilmera, už dlouho jsem neviděl tak brilantní herecký výkon a myslím, že tuhle roli už asi nikdy nepřekoná. V pěvěckých pasážích je naprosto dokonalý a vždycky když jsem na chvíli zavřel oči, měl jsem pocit, jako bych neslyšel zpívat herce, ale skutečného Jima. Po dlouhé době konečně zase film, který mě dostal, a to nejen proto, že The Doors patří k mým nejoblíbenějším kapelám. Své si tady určitě najdou i ti, kteří se s jejich tvorbou dosud nesetkali. (04.01.2010)

Celý film jen čekám, kdy Morrison konečně umře, a na konci filmu mě to mrzí. To dokáže snad jen Oliver Stone. Kilmer neksutečnej. Potom všem co jsem o této jeho roli slyšel, jsem byl stejně dost v šoku, jak ji zahrál. A hudba nemá chybu ani po tolika letech. Jen pasáže s drogama pro mě nedokázal smysluplně natočit ani Stone. (28.02.2010)

Val na hrad!! (16.02.2009)

Stone vyobrazil podle mého názoru Morrisona jako člověka s talentem ... jenže jako člověka, který svůj talent neumí využít bez drogových iluzí nebo silných dávek alkoholu ... jestli to tak skutečne bylo ... kdo ví ? ... ovšem doba je vyobrazena mistrně všechna čest, Olivere ... (27.11.2009)

OLIVEROVI STONEOVI sa cez kongeniálneho VALA KILMERA podarilo, ako nikomu pred ním (snáď s výnimkou Antonioniho) či po ňom, zachytiť ducha doby acid - flower - rock gereration, alebo po našom detí kvetov, pomocou dokonale psychadelického spojenia obrazu a zvuku, v ktorom som ten morrisonovský rev motýľa počul neustále. (13.02.2010)

Film o hudebni legende,ktera ve sve dobe provokovala a Stone se svym filmem provokuje tez.Postava Jima Morrisona je skutecne velmi silna a Val Kilmer(bezesporu jeho nejlepsi vykon) ji nehral,ale zil a zpival.Divak mu vse veri a na vyslednem dojmu je to znat v nejlepsim slova smyslu.Stone ma historii a zejmena sedesata leta skvele zmaknuta a perfektne se tam orientuje.Morrisonovy texty jsou skutece velmi pozoruhodne a po shlednuti filmu chapu proc a nutno rict,ze Doors jsem nikdy neposlouchal a nezacnu s tim.Tohle zivotni drama jedne hudebni legendy je ale velmi zajimave vypraveni a myslim,ze po shlednuti spousta lidi pochopila eru hippies a drogovou manii.Ostatni herci jsou taky skveli,vcetne Meg Ryan.Perfekcionista Stone opravdu umi krome provokovani i skvele vypravet.Osobne mam jen jednu vytku a to k delce filmu-140 minut bylo na me u tohohle filmu fakt dost.Takze davam jasne hudebnich 80%. (01.01.2011)

Nemam rad sebedestrukci. (12.06.2011)

...jsem trochu přejedený Richardsonem...je to úžasný kameraman, s jedinečnou, snadno rozpoznatelnou a komplexní estetikou...a to je možná ten problém...strašně to na sebe upozorňuje...a jakmile se objeví byť jen jediný dílčí světelný přepal ( ještě v těch měkých filtrech), zpozorním, začnu až moc vnímat formu a nejsem schopnej si to naplno užít...vadí mi ta vizuální kašírovanost a nadsazenost - byť neni tak vyhrocená jako u Takových normálních zabijáků... pak pustím Mafiány a raduju se, že ten Ballhaus je střídmější a prostší...ale na druhou stranu si říkám "tady by to Richardson zpomalil, zvýraznil" atd...holt s výraznými, svébytnými tvůrci je to trošku kříž... ...zaujalo mě, jak se ten film podobá Alexandrovi...jednak postavou, která je vykreslená komplexněji, se svými silnými stránkami i slabostmi...se svojí mužskou i ženskou stránkou...se svojí skutečnou jedninečností i sklony k sebemýtizaci...zároveň je podobný Stonův přístup k dané figuře - nejprve živí její mýtus, pak ho demýtizuje a ve finále znovu remýtizuje... ...přese všechnu subverzivitu je to ale pořád mýtus...což mě osobně trichu iritovalo...jednak přes Richardsonův vizuál...a pak přes ty indiánský výjevy a podobný trochu teatrálně - infantilní propriety... ...s tim filmem jsem to měl asi jako s hudbou The Doors...mam to moc rád...líbí se mi to...ale s odstupem mě to začalo iritovat a daleko sympatičtější mi byly ty civilnější polohy - stejně jako mi hudebně víc seděly ty pozdnější bluesověji znějící skladby, než ty raný šamanismy...jo a Kilmer je magor... takhle se zakopat... (30.08.2011)

Básník? Zpěvák? Realista? Jim Morrison byl hodně složitá osobnost, kterou spíš ale okolí nebralo takového,jaký skutečně byl. Val Kilmer mě v této roli neskutečně bavil a jelikož znám životní mezníky Jimova života, vidět Kilmera s jeho vizáží - jako by se mi vybavily dokumenty, které jsem o Jimu Morrisonovi viděla už před několika lety. Chlast, chlast, drogy, drogy, sex, fanynky, chlast, drogy - sem tam píseň, předstoupit před publikum s chlastem v ruce a drogami v těle - to byl Jimův konec, kam se dopracoval hlavně vlastní vinou... (19.11.2011)

The Doors mám hodně rád, ale Jim Morrison pro mě žádnou superhvězdou není. Na jejich písních mnohem víc oceňuji melodie než texty, a o jeho povaze si myslím svoje. Nemůžu ovšem popřít, že ho Val Kilmer zahrál naprosto fantasticky. Oliver Stone vystoupil ze své režisérské škatulky, a natočil uměřenou a neangažovanou, ale přesto velice přesvědčivou reklamu na šedesátá léta. Tuhle atmosféru by si měl užít i ten, kdo dobovou hudbu zrovna nemusí. (13.11.2022)

Vynikajúci hudobný film, kde priam exceluje Val Kilmer (čistý Jim Morrison:). (24.11.2005)

Není to úplně čistých 5*, ale přece jen i přes svou délku mě tento film velmi zaujal. Doporučuji si před díváním pustit alespoň jejich best of cd, pokud nejste fanoušek. Hudba se v jednotlivých místech přesně hodí tak jak má, a ta gradace je obrovsky silná. (16.06.2007)

Tento vynikající film jsem viděl už mnohokrát, ale ještě nikdy střízlivý. Doby, kdy kapela Doors byl můj způsob života, se kterým jsem se ztotožňoval, jsou již sice pryč, nicméně to nic nemění na kvalitách tohoto díla. Přestože je tento film biografický, tak nezapadá mezi nudnou šeď tohoto druhu. Kilmer je neskutečně věrohodný, arogantní s obrovským charizma a zaujetím, že to vypadá jako by se Jim vrátil. Exkurze do šedesátých let, do jedné úchvatné kapely v čele s okouzlujícím šílencem Morrisonem. "I am the Lizard King, I can do anything." (01.08.2007)