Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Působivý snímek z prostředí terezínského ghetta vznikl podle povídkové knihy Arnošta Lustiga Noc a naděje. Prostřednictvím mozaiky lidských osudů autoři zachycují dusivou atmosféru ghetta a ukázat, že ani v nesmírném ponížení neztrácejí lidé důstojnost a dovedou se i vzepřít. Úvod filmu představuje Terezín jako klidné a šťastné město, jehož dobře oblečení obyvatelé mají radost ze života. Je to však jen potěmkinovská iluze, vytvořená pro natáčení německé propagandistické reportáže. Generál SS Knecht, který zde vykonává inspekční cestu, vzápětí nařídí transport do vyhlazovacího tábora. Seznam obětí má svým podpisem potvrdit i předseda židovské Rady starších David Löwenbach. Zpráva o chystaném transportu smrti se dostane mezi obyvatele ghetta... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (72)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Tisíce lidských osudů, uvězněných ve zdech terezínského ghetta. Město, které Vůdce daroval Židům. Láska, naděje, zoufalství, čekání na smrt. A také nekonečnost čísel. Lidé jako čísla. Už nikdy jako ovce! Lustigova literární předloha nabízí silný sugestivní příběh, který se prostřednictvím filmového obrazu stává nadčasovým poselstvím mimo rámec své doby, což může být částečně dáno také použtím ryze moderních prvků (vynikající hudební motivy z pera Jiřího Sternwalda včetně tragikomicky jiskřivé písničky). Snaha nalézt v zoufalé situaci alespoň několik šťastných chvilek se dnes jeví jako tichá, přesto troufalá vzpoura proti totalitní zvůli. Přesný výběr hereckých představitelů na obou stranách barikády – židovské (Štěpánek, Řanda, Brodský, Vinklář, Pešek, Štěpničková a celá plejáda dalších) i nacistické (Prachař, Vršťala) – zahrnuje do svého středu také nastupující generaci mladých v čele s Josefem Abrhámem, Františkem Němcem, Jurajem Herzem i teprve sedmnáctiletým Ladislavem Potměšilem. Mrazivý pocit ze závěrečné sekvence filmu – odjíždějící transport dvou tisícovek židovských obyvatel terezínského ghetta, bez milosti odsouzených na smrt – přetrvává i po opakovaných shlédnutích a zdá se, že jen tak nevymizí ani po bezmála půl století, které již od vzniku Brynychova snímku uběhly. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Zbyněk Brynych byl typem režiséra, který točí spíš silou vůle než váhou svého talentu a po větší část své tvůrčí dráhy se dal považovat víc za snaživého rutinéra než kreativního umělce (nehledě na jeho normalizační angažmá, kdy si zadal mnohem víc, než bylo nutné). Přesto po sobě zanechal v 60. letech několik snímků, které za zkouknutí nepochybně stojí, a tak nějak zapadají do 60. let coby vrcholné fáze rozkvětu československé kinematografie. Ne, že by film o terezínském koncentráku neměl slabší momenty, netrpěl místy zbytečnou ztrátou tempa nebo logickými nedodělky (vážně by podnikal velitel tábora šťáru proti příslušníkům odboje sám s jediným vojákem?), na druhou stranu atmosféra ghetta a pochmurné očekávání transportu do osvětimského pekla jsou zachyceny působivě a v době, kdy podle internetových diskuzí vzrůstá chuť si nějaké ty fajnovější koncentráčky opět pořídit, nezaškodí si připomenout, co by to v praxi znamenalo (včetně suchého denního hlášení o 300 přirozených úmrtích za den). Transport z ráje osobně považuju za Brynychův nejlepší kousek. Některé rozpačité komentáře a hodnocení jsou paradoxně důsledkem Brynychovy snahy vyhnout se příliš lacinému a divácky co nejpřístupnějšímu sdělení. Tohle drama zkrátka požaduje od diváka víc než jen povrchní pozornost a pasivní postoj. Snaží se (pravda, ne vždycky s ideálním výsledkem) mluvit novým filmovým jazykem a hledat nové úhly pohledu, než bylo zvykem v 50. letech. V neposlední řadě je tenhle snímek přehlídkou mladých tváří herců, které už v některých případech známe jen z vyprávění a v jiných jen jako pány ve značně pokročilém věku. Celkový dojem: 75 %. ()

Reklama

topi 

všechny recenze uživatele

Zvláštně natočený film o osudech židů v Terezínském ghettu. Nemohl jsem se celou dobu chytnout a pořádně vtáhnout do děje (i přes vynikající herecké obsazení), až závěrečná, dokola se opakující houkající siréna lokomotivy mě z pasivity vytáhla. Víc se mě od Zdeňka Brynycha líbil film také z období protektorátu - ...a pátý jezdec je strach. ()

ceskyhonza 

všechny recenze uživatele

Pro některé méně znalé doplním, že natáčení nacistického propagandistického filmu v Terezíně je skutečnost, ten film tam skutečně vznikl a byl i hojně využíván a některé jeho sekvence bývají k zahlédnutí i v některých dokumentech týkajících se holocaustu, nacismu, 2. sv. války apod.. Terezínským transportům se věnuje několik dokumentů, a to i z posledních let. Děj filmu se opírá o skutečné reálie a má tedy i vysokou historickou hodnotu zejména pro mladší generace, které třeba ne až tak dobře doposud znají fakta a souvislosti. ()

Wacoslav1 

všechny recenze uživatele

Tohle mě moc nevtáhlo. Němci si tu pořád jenom počítají ta svá čísla a i ostatní tedy i ti kladní hrdinové jsou tu pouze jen lehce načrtnutí a celkem nezajímavý. Z daného námětu se dalo určitě vytěžit něco lepšího, než toto sice řemeslně slušné, ale obsahově celkem prázdné dílko. Zaujala mě ta pasáž ve které jsem se dozvěděl něco o tom, jak to přibližně probíhalo s tím natáčením toho propagandistického jakože dokumentárního snímku z Terezína, ale zbytek filmu je dost chladný a divácky odtažitý. Pro tentokrát jen průměrná záležitost.55% ()

Galerie (1)

Zajímavosti (6)

  • Snímek využívá motivu vydávání přikrášlené fikce za skutečnost (pro říšskou propagandu) – to je posléze konfrontováno se skutečným dramatem kolem chystaného transportu. (ČSFD)
  • Po filmu Každá koruna dobrá (1961), kde si Juraj Herz poprvé vyzkoušel práci asistenta u režiséra Zbyňka Brynycha, byl již zde plnohodnotnou součástí režie. Např. psal Brynychovi životopisy postav zúčastněných kluků, žijících v ghettu. (mchnk)
  • Filmovanie prebiehalo v Terezíne. (dyfur)

Reklama

Reklama