Transport z ráje

Transport z ráje lze nazvat jako komplexnější náhled na terezínské gheto a na protektorát obecně než třeba Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, která je pro mě mimochodem ještě o kousek lepší a především emočně a psychologický zachází do většího extrému. Velký počet známých tváří a postav obecně je využit velmi příjemně, kdy nikdo nedostává zbytečně velký prostor a film ukazuje všechny možné situace příjemně zkombinované dohromady. Chvílemi na rozdíl od podobných filmů chybí transportu větší množství emocí, působí občas chladně, ale to může být způsobeno i něčím jiným a to citelným odstupem od tématu a snahou o jakousi objektivnost a sledování děje. Osobně bych právě tento film zařadil do trojlístku k Vyššímu principu a Modlitbe za KH a vznikla by tak volná trilogie o válce, která by vystihovala vše potřebné. Češi prostě vždycky uměli a tento film je dalším důkazem... (31.12.2008)

Hvězdně obsazený snímek o jednom z nejděsivějších protektorátních měst - o Terezíně. Film je zarámován návštěvou generála, který má zajistit, aby v Terezíně mohlo proběhnout filmování Červeného kříže. Myslím, že zcela správně nesledujeme osud jednoho hrdiny, ale celého ghetta, protože individualismus v Terezíně by byl poněkud zavádějící a líbivý. Tahle forma je pro mě mnohem přijatelnější a opravdovější. (03.11.2011)

Když jsem kousek zahlédl v televizi, tak jsem si říkal, že film vypadá moc dobře. Když jsem jej shlédl celý, tak už to tak dobré nebylo. Nějak se děj vlekl. Jediné, co mě zaujalo, byla terezínská každodennost. Kromě toho nejsem si jist, jestli se v Terezíně natáčelo před návštěvou Červeného kříže. Mám dojem, že nejdřív přijel Červený kříž a pak toho teprve bylo využito. Na druhou stranu byla jako základ vzata Lustigova povídka, takže je jasné, že ne vše bude podle skutečnosti. (13.04.2020)

Pôsobivý príbeh z terezínskeho ghetta, plný úžasných výkonov mladých, začínajúcich hercov (Josef Abrhám musel byť v mladosti hotový lámač sŕdc). Ten pocit kedy viete, že zajtra vás čaká lístok na vlak smrti a nedá sa tomu vyhnúť by som neprial nikomu, strašné a mrazivé. Do toho ešte pár detských, naivných hláskov a dopis rodičom, že veď len idú niekam pracovať.... No jednoducho hotový smútok. 75/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (28.09.2015)

Tisíce lidských osudů, uvězněných ve zdech terezínského ghetta. Město, které Vůdce daroval Židům. Láska, naděje, zoufalství, čekání na smrt. A také nekonečnost čísel. Lidé jako čísla. Už nikdy jako ovce! Lustigova literární předloha nabízí silný sugestivní příběh, který se prostřednictvím filmového obrazu stává nadčasovým poselstvím mimo rámec své doby, což může být částečně dáno také použtím ryze moderních prvků (vynikající hudební motivy z pera Jiřího Sternwalda včetně tragikomicky jiskřivé písničky). Snaha nalézt v zoufalé situaci alespoň několik šťastných chvilek se dnes jeví jako tichá, přesto troufalá vzpoura proti totalitní zvůli. Přesný výběr hereckých představitelů na obou stranách barikády – židovské (Štěpánek, Řanda, Brodský, Vinklář, Pešek, Štěpničková a celá plejáda dalších) i nacistické (Prachař, Vršťala) – zahrnuje do svého středu také nastupující generaci mladých v čele s Josefem Abrhámem, Františkem Němcem, Jurajem Herzem i teprve sedmnáctiletým Ladislavem Potměšilem. Mrazivý pocit ze závěrečné sekvence filmu – odjíždějící transport dvou tisícovek židovských obyvatel terezínského ghetta, bez milosti odsouzených na smrt – přetrvává i po opakovaných shlédnutích a zdá se, že jen tak nevymizí ani po bezmála půl století, které již od vzniku Brynychova snímku uběhly. (22.04.2014)