Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Freddy Klarfeld: „Všichni chceme žít - jenom to je náš zločin." Dráma, pri ktorej od prvých minút tušíte… Ale o to tu nejde, ide tu o silu dialógov a celkovej atmosféry. Scény pôsobia divadelne, odohrávajú sa na malom priestore, aby podčiarkovali tragédiu tej doby. Mne, Slovenke, tento film nebol známy a tak som objavila skvost. Nádherný hlas Jiřího Adamíru, s ktorým sa mi spájajú skôr pekné a pohodové postavy. Tu – v roli nacistu – cynika, zažiaril. K obsahu sa nebudem podrobnejšie vyjadrovať, asi by som opäť dodala – povinne púšťať na hodinách dejepisu. (02.02.2023)

Hrůzostrašný film, s děsivými a velmi působivými scénami, a místami s téměř hororovou hudbou. Napjatá, dusná a velmi tíživá atmosféra od začátku až do konce, skvělé herecké výkony všech protagonistů. Bohatí židé doplatí na svojí důvěřivost. Jiřího Adamíru a Jiřího Brudera za ztvárnění svých rolí, asi neměli tehdejší diváci zrovna moc v lásce. Ale přesto skvostně zpracované a bohužel i pravdivé. Novela (příběh) je prý ale ve skutečnosti o poznání lepší. Tak nevím.? Bohužel jsem ještě neměl tu možnost se s ní seznámit. (17.12.2006)

Televízny film, ktorý som ponímal ako stret dvoch svetov, nemeckého a židovského. I keď dej považujem za vykonštruovaný a literárny, oceňujem gradáciu napätia a beznádeje, ktorá rastie úmerne s poznaním konečného riešenia. Ku kladom filmu patrí aj zvládnutie typických čŕt židovskej povahy, tradične dobré herecké výkony, v ktorých dominuje Jiří Adamíra a úsporná stopáž, ktorá nedala vzniknúť hluchým miestam. Na druhej strane práve tá vykonštruovanosť a predvídateľnosť deja spôsobila, že som film sledoval nezaujato, bez osobne zaangažovanosti, takže jeho označenie niektorými komentátormi za jeden z najlepších filmov československej kinematografie, porovnateľný so Spalovačom mrtvol a Vyšším princípom, musím odmietnuť. (13.03.2014)

Tato Moskalykova adaptace podle novely Arnošta Lustiga je filmovou lahůdkou. Role Bedřicha Brenskeho byla Jiřímu Adamírovi ušita na míru. Stejně jako role ostatní: čtenářskou vizi hrdinky Kateřiny Horovitzové přímo ztělesňovala Lenka Fišerová; Do role Hermanna Cohena se perfektně vcítil Martin Růžek; Poručíka Horsta Schillingera, mlsně polykajícího před Kateřininou krásou, kouzelně ztvárnil Jiří Bruder; Neustále podezřívavého a vše tušícího Rappaporta-Liebena sehrál výborně Čestmír Řanda... A tak bychom mohli jmenovat dále. Zmiňme ještě vynikajícího umělce Vladimíra Ráže co by Freddyho Klarfelda. Scénář napsal přímo Arnošt Lustig ve spolupráci s Vladimírem Čejchanem. Proto zde ani divák neočekává odchylky od literární předlohy. A přece bychom drobné našli. Nejvýraznější odchylkou je sám závěr, ve kterém není Brenske píšící zprávu o Kateřinině vzpouře a o sumě, kterou se Němcům od této skupiny podařilo získat. Zde zpívá rabín Dajem z Lodže svou Modlitbu za mrtvé přímo na místě, kde byli všichni Židé zastřeleni. V knize však tento nářek doléhá otevřeným oknem k Brenskemu píšícímu onu výše uvedenou zprávu. Dajem z Lodže v knize zpívá nad tělem Kateřiny Horovitzové, které bylo po tři dny všem vystaveno pro výstrahu, zbaveno vlasů a nyní je již spalováno. (04.03.2010)

Kniha vznikla, když autor A. LUSTIG hledal nějakou statečnou ženu, mezi tolika českými kolaborantkami za II. SV. Podařilo se mu ji najít, ale jen jako příběh jiných. A napsal tuhle hezkou knížečku. A podle ní byl natočený i tenhle zajímavý film. herečka Lenka Fisherová, česky Fišerová byla v tomhle čase velmi hezká i pro kameru zajímavá. Proč nehrála ve více filmech? Kateřina, kterou ztvárňuje, tak pochopila, že nepřežijí, zatímco ostatní doufali. A když si byla jistá, tak byla ihned činná. Chyba v obsahu. Nacisté nepovažovali židy za nižší rasu, ale naopak za sobě rovnou, proto říkali - buď my nebo židé, pro dvě silné rasy není na světě místo. Slované měli to štěstí, že je nepovažovali za myslící bytosti, ale za schopné dělníky, které by měli Třetí říši sloužit... (04.09.2010)