Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Je to tu samé srovnání se Spalovačem mrtvol... Tak já se musím přiklonit k Modlitbě, zapůsobila na mě mnohem víc. Skvělé herecké výkony (včetně one-hit wonder Lenky Fišerové a také Trautenberka či pana Tau v rolích, v jakých byste je nečekali) v tomto příběhu naděje a bezmoci korunuje Jiří Adamíra, který místy (zvláště ve vlaku) připomíná vizáží Daniela Craiga. (21.01.2013)

Tímto smekám pomyslný klóbrc před TV filmem Antonína Moskalyka. Děsivě reálný příběh v podání Růžka ,Adamíry, Fišerové, Nedbala a dalších je nejen dobře režírovaný a zahraný, ale především dobře napsaný. Přestože je od samého začátku jasné jak to celé dopadne, není zde prakticky žádná šance film odzívat, nebo nedokoukat. „...už zase slyším jak chtějí peníze za uhlí, za ústřední topení, za zvonce na palubě a snad i za brázdu za lodí.” (20.10.2010)

Sugestivní a depresivní snímek odehrávající se na minimálním prostoru, který tvoří kupé vlaku a předsíň osvětimských sprch. Skupina amerických Židů je zde ponoukána bezskruplózím důstojníkem SS k tomu, aby vykoupila svobodu nejen sobě, ale i svým blízkým či souvěrcům. Naplno je zde ukázána zrůdnost nacistického režimu, který své vězně až do posledních vteřin udržoval v naději na lepší život. Hereckému obsazení vládli z mého pohledu Jiří Adamíra v roli esesáka a Martin Růžek coby židovský mluvčí. 90% (10.03.2014)

Antonín Moskalyk a další z dlouhé řady jeho velkých televizních počinů, kterým hravě překonává nejeden kus určený pro stříbrné plátno a směle snese srovnání třeba s legendárním Spalovačem Mrtvol. Lenka Fišerová, Jiří Bruder, Jiří Adamíra i ostatní velká jména ukazují v mistrovskou režií navozené tísnivé atmosféře své nemalé herecké kvality a vy jen můžete čekat jak to všechno skončí...bez dechu, i když tušíte nebo snad i víte...a potom přijde ona modlitba a detail na Miloše Nedbala a vy si uvědomíte, že za tohle se velkoněmečtí bratři nebudou moci nikdy dost omluvit. 100% pro jeden z nejhutnějších televizních filmů všech dob. (17.05.2007)

Ani pětašedesát let od konce jedné z nejhrůznějších kapitol v dějinách lidstva by nemělo znamenat postupné zapomínání na malé a velké tragédie této doby. Stejnojmenná Lustigova povídka je jednou z děsivé mozaiky nacistických zvěrstev, která jsou v tomto případě reflektována na základě postupné konfrontace iluze a reality. Klam a iluze se tu stává jedním z prostředků ďábelské hry, jakou kat hraje se svými oběťmi. Předem vyřčený ortel nad šestičlennou skupinou zámožných židovských multimilionářů je umně skrýván za fasádou líbezné servility, která je ovšem výrazem absolutního pohrdání, výsměchu a zákeřné podlosti. Mimořádný zážitek zaručují samozřejmě herecké výkony všech zúčastněných, zejména Adamírova tvář korektního důstojníka nabízí věcný a mnohem reálnější pohled na principy nacistické demagogie, která mimo jiné spočívala v obratném slovíčkaření. Židovské sexteto, jemuž vévodí velkorysý Cohen v podání Martina Růžka, a doplněné o nevinnost mladičké dívky, vytváří jakýsi archetyp biblické apokalypsy, kde neexistuje možnost spasení. Alarmujícím signálem Lustigových próz je myšlenka, že člověk by se neměl spokojit s povrchním přijímáním toho, co je mu vydáváno za skutečnost, ale že musí být stále ve střehu proti silám zla, které se skrývají pod lákavým zevnějškem a podbízivými hesly. (20.08.2010)