My všichni školou povinní

V předlistopadové produkci se nepochybně nejedná o špičkové dílo. Zdůrazňuji, že v předlistopadové, protože v polistopadu by tento seriál nepochybně patřil do absolutní špičky české původní televizní tvorby. Jako ve všem, i tady se jedná o otázku výchozích zorných úhlů. Vnějškový pohled nalezne to, co chce vidět a co je v seriálu opravdu obsaženo: tendenci k harmonizaci konfliktů, aparátníky, stranické organizace, prorežimní aktivismus. Alternativní pohledy si spíše povšimnou jisté neprovázanosti realizace námětu, dílčích scénářových nedořeků a určitého nesouladu mezi již konstatovanou - nikoliv zcela jednoznačnou a jednosměrnou - prorežimní tendencí a vnitřním životem postav v podobě volně asociovaného řetězce psychologických scén mezních životních situací všech okruhů postav, jež seriál vytváří (učitelé, žáci osmé třídy, rodiče osmáků a jejich specifické problémy). Základ tohoto pohledu umožňuje naopak zvýraznění kladů POVINNÝCH: galerie celistvých, během seriálu se vyvíjejících, psychologicky věrohodných postav, trs skvělých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Sovák, Havelková, Medřická, Kolářová, Menšík, Vinklář, Hanzlík, Preissová, Augusta, Bartoška, Šulcová, Brejchová), ale i těch mladých a nejmladších (Kudláčková, Vladyka, Žilková, Fischerová, Janěková); přesvědčivé a mistrně zvádnuté kresby prostředí (rodičovské schůzky, základní organizace KSČ, soudní scény, melouchářství) i jasných známek rozkladu režimu (Karfíkova troufalost před výborem základní organizace KSČ, izolovanost frázovitého okresního poskoka ve výborném Větrovcově podání, přefeminizovanost školství, nedostatkové zásobování, rozpad rodiny ad.). To, s čím polistopadové seriály svádějí neúspěšný boj - věrohodnost zachycení atmosféry normalizačního komunismu, "gulášovost" doby - , je tu podáváno se spontánní samozřejmostí natolik silnou, že i pohádkové rysy většiny postav POVINNÝCH působí reálně a přesvědčivě. Ve školské řadě původní české filmové a televizní hrané tvorby patří tento převážně v Liberci a okolí natáčený seriál pod taktovkou dnes již zvěčnělého režiséra Ludvíka Ráži k těm nejpodařenějším a opravdu nezapomenutelným. (23.09.2007)

V době prvního vysílání jsem My všichni školou povinní zrovna nevyhledával. Chodil jsem na základní školu a neviděl jsem nejmenší důvod se jí věnovat ještě v televizi. Dnes, ale musím říct, že svou kvalitu má, přestože tehdy jsem jej považoval spíše za nezáživný průměr. Scénář M. Zinnerové a tolik dobrých herců pohromadě nemůže dát úplně špatný výsledek. Vzpomíná se na Tomáše Holého coby velkou dětskou hereckou hvězdu, ale Milan Šimáček zde, řekl bych, přímo exceluje. Potěšil i dvacetiletý žák základní školy Michael Hofbauer, který sice hrál to co vždy, ale skvěle. 70% (22.04.2020)

Joklovi, Hrdinovi, Povejšovi a Olivovi aneb život rodin v 80. letech, ve kterých se nacházejí studenti jedné základní školy. Nikdy bych si nepomyslel dokud jsem neviděl tento seriál že to s námi v éře komunismu bylo až takhle špatné. Spousta problémů, spousta hnusáren a podrazů a hlavně ta dramatická depresivní hudba alá Star Wars mě bude děsit ještě dlouho. Nepředpokládám že si tohle pustím někdy znovu, protože té radosti zde mnoho není a člověk si nechce nutně kazit náladu když nemusí. Překvapilo mě že ve školních lavicích toho času zase tolik nestrávíme. Herecky zde dominuje moudrý Bartoška a samozřejmě Milan Šimáček v roli Jirky Olivy. 50% (14.02.2019)

Seriál jako ze života - velmi přesně podané problémy na školách nejen té doby, ale i charaktery postav jak dospělých, tak dospívajících. Navíc v prostředí Liberce a okolí, jež hraje svou roli. Režisér Ráža má svůj osobitý rukopis, takový zasněný, meditativní, a zde je to jen ku prospěchu uměleckému vyznění filmu. Propagandy je zde podle mého naprosté minimum. (29.10.2014)

Kvalitou tenhle seriál netrpí snad ani omylem, ale vzpomínám si, jak jsem ho někdy před deseti, dvanácti lety sledovala schoulená v peřinách po ranním probuzení a snídala u toho rohlík s nu.. S lískooříškovou pomazánkou - ať nedělám reklamu :). Nejsladší dítě na světě Jirka Oliva, navrch fantastická hudba Petra Hapky, no, nedá mi to :)... Tři hvězdičky z čisté nostalgie :). (21.06.2015)