My všichni školou povinní

Tento seriál musíte brát s patřičným nadhledem. Divák se v dnešní době u některých scének zasměje, ale věřte, že v té době to tak opravdu chodilo. Potěšily mě výkony herců, které díl od dílu byly lepší a lepší. Nesmíme zapomenout ani na znělku, která v sobě skrývá určité kouzlo, které diváka nutí dát seriálu opravdu šanci a zkusit zhlédnout i další díly. Byl bych moc rád, kdyby se tento seriál znovu reprízoval. (01.06.2010)

Dosti depresivní seriál, ale v porovnání s peklem, které se točí dne, hotový skvost. Sice tu někdo vykládá jak byl prorežimní, ale já si toho až na oslovení soudruhu a soudružko a semtam nějaké kecy soušky ředitelky na poradě, nevšiml. Úvodní znělka a vlastně veškerá hudba navozuje atmosféru, jakoby seriál byl z prostředí hřbitova a ne školy, tady myslím, mistr Hapka příliš tlačil na pilu. (09.09.2012)

Příjemný oddechový seriál, z českých ze školního prostředí jednoznačně nejlepší. Především díky tomu, že jej stačili natočit ještě za normalizace. O takových 6 nebo 7 let později už by to zřejmě bylo nekoukatelné, tak jako naprostá většina polistopadových seriálů. Kvalitní scénář Markéty Zinnerové, skvělé obsazení nejlepšími herci té doby a i ta depresivní hudba, to vše společně vytvořilo jednu českou seriálovou legendu. Když pominu osvědčenou hereckou gardu (Sovák, Galatíková, Havelková, Brabec, Obermaierová, Menšík, Augusta, Vránová a plno dalších), tak mi zde byli sympatičtí i herci tehdy mladé generace, např. Vladyka nebo Kudláčková. Vlastně je toto jediný seriál, v němž mi dokonce ani Žilková nevadí a to už je co říct. Je tu dobře propojena linie školního prostředí s osobními rodinnými starostmi žactva i učitelského sboru. S různorodým vykreslením charakterů se Zinnerová nemazlila, jsou tu postavy kladné, záporné i takové, u nichž to jednoznačně určit nelze, neboť se v průběhu děje a nastalých situací postupně vyvíjí a mění. Ze 3 * zvyšuji na 4. 75% (10.01.2018)

Nechápu tak špatné celkové hodnocení. Možná je to proto, že seriál ocení teprve lidé, kteří mají děti, neboť příběhy, radosti i strasti hlavních postav prožíváme my všichni. Každý se může v seriálu najít a uvědomit si, jak křehká je nejen dětská duše. Markéta Zinnerová psala nádherné lidské příběhy a tento seriál není výjimkou. Učitelé zde nejsou jen ubohé kreatury ala Gympl, ale lidé jako všichni ostatní. Melancholický nádech seriálu je výrazně podtržen nádhernou Hapkovou hudbou. (02.12.2018)

A já vám teda něco řeknu - mladá Žilková je k nakousnutí; a to i přes ten špek v ksichtě (furt lepší než později starší - vyschlá). Vlastně se vůbec nedivím, že ji málem láskou sněd i ten starý Láďa Hojer... A teď už k věci: seriál z prostředí, které každý zná a cítí nostalgii. Je to milé a v rámci normalizačních seriálů jasný nadprůměr. Jenom nepochopím - tolik zajímavých postav a přitom v pozdních epizodách tolik hluchých míst, kdy v lepším případě schůzujou nebo se neděje rovnou nic. A taky neuvěřitelné, jak negativně je tady vykreslena většina ženských postav. Až na pár světlých výjimek (Medřická, ředitelka, Havelková) se každá aspoň občas chová - jak to říct, abych neurazil - jako svině. Kradou, lžou, žárlí, podvádí, svádí ženaté muže, vydírají, mstí se... a úplný extrém je zamindrákovaná Vránová týrající ADHD Jirku Olivu. Zkrátka podle tvůrců můžou asi za všechno zlo na světě - tady asi bral inspiraci Von Trier pro Antikrista... (17.03.2016)