My všichni školou povinní

Vzhledem k tomu, že za komunismu vznikly i daleko horší seriály, je tohle ještě celkem dobrý a koukatelný. Jako malá jsem na to docela ráda koukala. Jen mě vždycky deprimovala pro mě nesympatická postava Jiřiny Bohdalové. Celkově mi tenhle seriál přišel takový smutný, ať už to bylo tím, jaké trable prožívala právě postava Bohdalové a její synáček a nebo jak se zbláznila soudružka učitelka Hajská v podání Gabriely Vránové. I ta znělka byla taková smutná, melanchonická a to až moc. Hold, žádná sranda, jen samej smutek a trable. Nic moc, průměr. Tři hvězdičky s odřenejma ušima. (31.08.2012)

"Žák to není nádoba, kterou je třeba naplnit, ale pochodeň, kterou je třeba zapálit..." Tenhle legendární televizní seriál mám navždy spojený se svým dětství, kdy měl premiéru. Tehdy jsem asi vnímal hlavně ty linky příběhu týkající se vztahů mezi žáky ve škole, případně vztahů žáků a učitelů a těm ryze dospěláckým problémům (manželské odcizení, nevěra, rozvod, bezdětné manželství) jsem úplně nerozuměl. Od té doby při reprízách občas zkouknu sem tam nějaký díl... a faktem je, že musím přitom ocenit i ty dospělácké linky příběhu. Tehdy jsem nejvíce (kromě dětských herců - Milan Šimáček, Michal Hofbauer a jiní)) hltal hlavně postavy mladého učitele Karfíka (Vladyka) a pionýrské vedoucí Vychodilové (Žilkové). Teď musím ocenit celkově výborné herecké obsazení, kdy skoro co postava to herecká osobnost. Počínaje filosofujícím stárnoucím učitelem Lamačem (Jiří Sovák), rozvážnou ředitelkou školy (Věra Galatíková) a konče třeba nervní učitelkou Hájskou (Gabriela Vránová). Nelze též zapomenout na optimistickou a velmi lidskou učitelkou Zmatlíkovou, která pro Danu Medřickou byla její vůbec poslední (a de facto nedokončenou) rolí. Je moc škoda, že díky jejímu úmrtí zde už nemá tolik prostoru, jak se patrně původně zamýšlel, ale každá chvíle na obrazovce s ní stojí za to. Celkově musím souhlasit s tím, co je zde napsáno v obsahu, že jednotlivé postavy (i ty nesympatické) jsou napsány věrohodně. Naprosto geniální je pak Hapková hudba (nejen úvodní melodie), která mi i dnes po letech zní hodně uších. Zaujme i (na seriálovou tvorbu) vcelku neotřelé režijní pojetí, zvláště pak ty některé zpomalené poeticky nasnímané záběry a též řada moudrých výroků ať už z úst Jiřího Bartošky coby soudce nebo již zmiňovaných postav Jiřího Sováka či Věry Galatíkové (např. "Když je všechno v životě moc jednoduchý, tak si ani neuvědomíš, jak je to vzácný."). Když to tak píšu, nějak nenacházím důvod, proč tomuto dnes již pamětnickému seriálu nedat plný počet hvězdiček. (10.10.2018)

A já vám teda něco řeknu - mladá Žilková je k nakousnutí; a to i přes ten špek v ksichtě (furt lepší než později starší - vyschlá). Vlastně se vůbec nedivím, že ji málem láskou sněd i ten starý Láďa Hojer... A teď už k věci: seriál z prostředí, které každý zná a cítí nostalgii. Je to milé a v rámci normalizačních seriálů jasný nadprůměr. Jenom nepochopím - tolik zajímavých postav a přitom v pozdních epizodách tolik hluchých míst, kdy v lepším případě schůzujou nebo se neděje rovnou nic. A taky neuvěřitelné, jak negativně je tady vykreslena většina ženských postav. Až na pár světlých výjimek (Medřická, ředitelka, Havelková) se každá aspoň občas chová - jak to říct, abych neurazil - jako svině. Kradou, lžou, žárlí, podvádí, svádí ženaté muže, vydírají, mstí se... a úplný extrém je zamindrákovaná Vránová týrající ADHD Jirku Olivu. Zkrátka podle tvůrců můžou asi za všechno zlo na světě - tady asi bral inspiraci Von Trier pro Antikrista... (17.03.2016)

Bohdalová mi pila krev všech 13 dílů!!! Miloš Haub na Hrad!!!! :-) Životní role Miroslava Vladyky. Mám dojem, že tento herec je hodně nedoceněný!!! A jinak mám tenhle seriál rád i z důvodu toho, že sme měli taky za třídního mladého pana učitele a dobrého chlapa, kterého mi Karfiól hodně připomíná, pana učitele Rostislava Ekla! (24.09.2011)

Na jednu stranu to může působit uměle a amatérsky, ovšem kvalita scénáře a obsazení výborných herců tuto zdánlivou atmosféru daleko převyšuje. Zrovna dnes, v době, kdy na nás soukromé podniky v podobě televizních stanic chrlí své představy o tom, jak by měl vypadat seriál ze školního prostředí, je čas se zamyslet a možná i trochu porovnávat. Jestliže jsem mluvil o částečné umělosti tohoto seriálu, tak v případě současných pokusů, by se jednalo o těžkou plastiku. V humorně dramatickém seriálu My všichni školou povinní, můžeme vidět scenáristickou poctivost, neukvapenost, promyšlenost a naprosto reálné, v podstatě autentické prostředí. Výborná rozloženost, perfektní vývoj různých příběhů, snad všech zúčastněných postav, to jsou neoddiskutovatelné kvality. Nechci se oddávat žádné nostalgii ze stravenek a jídelních táců, zvlášť, když jsem v komunismu žil skutečně pár let. Ovšem prostředí zůstalo stejné po dlouhou dobu 90tých let. Základní rozdíl je skutečně v tom, že seriál nebyl výrobek určený k prodeji, jaký je bohužel osud současných seriálů, které sami sebe degradují laciným humorem a stále dokola se opakujícím dějem. Investice se prostě musí vrátit, nesmí chybět sexistický nádech a zkáza seriálu ze školního prostředí je na světě. Myšlenka, že by se i dnes děti zapojovali do různých školních akcí není úplně zabitá, ovšem minimálně je velmi omezená. Nesporná autorita učitelů, která v této době hrála svou roli, je také ta tam. Dříve se při vyučování zabavovaly časopisy a knížky, dnes mobily. Vývoj doby, žáků i učitelů se nedá zastavit, pochopitelně se to odráží na výsledné kvalitě odcházejících žáků. Toto je naprosto reálný obraz nejen školského systému 80tých let a to je potřeba docenit. (29.09.2012)