Samuraj

Krištáľovo čisté. Kitano si uctieva Kurosawu, kultúrne zvyklosti, rozmer spravodlivosti, vytvára priesečník prístupov starých s tými novými a pridáva sa tak k autorom, ktorým nezáleží len na spätnom oslavovaní vlastnej minulosti, ale aj na súčasnom zosílení už beztak silného fenoménu. Nemá však za potreby okolo toho robiť zbytočný humbuk, ťaží z rytmizujúcej zvukovej stopy (súvzťažnosť s oraním roľníkov), "vyblednutého" filtrovania (asociuje vtedajšie spol. pomery, tj. chudoba vs. krutovláda), neunáhleného tempa (odpovedá plíživému putovaniu maséra Zatôichiho), westernových stretov (založené na choreografickej i obrazovej šťavnatosti) a hédonistickej formy (dovoľuje nasávať a naplno si užívať vyššie uvedené postupy). Takeshiho umelecká mutácia exploatácie je harmonická, mohla (v prospech veci) vyznieť závažnejšie, no i napriek tomu vzniká výberový výtvor o vyrovnanosti, sústredenosti, pomstichtivosti a preto neostáva nič iné ako sa z tejto nádielky iba úprimne tešiť. (20.02.2011)

Japonský step v rytmu rock and rollu! Šílené nelogické střihy, prapodivné flashbacky, ojediněle využívané zpomalovačky nebo subjektivní kamera a nad tím vším kraluje slepý mistr s nejasnou minulostí, temnem v srdci a ovládající meč jak impresionistický malíř štětec. Kupodivu to zvláštním způsobem drží dohromady, včetně bonusu, že tohle je první japonská komedie, u které jsem se zasmála. A to i nahlas. Přesto: je to divné, mnohé je nedořečené a nedotažené. Třeba to i patří ke kouzlu jinokulturního filmu, ale mně to jako divačce vadí. /23. 7. 12./ (23.07.2012)

Myslím, že tragikomická zkazka o slepém masérovi vyšla Kitanovi mnohem lépe než yakuzácká současnost, kterou se tak rád zabývá. Ačkoli jindy mě tato tématika celkem úspěšně odradí, Zatoichi se vymyká - neboť převládá smysluplný příběh, souboje jiskří jak samurajský meč na poledním slunci, laskavý humor provází staccatové rytmy rolnických prací, a ten prima odvaz na konci - ten nemá chybu!!! A nevíte někdo, kde bych sehnala ty světový botky?? :-) (26.03.2010)

Očekával jsem další krvavý samurajský film, jako jsou Vlk samotář, místo toho režisér uvařil podivnou polévku, v které vyvařil všechno možné. Velice by mne zajímala původní série a reakce fanoušků na tento film. Já bych rozhodně patřil k těm, kteří by tento snímek brali coby svatokrádež, ale kdybych měl psát bordwellovskou analýzu, tohle by byl jasný adept na vítěze. Děj se odehrává v několika rovinách, skoro každá postava má vlastní časovou linii, byť často absolutně nedůležitou a někdy i nedávající smysl. Opět je zde přítomen šílený asijský humor, který z celého díla dělá frašku. Hlavní hrdina je nesmyslně obarvený na blond, chodí spíše jako ochrnutý a má kouzelné tiky v obličeji (nebo trpí samomluvou). Jedině co stojí trochu za pozornost je akce, i když i ta je pokažená spoustou zpomalovaček (digitální krev by měla být zákonem zakázána), když připočteme příšernou hudbu i český dabing (o konečném tanečku radši nemluvě, protože ten už je úplně mimo), máme zde klasický příklad zabití legendy. (08.05.2011)

Kitano se tentokrát odprostil od všech drsných policistů a gangsterů a vydal se někam úplně jinam. Zahrál si slepého muže, který je vášnivý hazardní hráč a skvěle umí ovládat samurajský meč. Film vyniká kvalitními bojovými scénami, které sice nejsou to nejlepší co jsem kdy viděl ale přesto jsou zvládnuté velmi dobře a řadou výborných herců v čele se samotným Kitanou. Hodně povedený film. (13.01.2007)