Gattaca

Mistrovské dílo, které mi nepochopitelně dlouho unikalo. Naprosto minimalistický film, který se vyznačuje především pečlivou režií. Andrew Niccol dokáže budovat napětí stejně jako Hitchcock. Zasazení do nepříliš vzdálené budoucnosti evokuje cyberpunkový příběh, čemuž by odpovídalo i to, že film se zaměřuje především na vykreslení chodu společnosti. Důvod cesty na Titan je zcela nedůležitý. Tématem snímku je eugenika. Hlavní hrdina je narozdíl od cyberpunkových děl poměrně jednoznačně vykreslený - je to charakterově naprosto ideální člověk, bez jediné chybičky. To je možná jediná věc, která mi na filmu vadila. Mám radši, když mají hrdinové nějakou temnou stránku. Ale co už. Vizuální stránka je působivá, záběry na futuristické budovy (postavené v 50. letech) zalité zlatou barvou vyvolávají jakýsi dojem nostalgie. Tato falešná nostalgie se odráží i na mnoha dalších prvcích filmu, než jen architektuře. Jazykem Gattaky je esperanto, klavírista hraje upravenou Schubertovu skladbu, automobily pochází z 60. let... Výborný je ten plakát s točitým schodištěm připomínajícím šroubovici DNA. (15.06.2010)

Genetická výbava nahodilá přírodou a tudíž nevhodná k "vyšším" metám proti té, která je vycizelovaná vědou, má ale něco, s čím se jaksi zapomnělo počítat : sen, touhu a vůli. "Jak to, že já (invalid) doplavu dál, než ty (valid)? Protože nešetřím síly na zpáteční cestu". No, řekněte, není to krásná myšlenka? (30.01.2006)

Gattaca je na poli komorních sci-fi rozhodně jedním z nejzajímavějších snímků. Celý příběh je postaven na poměrně jednoduché, nýbrž realistické a do detailů propracované myšlence spolu se zpracováním fikčního světa, kdy se úspěšné kariéry dočkají pouze geneticky „vypěstovaní“ jedinci, přičemž spodina, která byla ponechána náhodám přirozeného početí, razantně ostrouhá. Ovšem svět není jediným zajímavým prvkem, lze zmínit i vloženou narativní linii, zabývající se vyšetřováním, přičemž plynule koexistuje s již zajetým vyprávěním a vhodně jej doplňuje. Několik motivů, které se později variují, celkový model skvěle vykreslují a společně s důležitými detaily, obzvláště v samotném úvodu filmu, vytváří velmi specifickou atmosféru s nádechem nejistoty. Ústřední trojice v čele s podceňovaným Ethanem Hawkem, zvládá své role opravdu výborně, a to i přes velmi minimalistické pojetí celého filmu. Melancholický, leč úderný závěr dodává Gattace na citlivosti, kterou prakticky celou stopáž úmyslně potlačuje a rozhodně to není na škodu. Divák tak není pod náporem emocionálních situací a může se soustředit na detaily celého prostředí, včetně úsměvného elektronického zvuku, jenž vydávají automobiloví veteráni. [85%] (03.02.2017)

Je to vynikající film. O genové černé ovci v bílém stádečku. Na vině mého nízkého hodnocení je fakt, že mi tahle hlavní myšlenka, tak moc oblíbená dnešní společností, je paradoxně ze srdce protivná. Mnohem více než k dokonalým a silným hrdinům jsem vždy tíhnul k lidem, kteří v životě něco zvorali, něco nedokázali, na něco nestačili. A pak se s tím vědomím museli poprat a domlátit se až do stavu osobní pokory, což je podle mě nejvyšší ctnost člověka. Tyto a podobné filmy jsou super, člověk pevnou vůlí, pílí a odhodláním dokáže skoro všechno - a to je mi protivné jako každá jiná pýcha. Riziko vaření dětí z genové kuchařky zobrazeno parádně. Jen by mě zajímalo, jak řešili antikoncepci nebo jestli vůbec ten odporný a nechutný styk dvou osob opačného pohlaví nezakázali úplně (ftip). Je to výborný film po filmařské stránce - byť neustálé odběry chcánek by navozovaly dojem, že jde o dokument pro mediky - příběh mě ale nenadchnul. Pro pár okamžiků ale stojí za to film vidět - nikde jinde nebylo tak strhující něco tak obyčejného, jako je zdolávání schodů, ani ve filmech o výstupu na K2. A Uma Thurman v roli ženy, která mi byla mnohem sympatičtější než ten roubenec. (12.07.2019)

Genetická manipulace a s ní spojená genetická diskriminace je v ruku v ruce s čipovou totalitou jedním z mnoha závažných rizik pro lidstvo, alespoň v dohledné době. Snímek Gattaca poměrně velmi zdařile vykresluje ony v budoucnu hrozící poměry, ale vkládá do toho silné záblesky (bláhové) naděje a lidské soudržnosti a solidárnosti. Hlavně ke konci jí je tolik, že je tomu už dost těžké uvěřit, i přes skvělé výkony herců, a je to tak jedním z mála důvodů, proč vlastně nedávám plné hodnocení. (27.12.2007)