Bullittův případ

Bullitův případ, to je pátrání na vlastní pěst po zločinci, který zavraždil důležitého svědka zločinu. Bullitův případ, to je slavná exceletní čtvrthodinová honička Fordu Mustang s Dodgem Chargerem v ulicích San Francisca bez hudby, pouze za zvuku motoru. Bullitův případ, to je herecký koncert dvou bývalých "statečných", Stevea McQueena a Roberta Vaughna a vylekaný půvab Jacqueline Bissetové. Bullitův případ, to je vynikající kriminálka ze staré školy. (09.07.2006)

V době, kdy jsme Bullittův případ hltali, ještě nikdo neznal škatulku akční, ani krimi, byla to prostě detektivka, na svojí dobu vynikající. Přesto že je to film USA a odehrává se v San Franciscu, nikdy jsem se neubránil jisté podobnosti s francouzskými delonovkami. Hvězdné zastoupení tvoří 2/7 ze Sedmi statečných Steve McQueen a Robert Vaughn, ale nedá se říct, že by film stál jen na jejich výkonech. Stojí na propracovaném scénáři s třešničkou na dortu, která i po letech neztrácí nic ze své dokonalosti. Jistě, je to legendární honička v autech, přestože je sestříhaná (především v městě) dost průhledně a záběry několika kamer na křižovatce jsou použity vícekrát, než je zdrávo. Za velkou, ale opravdu velkou nostalgii dávám čtvrtou hvězdičku! (24.01.2009)

Eh, nerad tu špiním klasiku, ale případ mě vůbec nebral, stejně tak McQueenův trpitelský výraz a vůbec nádech filmu na psí čumák. Nezbývá než legendární autohonička ’68 Mustang GT versus ’68 Charger R/T - ta je bez diskuzí skvělá; "Bullitt essentially did for movie car chases what Star Wars did for science fiction films." (11.05.2018)

Zavolejte Bulitovi, ten všechno vyřeší. A pak v sobotu volejte Novu a poděkujte, že to jejich zrecyklovaný kanál Cinema odvysílal. Klady: Steve McQueen, dusná atmosféra ve stěžejní scéně vniknutí do hotelového pokoje. Zápory: postupně fádní zápletka, směšné akční scény, rutinní režie, nenapínavé, úmorná nuda, mnohem raději mám thrillery ze současnosti než retro srákory, mám trauma od doby, kdy se to za bolševika, jako jeden "drsný" film z mála, dostalo na obrazovky, dneska se už po opětovném zhlédnutí můžu umlátit smíchy nad tehdejší hloupou cenzurou. 20% (06.02.2013)

Je zaujímavé sledovať, ako sa podobajú a koľko styčných prvkov majú americké a francúzske kriminálky zo sedemdesiatych rokov (plus pár rokov hore a dole). Zápletky, herecké typy, dusná atmosféra. Dosaďte si v prípade Bullittovho prípadu za McQueena Deloina alebo Belmonda, za šéfa alebo zabijáka Gabina, za San Francisco Paríž a výsledok bude rovnaký. Bullittov prípad je síce najznámejší geniálnou automobilovou naháňačkou, ale aj samotná zápletka je solídna a drží diváka celý čas v napätí, nie je však výnimočná. Zároveň je snímka dôkazom, že si filmy pamätáme najmä vďaka obrazom a sekvenciám, ako kvôli deju. Jej základná myšlienka je vyjadrená pár vetami v sekvencii McQueen/Bisset pár minút po nájdení mŕtvoly mladej ženy. Proti jednoduchosti v tomto prípade nemám žiadne námietky. Taktiež je zaujímavé sledovať, ako je ťažké v prípadoch oboch krajín na túto kriminálnu tradíciu úspešne naväzovať. (05.02.2013)