Bullittův případ

Skvělá dobrodružná kriminálka s nezapomenutelným Stevem McQueenem v hlavní roli poldy, jemuž zabili údajného klíčového svědka v mafiánském procesu. Samozřejmě, že nic není tak jednoznačné, jak to na první pohled vypadá a Bullit to sám brzy zjistí. Do dějin vstoupila také jeho honička s Fordem Mustangem po ulicích San Francisca, během níž asi 4x minul jistý stále stejně vypadající VW Brouk. (23.07.2002)

Podle mě dost nedoceněné,spíš třetí vzadu za Drsným Harrym a Francouzskou spojkou,přitom mě se líbil srovnatelně s oběma jmenovanými snímky.Film nenudí,pořád se něco děje.Proslulá automobilová honička je skvostná,stejně jako atmosféra šedesátých let,výborný Steve McQueen v jedné ze svých nejlepších rolí,skvělý závěr na letišti a jako třešnička na dortu krásná Jacqueline Bisset.Nevím jak jiným,ale mě to ke spokojenosti bohatě stačí. 85 % (07.01.2010)

Charismatickej Stýv Mekkvýn řeší případ, zachovává chladnou hlavu a nehorázně mě baví.. případ alá někdo tady vraždí a na tý vraždě mi něco nesedí mě bavil a k tomu nádech 70s feelings, krásný auta, slunečný Sen frencisko, Lalo Schifrin a jeho dokonalý soundtrack!! .. prostě Dirty Harry stajl a to já fakt jako můžu. (01.03.2018)

Sluncem rozpálené ulice San Francisca, její pověstné kaskádovité ulice a v nich legendární 7 minut trvající automobilová honička, kterou mnozí označují za jednu z nejlepších v historii kinematografie? Obzvláště, když za volantem sedí filmová legenda Steve McQueen, který byl pověstný tím, že se nikdy nenechal zastupovat kaskadérem? No jasně, to beru! A přivřu přitom obě oči nad tím, že jinak tahle kriminálka starého střihu nemá téměř co nabídnout. Má McQueena, přitažlivou atmosféru 60.let a do toho hraje stylová jazzová hudba to mi ke spokojenosti stačí. (16.05.2008)

Bullit, půl stroj, půl ohař - kyberpes. Zbystří, zavětří, chytne stopu a jde. Zakousne se. Nepustí. Ztratí-li stopu, vrátí se. Chytne ji zas a zas. Nezbytně nutný odpočinek mu dělí a měří čas. Dělá svoji práci, bez citů, bez tužeb, bez oddechu - jako stroj. Jako 7 minut na hranici svých možností řvoucí auto (ta honička je z nejlepších, co jsem viděl, to mi nikdo nevymluví). Jako letadla, která pojíždějí pravidelně na ranveji jak obří leviatani (dokonalá volba prostředí - ten hluk leteckých motorů bez hudby a beze slov - nádhera). Jako patolog, který chronometricky odříkává svůj nález , zpracovává svou mrtvolu na informace a počítač Bullitt následně zprácovává informace na činy. Jako kolegové, metodicky vytvářející seznam věcí jedné zavražděné. Nejdříve na to Subjektiv nemyslí, ale po té, co ke slovu výrazněji přijde Bullittova žena, prozře. Začne vnímat, jak je Bullitt i další policisté neosobní a tím se pro něj dění stává nepříjemně osobním. Jejich citová vyprahlost probudí city jeho. Žádný žert, minimum hudby, minimum slov, minimum odpočinku, minimum jídla, minimum něhy, minimum zábavy, maximum nasazení - tohle je minimalistický způsob života, Ajantisi! (23.12.2009)